Ani 158, 155, nebo 150. Je to “jen” 115. A proč? A co to je?
Tak trochu toho konstruktivního vysvětlení s gustem nám vlastním najedete uvnitř..
Rozseknu to hned v první větě a to tím, že je šířka v „mm“ pod botou. Furt nic? No tak jo – lyže. Už svítá? Jo – prostě prašanovky co by snad i v Japonsku na tamním bzednym pudru mohli uspět. Na druhou stranu rovnou řikám, že těch stopatnáct pod botou je na první sníh ve Středních Čechách docela dost. Nebo spíš takhle, ono to není docela dost – on je to totální nesmysl na jakoukoliv urolobanou sjezdovku kdykoliv v sezóně, ale když už je i tahle lyže doma, proč to nezkusit. Hele kolikrát jsem říkal, že kdybych nejezdil na kole, tak jsou mym sportem #1 lyže. Takhle mám ale tyhle dva sporty pěkně sezóně rozdělený, i když se třeba říká, že biková sezona nikdy nekončí, tak ta zimní přeci jen určitý limity má. Teda ono se dá i na lyžích lítat po trávě nebo jiným povrchu, jak to v posledních letech předvádí třeba Candide Thovex, ale ta spotřeba materiálu je poněkud větší. Takže s lyžema zpátky na sníh a to rovnou tam, kde ho aspoň trošku je.
Na Monínci už nějakej ten pátek sníh na sjezdovku sypou, takže když se konečně ofiko otevřela vrchní kotva, bylo třeba jet omrknout co se na kopci děje. Tamní mrazáky mrazej vodu a rozsekávaj na krystalky sněhu, který se pak skrz jednoduchý potrubí kompresorem honí na svah. Že je to sníh kvalitativně lepší než ten z děl, to už jsem si vyzkoušel třeba vloni, ale co na to řeknou ty dva snowboardy na kterých právě stojím, to jsem ještě netušil. Nicméně zpátky na začátek. Důvodem novejch lyží byla prasklá hrana na starejch skailpech. Čekat, kde se mě ta prasklá hrana chytne a vyrve bylo trochu o nervy, takže proto tyhle fošny. Pak už jen převrtat vázko a mohlo se vyrazit.
Už při příjezdu bylo z dálky vidět, že na Monínci maj vysněženej celej vršek sjezdovky, a dole už taky začly růst na trávě hromádky sněhu. Parking teda rovnou na prostředním parkovišti pod kotvou a hurá na svah. Lidí pomálu, ale vlek v provozu. Jedem teda kotvou nahoru s panem Tobiášem a hned první pocit je, že mám pod nohou nějaký dva snowboardy. Ta lyže vůbec nechce jít na hranu. Šířka týhle plácačky prostě bude mít na sjezdovce asi takový využití jak námořní dělo při střelbě v trapu (na hliněný holuby). Na druhou stranu, nebudu házet flintu do žita, když prašan ještě nenapadnul. Takže po pár jízdách musím jedině konstatovat, že těch cca 500m dýlky a sklonu, co tady horní kotva nabízí, je pro funkční rychlost týhle lyže na sjezdovce málo.
Jo – ona ta lyže na sjezdovce totiž fungovat může, ale je třeba jí po tom svahu adekvátně rozehnat, a pak použít sílu jak master Yoda, když zvedal z bažiny Lukovo X-Winga a zvrátit tak konečně balanc lyže na hranu. Jedině v tu chvíli a při správný rychlosti, atmosféra dění zhoustne jak vanilkovej puding co se blíží bodu varu a prašanová LINE Supernatural jedna-jedna-pět začne na urolbovaný sjezdovce kontrolovaně zatáčet. Člověk se ale musí mít sakra na pozoru, protože náklon těla se v tu chvíli blíží zemi jak Marquez v zatáčce s Rossim po boku. Jinými slovy, není to daleko od carvovýho oblouku, jen je třeba mít na paměti, že přechody z jedný zatáčky do druhý tu budou o poznání delší, než mít pod nohou slalomovku, co se točí na devíti metrech. Nejen že tady je těch poloměrů na dýlce lyže použito pět, aby pak daly cca 21m, ale moment setrvačnosti prostě s touhle šířkou lyže pod botou neoblbneš. Efekt vodního sůtru – čili stříkající sníh od patek je pak zaručenej, stejně jako s každou jinou twin-tip lyží.
Tak tedy proběhlo pár skluzů a když mě to přestalo bavit a na sjezdovce začlo být větší množství menších postav jejichž pohyb lze předvídat asi jako úder blesku, nasadil jsem pásy a jal se párkrát sjezdovku vyšlápnout. Moje freečkový vázko už má něco za sebou, ale šlapat s tím pořád jde. Otázka bude co s těma kloubama na vázání udělá ta šířka lyže a jestli to ještě chvíli vydrží. Každopádně těším se jak malej na letošní první prášení.
Tam se teprve ukáže jak lyže plave. Protože práve v prašanu by měla být jak ryba ve vodě..
-a-
Jo, tyhle lyže chtějí velkej kopec a rychlost, přeci jen je v tom plát kovu. Od LINE jezdím Sick Day 110, který jsou jen dřevěný, a ty nepotřebujou takovou rycholost a sílu k tomu, aby točily.
Jinak na tu šířku si zvykneš snadno, jen to přehranění je prostě pomalejší. O to větší šok je si potom vzít něco se šířkou pod botou 80mm a méně. To najednou točí i při sebemenším impulsu.
psm: Už jsem kdysi takový placačky zkusil a je to jak píšeš, ten přechod zpět je pak až děsivej.. :) Celej problém pak spočíval ve variabilitě. Mít jedny lyže žádnej problém neni.. :D
Moc hezky popsaný… Mám to podobně. (a dokonce o víkendu už se i prášilo :-)) )
Jinak když už jsme u těch horkých linek uváděných v úvodu… doporučuji si uložit č.1210. V krizovkách může být každá minuta cenná…
Raf: Pravda – trochu osvěty taky neuškodí. Sám mám nainstalovanou appku “záchranka” – zatím jsem naštěstí nemusel použít, ale třeba odeslání aktuální polohy v krizovce není na škodu..
Co mě na LINE lyžích mrzí, je topsheet. Je takovej křehkej, po sezóně jsou dobitý jak cikánská hračka.
Třeba K2, Scott nebo Volkl jsou daleko odolnější.
psm: Jako designový ladič tomu rozumím.. Na druhou stranu, třeba na bikách jsme vždycky říkali, že barva nejezdí, tak uvidím, co budu ja jaře říkat.. ;)
Ono nejde jen o vzhled, to vyštípnutí je vždycky takové ostré. Pomohlo zbrousit vrchní hranu dokulata.
psm: Dvakrát už se mě se starýma Zagama stalo, ze se mi ten ostrej a roztřepenej “laminát” z vrchní vrstvy zapích do ruky, když jsem zakapával skluznici, takže ano, chápu i tu technickou stránku věci.. :)
Škoda žes nevzal ty Sykdéje výrazně lepší univerzály, anebo Armády Tracery. Ale až to budeš valit stovkou, tak si budeš chrochtat ;-)
Kosatka: Sikdeje bych měl začít spíš využívat v práci.. :D ale chápu tvuj point. Na chození totiž tyhle železem vyztužený Naturály moc nejsou. Ale zas je to dobrej trénink na léto na kolo.. :)