Člověk potkává spoustu lidí. Některý už by ale nikdy znovu potkat nechtěl.
Takže, jsou to vážně dva příběhy, co dělí mnoho let?
Ha?
Letní ráno. Motám se z Prahy ven. Trénink na silničce teprve začíná, čeká mě kilo v poklidu. Přichází mírná levá zatáčka. Auta v mym pruhu stojí.
Pomalu je předjíždim a už vidim proč stojí – je tam vepředu odtahovka a někoho nakládaj. Z protisměru se najednou zastavujou auta a pouští náš pruh. Zařazuju se za druhý auto v našem pruhu, ale zezadu slyšim zatroubení. To stojící auto za mnou jsem teď předjel, ale nijak jsem ho neomezil, tak co chce? Otáčim hlavu a koukám, kdo tam sedí a co je to za auto. Není moc vidět, jen že je to nazdvihovanej Jeep. Znova troubí, dlouze. Znova se se otáčim a máchám rukou.
Tou rukou jsem vážně jen máchnul.
Žádnej fakáč. Žádný provokativní gesto.
Vteřinu poté zařval motor. Otáčim znovu hlavu, protože tomu nevěřim.
Moje zadní kolo začíná mizet pod nárazníkem Jeepa. Automaticky vycvakávám boty a skáču přes řídítka. Kotrmelec. Auto brzdí, otvíraj se dveře.
Zvedám se ze silnice.
Běsnej chlap leze ven, sahá pod názarník, vytahuje kolo a řve: „Ty ….., co sem …. lezeš? Táhni někam do …..!!!!“
Otvíraj se druhý dveře. Vykukuje hlava ženský: „Takový …… uplně miluju, když mě přivezou! Máme jich plnej špitál! Děte si všichni někam do …..!!!“
Chlap se rozmachuje a hází mi kolo do příkopu.
Jsem asi moc v šoku na to, abych mu rovnou jednu napálil, takže když dojde ráznym krokem ke mně, chytne mě za dres a zalomcuje se mnou, vzmáhám se jen na nějaký: „Ty vole, ste normální..?“
Ona řve, že musej jet, jinak nestihne službu. On řve něco na mě.
Někdo kolem něco řve a běží k nám.
Nasedaj do auta, plnej a mizej.
„Ste v pořádku? Mám jejich spézetku! Zůstaňte tu, já to celý viděl, zavolám policajty.“
Najednou bylo kolem asi deset lidí. Všichni chtěli pomoct. Plno svědků.
Ten den se policajti nevolali. Já jel domu autobusem s rozlámanym kolem. Prasklej ráfek, hnutá zadní stavba.
Nerozuměl jsem sám sobě, nerozuměl jsem světu kolem.
Tehdy jsem si uvědomil, že auta nejsou nebezpečný.
Jsou to lidi uvnitř, nad kterýma zvítězil pocit nadvlády.
—— Přibližně o 15let později… ——
Ruka v ortéze natekla. Je horká, červená a těžko hejbu prstama. Zvýšená teplota a cukání v tom šitym lokti dobrý náladě taky moc nepomáhá. Takže další noc jsem probdil s představama, že zánět a hnis je to nejmenší, co na mě u doktora bude čekat. Určitě to zas otevřou, nasadí silnější atb, hospitalizace..? O vykloubenym rameni ani nemluvim, nateklo a bolí. Ráno se mě teda k doktorovi vyloženě chce. Doktor i ta jeho sestra navíc cyklisty vyloženě miluje. Už minule sem si vyslech přednášku. Ale musím tam, pořád v tom divně cuká, otok neopadnul. Čekárna, lidi. Peklo – budu tu sedět jak Hus v Kostnici. Překvapivě rychle se ale otvíraj dveře a znuděně nasranym hlasem se ozve moje příjmení. Úplně ve mně hrkne a krokem poraněný laně belhám se ke dveřím. Třeba ten koncil uvnitř obměkčim. Uvnitř ale doktorskej proces předem odsouzenýho pacienta. „No jo pan cyklista. Bolí?“ Divnej pohled si ty dva vyměnili. Sestra pak s něžností vyhladovělý lvice střihá obvazy, aby je pak začla odtrhávat od částečně zaschlý rány. K pocitu že sem v S/M salonu chybí tý bílý domině už jen trochu latexu. Inu, zažil jsem i příjemnější rána. Obvazy na zemi a já s malou úlevou, ale velkou obavou, čekám na verdikt doktora, kterej kouká do rány v lokti, kam si nevidím.
„Co je to tady za bílou sračku…?“
Tak to je přesně to, co chcete slyšet po probdělý noci, s představama, jak vám řežou pazouru. Všechno je ale nakonec ok.
Když odcházím cejtim ale jejich ostrý pohledy v zádech. Snad by i oni měli mít radost, že se to hojí dobře? Nebo aspoň dobrej pocit?
Nebo tu zvítězil pocit nadvlády?
Jak říkám, zažil jsem i příjemnější rána.
-a-
Zrovna v sobotu, kdy mi zase jedno auto v nějaký plzeňský vesničce nedalo přednost a já šel na brzdy a do smyku (a to to ani nebyl idiot jako ten tvuj, asi mě prostě jen neviděl), že se tý silnice vážně zbavim a koupim gravela. Silnice je stará a určitě na tom hodně prodělám, ale zdraví a život jsou asi přednější a nebudu mít nutkání po tý silnici jezdit. Nevim. Každopádně to neni snad jedna vyjížďka na silnici bez konfliktu nebo stresový situace.
perry: To je prostě daň za ježdění po silnici spolčenej s faktem, že se v česku řídí auta silne defenzivně.
Blbý na tom všem je to, že třeba mě ta silnička pořád baví – prostě to jede a člověk může za 3hodinky vidět kus světa.. :)
Hele, není ten doktor a ta sestra ta dvojice z toho jeepu před patnácti lety?
Třeba si momentálně dávate druhé kolo, akorát sis toho nevšiml. :-)
Každopádně ať to máš brzo v cajku…
Psm: No právě! Bojim, bojim.. ;)
A diky, snad bude vše brzy v oukeji.. :)
Karma je zdarma pro všechny…. Ale na silnici tě to hold nezachrání, i proto jsem od ní upustila…
Nicméně rameno ať se rychle hojí, dej si na to led a hlavně klid a bude to dobrý. ;)
A ten přístup lékařů? Je to smutný, bohužel smutný je i to jak se dokážou asi chovat pacienti a zaměstnavatelé a pak jsme všichni takový nasraný na všechny a všechno kolem….
Snažím se to už nevnímat, bojovat proti tomu slušností ( Dobrý den, Na shledanou, hezký den, DĚKUJI) a také úsměvem, v podstatě se snažím pochopit. Někdy to zabere, někdy ne, to je pak lituju…
Lékař, který mi operoval koleno, přístup asi jako k dalšímu kusu… Hele poslala jsem mu teď po skoro roce víno z Francie… Doufám, že mu udělalo radost, on ani neví jak si jeho práce vážím, takže doufám, že mu udělalo radost a aspoň na toho pacienta, přes kterého jsem to poslala se usmíval i on… Tak takhle bojuju já…
Šárko, děkuji…
Ano.
M
Když jsem před pár lety dovezl kámoše do Motola na příjem po nedoletěnym megaskoku tenkrát v Berouně, s roztrženou nohou a napůl v limbu (nakonec těžkej otřes mozku) tak mu doktor ještě před totálním zkolabování stačil vynadat, že na píčoviny cyklistů nemaj čas, jsme ve věku (35) zralý tak do mateřský školky když jezdíme po lese na kole atd. Kámoš to rozdejchal asi až po půl roce, pak jsme společně našli dotyčnýho doktůrka, kerýmu ještě teklo mlíko po bradě a udělali mu takovou scénu, jak je úžasnej, lidskej, dobrotivej, hlavně ochotnej a slušnej před lidma v čekárně, že byl z toho totálně zaskočenej a překvapenej, natolik, že po půl hodině jsme ho viděli panákovat v nemocničnim bufáči. Vyndali jsme na něj všechny pozitiva, řikali mu pane primáři, totálně jsme si z něj udělali, prdel bez jedinýho vulgarismu. Takže možná i před tím než kámoše “ošetřoval” byl taky vožralej jako všichni ostatní co dělaj takovýhle záseky do pohodovejch lidí.
Ahoj, náhodou jsem přes průlet narazil na tyhle stránky a doslova tohle chování lékařu znám..když jsem se vymlel na kole a natáhl si vazy v rameni a to s tím mám po 3\4 roce stále potíže i když jsem byl na 2 rehabilitacích a soukromé masáže tak to stejně nepomohlo, tak jsem ale vůbec rád že rameno alespoň tak funguje protože když jsem přišel do nemocnice a měl jsem na hlavě kšiltovku, tak dokud jsem si jí nesundal tak mne doktor ani nechtěl ošetřit a já samozřejmě tvrdohlavá hlava, tak se ho ptám jestli řeší čepici a nebo to že jsem po bouračce, tak šup a už jsem byl přeobjednanej na příští týden k někomu jinýmu :-D není to v pohodě jen u vás, u nás je to největší pohoda :-D