Silniční pravidla

Kde se svezeš kus cesty na vejlet a tolik to nebolí? Člověk tedy musí bejt fakt výletník a jezdit sám, nebo mít hroší kůži – doslova! Tak trochu silničně balíkovejch pravidel uvnitř..

Teda ne že bych dostal hned pumpičkou přes záda, ale občasný pohledy na moje neoholený nohy a evidentně bikovou helmu od bahna, ze který jsem jen sundal štítek, mě rozhodně nenechaly zapadnout. Ale abych začal tak nějak od začátku, tedy od mostu. „Od mostu“ se v Praze jezdí už hodně dlouho. Je to takový nepsaný pravidlo všech silničářů, že raním oparem postpátkové Prahy sjíždějí se na určitý místa, aby mohli společně vyrazit a čelit tak nástrahám příměstských i venkovských silnic.¨

Tahle akce se pak traduje již dlouhá desetiletí, kdy dědilo se ono nepsané pravidlo z generace Dalerú, Tesařů, Šimůnků až po nástupy bikerů na silnice. Sám jsem poprvé dorazil k železničnímu mostu někdy kolem roku 2000, kdy mě první silnička od Forta s příznačným názvem 2×1000 vezla, co by začínajícího bikera, hltat kilometry určené v tréninkovém plánu. Sraz v 9 u mostu znamenal, že v 9 začaly klapat pedály a utahovat se řemínky na klipsnách a vyráželo se.

Balík čítající klidně i 100 lidí zčeřil vody Strakonické a ve dvoustupu rozjel se poklidně směrem ven z Prahy. Pro silnici samotnou zpestření proti sobotní šedi automobilových výletníků kdy, jen pár dresů mohlo mít stejnou stáj, ale jinak pestrosti meze se nekladly. Pravidla však o to přísnější byli zakořeněné v základech silnice jako takové.

1. Ukazuj díry – Pamatuj, že nikdy nejsi poslední a i když si myslíš, že jsi, vždycky si vás může někdo docvaknout. Na blížící se nerovnosti stačí mávnout prstama do strany, záleží na tom, kde je. Pokud je v silnici díra ukaž na zem prstem – levá/pravá. Když nestíháš hejbni aspoň loktama do stran, že se něco děje.
2. Když si stoupáš, ukaž – Těsný háky na centimetry jezdí se obzvášť když funí vítr a každý zvednutí ze sedla znamená, že se ti kolo posune dozadu třeba o 20cm. Jsou borci co se bez ukázání zvednou ze sedla a škubnou kolem o půl metr dozadu – jaký je pak tvoje překvapení, když mu visíš dva cenťáky za gumou. Stačí teda máchnout prstama na obou rukách do stran a pak se zvednout. Kdo je za tebou pak má šanci vycouvat, nebo vyjet mírně do strany.
3. Koleje – Kapitola sama o sobě a balíkem většinou zabýbe jak vítr s losováním Sazky. Daj se projet nějak, projet pomalu, projet rychle, a nebo skočit. Tady platí prsty na obou rukách 2x do stran.
4. Terezín – Njn občas prostě fouká z boku a tak alespoň čelo balíku by mělo jet vybočený proti větru, aby se těch prvních pár, co budou střídat mohlo schovat a nemuseli jet „na větru“.
5. Střídání – Věc kontrolovaná celým balíkem. Kdo jak dlouho na špici byl jasně udává, co se od něj může čekat v další části vyjížďky (ano trénink není závod, ale někdy se to zvrhne…) Prostě by ta dvojička měla na špici nějakou tu minutu vydržet a jet po rovině stabilní tempo. Do kopce nezrychlovat, spíš malinko zpomalit, ale z kopce motat nohy jak rotor od fénu. Balík za nima prostě letí ve slipstreamu jak skejťáci při downhillu a brzdit se jim nechce.
6. Špice – Jsi šéf! Držíš bejka za rohy, tak bacha ať se nesplaší. Jak už jsem psal, když se na špici dostaneš, pamatuj na tempo, ale taky na to, že máš za sebou balík a když neukážeš díru, tak jí tam určitě někdo vyzobe a děkovat ti nebude.
7. Louže a déšť – Louže jsou jak díry, stejný ukazování a hlavně se objížděj! Není nic horšího než zatáhnout balík do louže, těch nadávek kvůli třem kapkám na spodní rámový trubce bude víc než slíznul Babiš od živnostníků. Za deště, nebo mokrý silnice je pak nutností mít blatníky a to takový, aby měli nejlépe i zástěrky a až na zem. Ono dostávat v zimě třeba 4hod konstantě solnej špric do ksichtu, by měla problém zvládnou i Sasha Grey..
8. Rýmičky – Tak to prostě je. Frká se. Ale frká se do stran z balíku ven (jo obě dírky :D ) a dolu. Jsem přesvědčenej, že už jsem si pár těch rýmiček díky netoleranci z balíku přivezl, ale za ty roky mě naučilo, že když někdo frká, dát aspoň hlavu na druhou stranu a tu chvíli vydechovat.
9. Defetky – Balík nečeká, balík jede. Tady ti zvedlá ruka domestika nepřivolá, prostě si vystup z balíku a zkus tam zpátky narvat pumpičkou těch atmosfér co nejvíc, ať ti to pak samotnýmu domu alespoň jede.
10. Kejvání – Zaháknout se rodlama za páky maníka vedle tebe, složit jeho a následně celej balík za sebou, je složitý asi jako cvaknout vypínačem když odcházíš z místnosti. Rázem je za tebou jen černá tma v pokoji, či černota asfaltu na silnici. Proto je dobrý držet si stejnou rovinu řídítek a nepředsouvat před druhýho.

I dalo by se pokračovat, ale tohle desatero by mohlo pomoct někomu, kdo do balíku přijede prvně, aby si neuříz ránu pumpičkou přes záda, nebo se aspoň nechal v poklidu přijmout i na biku a tak trochu zadarmo ho balík odvezl třeba z Prahy do Sťěchovic a nedělal tam u toho rotyku. S výkonností se samozřejmě některý (obzvláště výkonostní pravidla o špici lehce stírají – jako, že jsme třeba ve dvou odtáhli celej balík až do Štěchovic v tempu, že silničky byli zalezlí a nikdo ani nepíp, ale to už je jiná liga, nebo možná úplně jinej sport.. ?)

Takže když nic, tak vám to aspoň při vyjížďce zvedne průměrku a o ty hodnoty na Stravě/Endomondu jde přeci především!
Tak hurá do balíku..

Muhahahaaaa…

-a-