S„To jako mám psát o tom, jak barbar v koži spolu s válečnicí v chromované podprsence jedou do Temné říše, kde na Temné hoře v Temné věži useknou Temnému mágovi Temnou prdel?“ Zavírám knihu a vystupuju z busu. Kulhánek nikdy nezklame.
Hurá jsme tu. Po roce, opět na Kozákově.
Na vyhlídce se lidi kochají výhledem a řeší, kde je ta Bolka, Turnov, Ještěd a co? Karlštejn? No slušná skupina. Potkávám raiders, štrádující si to na pivo, a tak se běžím rychle podívat na trať, jak ostatní čechraj vítr z kopce. Trénuje se tu už od úterý. Cestou lesem k první zatáčce do sebe házím poslední maliny, protože za dva dny tu cestu bude lemovat maximálně Zewa Softis Standard- alias Čtyři vrstvy prémiového extra jemného papíru bez parfemace. Ale zase tenhle hegeš v noci svítí a tak označuje hranice pohybu divé zvěře, která se tam po setmění vydá, aby to tu zalila. Cestou se dávám do řeči se skupinkou turistů z klubu důchodců, která se mnou vystoupila.
Při snaze o nástup na tuhle špici turistického pelotonu, jsem se snažila dodržet pravidla, který tu připomínal Andy viz článek silniční pravidla. Ale o ukrácení cesty konverzací se andy nezmiňuje! Druhou větou paní téhle stáje mířící z Kozákova do Turnovského Saloonu U Supa, se se mnou pustila do pekelného monologu. Ze kterého jsem odcházela víc zmatená než cizinec na Ruzyni kupující lístek u automatu na mhd. No nic, první zatáčka a už tu svištěj, po stratu naberou rychlost, že jim kolečka protáčejí rychleji než v nonstopáči týpkovy ovoce v automatu. V 18:00 končí kvalifikace a tak se jde po asfaltce pod kopec k myslivcům.
Kde již tradičně nad talířem gulášku, šípkový a sekaný s druhou porcí knedlíků a omáčky si libujeme a dáváme řeč s místními, jak se jim daří. Podeváté se tenhle kopec ocitá středem longbordové světa a tak není divu, že na jeho vrchol v pátek a sobotu večer dorazí víc balíků než jich kluci naskládaly podél zatáček. Když padne tma, tak v hlavním stanu kluci ze 3 heads production promítají co natočili na kopci tenhle rok. Aplaus je nemine.
A pak se to pod rukou DJ zvrhne na model Brownova pohybu. Ráno pak tyhle molekuly vítají slunce na louce, v oblíbené jógové pozici Vjághrásana – Tygr je to poloha oboustranného provádění: V lehu na břiše položíme hlavu na pravou tvář, pravá paže je volně podél těla, pravá noha volně narovnaná. Levou nohu skrčíme tak, aby bylo stehno přibližně kolmo k tělu a levý loket přiblížíme k levému kolenu. Trochu se zahýbeme, aby byla poloha co nejpohodlnější. Lékaři usuzují, že tato poloha, je-li na levém boku, je ideální poloha pro atd…. .
V neděli dorazí kompletní náplava, která po celý den vyšlapává značkuje nové pěšinky v okolí tratě. Velkou zábavou je pak pro ně prudit marshaly tím, že si nechtěj jít sednout za mlíko nebo marshalky, zda už jako můžou přejít, a po par pivech odvahy je zvou na rande. Zatáčky se mění v hloučky jak na zakládce o velký přestávce, jezdci svišti a diváci všití.
Se zapadajícím slunkem se balíky i balíci přesunou do stanu na vyhlášení. Po které následuje divočina, tentokrát chemií ani fyzikou ještě nedefinovatelná. A kdo vlastně vyhrál? To byla moje otázka večera za drink. Jen po tom z týpka vypadlo, že koupit ho musím já, protože jemu ještě nebylo 18.
za fotky díky CSGA – fotografka Nikola Tláskalová
Nádhera – posdilel jsem kde jsem mohl…
Paráda.
Dekujeme !
Ma