Projekt Camper

O tom jak jsem si postavil dum, posadil ho na auto a odvezl na Aljasku. O splneni velkeho snu nomada uvnitr…

O mem zivotnim stylu s minimem majetku a maximem zazitku jste se mohli docist v clanku Minimalismus. Zde jsem nastinil muj dalsi krok, postavit si dum na kolech. Pojizdne bydleni me bavilo uz v dobach kocovani Evropou s Carysem a celym 720 gangem. Tragicka situace s bydlenim zde ve Whistleru me presunula zpet do zivota nomada. To co mnozi povazovali za prechodne pomateni, se me neskutecne zalibilo. Nezavislost, svoboda a v neposledni rade dost usetrenejch penez. Rozhodnuti postavit novej camper tudiz jen sililo. Penize, cas i odhodlani by bylo. Jen nebylo kde tento velky projekt zrealizovat. Jenoho dne jsem se s myslenkou sveril nacelnikovi zdejsiho legendarniho Nordic hostelu, Malosovi. Ten mi okamzite nabidl nejen prostor, ale i veskere naradi a zazemi. V tu chvili jiz nic nestalo v ceste a ja se rozhodl jednat.

Prvnim krokem byla koupe auta. Chtel sem mit moznost dum odvezt kamkoliv ale zaroven mit moznost ho sundat ci prendat na auto jine. Volba tedy padla na pick up truck. Puvodne jsem chtel Toyotu. Avsak japonci svoje kary nedelaj moc na nosnost. Jejich nejvetsi truck Tundra ma maximalku na 500kg. Takze pokud do ni nalozite 5 urostlejch typku, na korbu si daj pak maximalne svacinu. Jasny, utahne to raketoplan, ale me jde hlavne o nosnost, a tak tedy japonec ne. Musel jsem proto hledat u americkeho bratra. Dodge a Ford jsem zavrhnul hned. Pokud se bavime o cenach ojetin, tak jsou mnohdy az za polovic co trucky ostatnich znacek. To o kvalite myslim hovori jasne. Usetreny penize jsou zjevne na taxi, kdyz se vam to pri nejblizsi prilezitosti nekde rozbije. Zbejval proto koncern General Motors. Zde uz bylo jedno zda Sierra od GMC nebo Silverado od Chevrolet. Lisej se jen odznackem na kapote. Jelikoz jsem potreboval tu nejvetsi korbu ale zaroven dve rady sedacek v kabine, byl docela problem neco sehnat. Po par pokusech nakonec kupuju cmelaka. Barva pravda neni uplne dle mych predstav ale na druhou stranu auto v solidnim stavu, s minimem rzi ( coz pri mnozstvi soli vysypane kazdou zimu na zdejsi silnice je vyrazny faktor) a velmi dobra cena.  Nakonec tedy 2000 Chevrolet Silverado 2500 V8 6.0l benzin s crew cab ( dve rady sedacek) a nejdelsi 8stop dlouhou korbou. Druha rada sedacek byla podminka z duvodu prostoru na kola, lyze, naradi atd. Dva rozebrany biky nejsou problem.

S karou tedy na prvni nakup do Home Depot a Rony. Tyto dva shopy se mi na dalsi 4 mesice stanou druhym domovem. Planu na netu moc nenachazim, takze par rad od kamosu stavaru a nakonec design and plan komplet by Maara z Klaanova.

Budku sem chtel udelat co nejmensi za splneni nekolika podminek. Musim se tam pohodlne postavit (mam 186cm plus forota 4 prsty nad hlavou – i presto musi Skautik a Tomas stat pod stresnima okynkama), dale postel nad kabinou musi pojmout queen size matraci – delsi stranou na sirku. Gauc prostornej abych se na nem pohodlne vyspal a podlaha dlouha abych se na ni natahnul v pripade steching, work outu atd. Zaroven se musi cela budka vejit do vnitr do korby aby se dali zadni vrata – tail gate zavrit. To poskytuje krom extra ukotveni take extra bezpecnostni prvek – vchodove dvere v tu chvili nejdou otevrit. Zaroven slouzi jako jakasi teraska, ci posezeni na vyhlidce. Sirka budky je, i navzdory queen matraci na sirku, par cisel foroty a steny s izolaci, stale mensi nez je sirka auta se zrcatkama. Dale sem udelal pruzkum trhu a budka by mela pasovat na vsechny 8ft pick up trucky vsech znacek, rok vyroby 2000 a vejs. Predpokladam a doufam ze budka soucasne auto prezije.

Samotnou stavbu, diky absenci jakykoliv planu, predchazi spousta mereni, zkouseni a podobne. Nakonec nahrubo rezu a sroubuju zaklad ramu primo na aute. Ram je tvoren drevenymi tramky. Bohuzel je zde, diky velkemu bratru z jihu, vse v palcich a stopach. Vedeli ste napriklad ze tramek oznaceny jako 2×2 palce nema ve skutecnosti 2 palce ale jen nakejch 1,5 palce. To plati o vsech ostatnich rozmerech. To ze zaokrouhlujou bych pochopil. Ale ze kdyz dam dva 2×2 palcovy tramky k sobe tak mi to nedava stejnou sirku jako tram 2×4, to mi hlava nebere. Zkratka tato divna metoda mereni neni vubec presna a user friendly. Dokud ste v celejch palcich, tak se to este da. Ale jeden palec ma 16 dilku (asi nehtu ci co) a to je pak mazec neco namerit a narezat. Zkratka timto preji Trumpetovi a jeho gengu hodne stesti pri stavbe zdi s Mexikem.

Po pocatecnich rozpacich tedy jdu na to. Vsechny drevene kousky napred namerim a narezu. Nahrubo sesroubuju a kdyz to funguje, vse rozeberu a kazdej kousek dreva nalakuju zakladovkou a dalsima dvema vrstvama laku. Pote za pomoci lepidla a sroubu dam vse opet dohromady. Z venku vse pobit deskama. Na spodek volim vetsi tloustku, jednak kvuli pevnosti ale i kvuli tezisti, ktere se snazim udrzet co nejvic dole. Na boky pak desky tenci ale stale silne dodat vsemu pevnost. Na strechu pak uz jen tenkou desku, udrzet ji co nejlehci.

Vsecko drevo je osetreno pro styk s vodou ale presto chci zvenku udelat ochranu proti vlivum pocasi co nejlepsi. Po dlouhem pruzkumu nakonec volim laminat. Metoda to neni nejlevnejsi a taky to neco vazi, ale nic lepsiho zkratka neni. Voda je mrcha a cestu si vzdy najde. Ve Vanu je spesl shop. Kdyz jim vysvetluju co delam, typek hned vymejsli nejlepsi kombo z jejich velmi bohate nabidky. Nikdy sem to nedelal ale typek se dusuje ze to zmaknu. Jelikoz leto bylo letos velmi horke, a lepidlo schne pri vyssi teplote o dost rychleji – tzn 15minut, musime si s Malosem jednoho dne radne privstat. Respiratory, stary hadry a dem na to. Prvni zkusebni stena se dari hned. Vzit sit, prilozit na stenu a pak valeckem skrz promacet lepidlem. Drzi to na miste asi 10 vterin. Pak cela vec pada na zem do prachu. Aha. No nakonec se dari a vse, krom ploch co jsou vzhuru nohama, je pokryto laminatem. Podlahu a postel ze spod nakonec natirame jen lepidlem, pac prilepit sit je nemozny. Pak vse nechat den zaschnout a druhej den uz jen natrit finalni barvou, coz je uz za odmenu.

Pote co zmizel toxicky oder, montuju stresni okna. Ty sem obe koupil za $140 ve zdejsim supermarketu. Avsak okna a dvere sehnat nelze. Jedno RV okno je i na ebay nejlevnejsi za $250. Pouzitejch moc na trhu neni. Nakonec zkousim koupit starej rozbitej camper na dily ale ty maj vetsinou okna pryc. Az jednoho dne narazim na inzerat – drzak na lod na strechu camperu. Dle fota soudim ze camper uz nebude na bydleni. Pisu typkovi ze drzak na lod nechci, ale jestli neproda aspon okna. Za pulhodky telefon. “Ty shanis okna?” “Jo”. “Tak prijet ke me, mam na zahrade 50 starejch obytnaku, neco najdem”. Typek nekeca. Na ohromnym pozemku za Vancouverem ma pres 50 obytek vsech velikosti a tvaru. Nakonec vybiram 2 okna do loznice, 2 do obejvaku a dvere. Vse za $100. Do toho jeho kamos v druhy vesnici prodava jety zvedaky, kterejma se camper dava na auto. Ten, jakozto ucitel prvni pomoci, kdyz zjistuje ze sem Paramedic a Firefighter, je muj nejvetsi kamos a dela mi super cenu. Takze frcim zpet do Whistleru s okny, dvermi a ctyrma zvedakama za cenu jednoho novyho okna.

Stresni okna jsou teda na miste ale s ostatnim chci pockat az po izolaci. Zde opet probiha velky pruzkum. Ale nakonec vitezi strikana pena. Pri stejne tloustce ma nejlepsi izolacni schopnosti nez jakejkoliv jinej material. Navic se to dostane vsude, moc to nehori, zvirata to nezerou a ma to samo o sobe parotesnici vlastnosti, tudiz odpada dalsi starost. Neni to uplne levna a jednoducha sranda. Nastesti muj uplne prvni zamestnavatel v kanade byl prave typek co tohle dela. Takze telefonat a dela mi taky cenu. Na podlahu a strop jdou 4 palce, steny pak dostavaj palce 2. Orezat presahy a hura namontovat okna a dvere. Nasleduje oblozeni zevnitr. Chtel sem drevo, nebot hezky vypada a dobre voni. Na steny tenci preklizka, na strop pak door skin. Delat strop sam byla velka sranda. Jako vzpominku mam na nem par mastnejch fleku od moji plesaty hlavy, kdyz sem desku pridrzoval zatimco sem jednou rukou drzel  hrebik a druhou kladivo.

Do toho mi postou prichazi topeni a sporak. Ten je vernou kopii toho co ma vetsina doma v kuchyni, jen je zmensenej pro RV potreby. Tri horaky a trouba, co vic si prat. Na radu prichazi dalsi orisek. Rozvod plynu. Napred zkousim par firem, ale ty bud vubec neodpovidaj bo maj hodne prace. Nakonec se tedy odhodlavam do toho jit sam. Dari se mi sehnat flexibilni trubky, jejichz montaz zvladnu. Problem nastava jen kdyz se je snazim napojit na samotny spotrebic. Netusil sem ze se dela nekolik typu koncovek v milionu ruznejch rozmerech. Nakonec po deseti navstevach zdejsiho kramku to davam do kupy. Test a utika to jen na trech mistech. Dotahnout a uz sporakuju. Topeni potrebuje este elektriku. Tu nechavam plne v reziji Malose, pac on je pan elektrikar a ja nerozeznam rozdil od stejnosmerneho a stridaveho proudu. Postou prichazej solarni panely. Pekne dva kousky o vykonu 100W kazdej. Malos este kupuje namorni baterii 96AmH, pojistkovou skrin a dalsi serepeticky. Vse dava v rekordnim case do kupy. Svetlo obstarava nekolik LED pasku. Jeden nad kuchynskou linkou, dodavajic dostatek svetla na ty nejjemnejsi kucharske a dalsi operace. Dalsi dva pasky, strategicky umistene okolo ramu stresnich oken obstaravaji svetlo pro zbytek budky. Ovladane schodistakem, od dveri a z postele. Jeste sme dali dve samostatne lampicky na cteni. Jedna v postely a druha pod knihovnou nad gaucem. Vse rizeno pres mozek solaru, kterej krom displaye se stavem baterky, obsahuje i USB port na nabijeni telefonu atd. Pod mozkem jest RV pojistkova skrin diky ktere muzu jednim kliknutim odpojit neco, nebo vse. Posledni elektronikou jest moturek do sprchy, napojen do pojistek a se samostatnym vypinacem. V tuto chvily jiz muzu topit. Ovladani pekne termostatem primo z postele. Kdyz je vse propojeno, davam na misto kuchynskou linku s drezem. Linka spolecne s podlahou, spodkem postele a gauce jsou osetreny nekolika vrstvami bezbarveho laku. Tudiz vodeodolne a jednoduche na cisteni. Odpad drezu je sveden ven do korby. Hadice je v pripade pobytu v prirode prehozena ven vedle auta, v pripade pobytu ve meste, kde louze vedle auta je nezadouci, pak hadice miri do barelu.

Zde bych rad podotkl jednu vec. Jak velka samozrejmost jest splachovani veci do kuchynskeho drezu. Zbytky od vecere, myti nadoby a zbavovani se buhvi ceho. To v Kanadske divocine jen tak nelze. Nejen zbytky od jidla ale i mejdlova voda laka zvirata. Dokud se jedna o myvala, kterej s vidinou jidla skoci v noci na strechu a snazi se vam dovnitr dostat skrz stresni okno, je to situace spise komicka. Resenim je vetsinou jedna rana, pesti, do stropu a je klid. Ale kdyz se vam do auta dobejva medved, to uz takova prdel neni. Proto si zde clovek musi dat velkej pozor co posle trubkou ven. Zbytky jidla vytrit a do odpadku co skladuju uvnitr. Mista neni mnoho a zapach taky neni nic super, tudiz si i zde rozmyslite co a v cem koupite.

Teplou vodu obstarava Carys boiler, original co sem mel doma v dodavce, letecky dopravem az sem. Varic pod a horka voda je behem chvilky ready. Krom kohoutku nad drezem pak uvnitr plave moturek od sprchy. Sprcha byla jednou z dalsich podminek co sem chtel v budce mit. Puvodne mela byt uvnitr, lavurek zapusten v podlaze a zastena kolem dokola zavesena pod stresnim oknem. Avsak myslenka tech desitek litru vody proudici skrz dreveny camper me natolik desila ze sprcha jedine venku. Takze otevreme vstupni dvere. Ty pouzijeme jako jednu stenu, o dalsi dve a strisku se stara plachta hozena pres, podeprena skladacim ramem vyklopenym z vrsku dveri. Stojime na tail gate. Vydech topeni je hned u dveri takze se nas mobilni sprchovy kout velmi rychle zaplni horkym vzduchem. Pak uz jen staci zpoza rohu natahnout hadici a vpalit si tam horkou sprchu. Pro zatim testovano v -5° a bez problemu. Voda odteka pod auto a pri trose opatrnosti se do camperu nedostane ani kapka. Kdyz je hotovo, staci sbalit plachtu a zavrit dvere.

Casto se me lidi ptaj kde mam lednici. Nemam. Maso ani mlecny vyrobky uz nakej ten patek nekonzumuju. Pivo hodim bud do snehu nebo koupim chlazeny, takze lednice netreba. Zabirala by zbytecnyho mista a energie. Misto toho mam zaizolovanou prihradku vedle trouby, kde je vsecko jidlo. Druha strana od trouby je pak vyuzita na nadoby atd. Pod linkou je I minibudka pro 2 propanbutanovy lahve, komplet odizolovana, pristupna jen zvenku.  Dalsi ulozny prostor je krom nekolika policek a knihovny aj schod do postele, kde je mimo jine i baterka. Dale cast pod gaucem je tez duta. U dveri je pak mala zaviraci prihradka na smradlavy boty, odpadky atd. Skrin mezi postely a gaucem je pak urcena veskeremu obleceni.

Zachod stale zamerne nemam, lopata a hajzlak to stale jisti. Peru i nadale u kamosu, v ruce ci verejnech pradelnach. Na bezpeci dohlizi hasicak, smoke detector a CO detector.

Puvodni plan znel, stavba max mesic a tak $2000.  O 4 mesice a $9000 pozdeji je hotovo. Po skonceni letni sezony v praci mam 2 tydny volna, ktere sem chtel vyuzit k testu. Takze ke konci sem trochu spechal. V den odjezdu jeste dodelat par malickosti. Za Ivanem do servisu nazout novy zimaky, nastrilet do nich hrebiky (diky Kanade ze tohle povoluje) a vyrazit.

Zacinam v podstate na jihu Britske Kolumbie a plan je dojet az na jeji severni hranici, do Yukonu a az na Aljasku. Po ceste zastavuji v Dawson creek, nulty kilometr Alaska highway. Nabiram Emmu a vyrazime. O teto ceste na Aljasku sem slysel spousty dobreho, ale ani v nejmensim sem necekal neco tak uchvatneho. Z pocatku prerie, ale brzy na to prichazi obrovske hory, kristalove cista jezera, majestatne lesy a divoke reky. Uz sem toho za tech par let v Kanade videl dost, ale tohle byla ta nejkrasnejsi cesta po ktere jsem kdy v zivote jel. Samotna cesta by vydala na samostatny report. Behem ni krom hodne slunce zazivame dvoudenni brutalni slejvak, ci hromady snehu a ledu. Ani o poradny vichr neni v jednu chvili nouze. Vsechny kempy jsou uz zavrene, takze si pokazde nachazime misto kolem. Vzdy je podminkou krasny vyhled z postele. Nekolikrat vidime polarni zari, spousty divoke zvere. Auto i budka si poradily se vsemi nastrahami. Dostali sme se na hodne tezko pristupna mista, snehem i blatem. Topit stacilo vzdy jednou vecir a pak az rano, nez se vylejzalo z postele. Venku v noci povetsinou 0°. Spotreba plynu – topeni a kazdodenni vareni, jedna 20lb bomba ($19) na 10 dni. Baterka nespadla pod 70%.  Behem teto 6000km dlouhe pouti zadny vyrazny problem nenastal a budka se tedy osvedcila nad ramec ocekavani. Po 4 mesicich tvrde prace krasny pocit, ze mam paradni bydleni, poskytujici veskery komfort a zaroven neni limitovano jen zpevnenou silnici.

Na zaver bych rad podekoval…

Nejvetsi dik patri Janovi “Malosovi” Malkovi za vsecku tu nekonecnou praci, podporu, konzultace, zazemi a spousty dalsiho. Ne vzdy bylo jednoduche zustat motivovan a praci nevzdat. Bez nej a ostatnich bych to nikdy nedokazal! Dale dekuji Tomasovi Raskovi za pomoc, podporu, pivka a dalsi srandy. Dekuji Jess Sarosce za spousty dobreho jidla, ktere me po celou tu dobu drzelo pri zivote. Dekuji Pistovi a Kelsovi za podporu, pivka a zely. Diky vsem ostatnim z hostelu – Mara Obrucnik, Jirka Klaban, Erik a Liam, ze me tam cely leto trpeli. Dekuji Arthurovi ze dovolil aby se cela tahle akce provedla u nej na pozemku. Dekuji Emme za podporu a trpelivost. Dekuji Carysovi, Andymu a cely 720 crew za vsecku tu srandu a zkusenosti, co jsem behem toho kocovani Evropou s Vama nasbiral. Tezim z toho do dnes.  Dekuji rodine za stalou podporu. A v neposledni rade Vam vsem, ze jste to docetli az sem.

Jak jsem jiz jednou psal, berte to jako inspiraci. Moznost ze to jde i jinak.

Zijte skromne a naplno!

Maara z Klaanova

Whistler, BC 2017