Bikepark Tanvaldský Špičák |

Tak kolik srandy jde vymačkat z jednoho kopce, když tam natáhnete “jen” dvě lajny, který jsou navíc označený jako modrej a červenej trail? Jako PýáR to nevypadá nic moc, ale realita je na vlastní gumy úplně jinde.

Tak klik na článek dovnitř..

Je neděle 9:30 a my s Martinem zasedáme první sedačku na laně. Bikepark v Tanvaldu otvírá a za náma se na další sedačky skládá fronta výletníků i bikerů. Lanovka tu má lehce přes kilák a kopec poctivejch 270m převýšení, s čímž už se dá něco dělat. Celý natěšený teda skáčem s Martinem hned nahoře na kola a že jako rezhřívací trail dáme ten modrej. Díky tomu, že bikeparkový tratě párkrát křížujou lanovku, tak už ze sedaček je vidět, že podklad tu je hodně vymazlenej a bude se na co těšit. Já už tu byl a se slovy: “Hele žádný velký poletu tu nejsou, ale maj tu jedny z nejlepších klopenek v republice!” sem nalákal Martina jak akvarijní rybičku na korálovej útes.

Tak jdem na to!

Začátek pumpovačka, rozehříváme naše stařecký kosti, přicházej první bouličky, první lavice, pak i první dvě pěkný vysoký klopky, ale pak hned něco co nás málem vytrestá v první jízdě. Jasně, je to přeci modrej trial, takže žádný pasti fakt nečekáš a o to míň pak regulérní dvoják s hranou za boulí. Mimo týhle vyložený stopky, která je ale naštěstí pouze variantou v jednom místě, je celej trail naprosto parádní a sjela by ho jak rodina na půjčených kolech z tesca, tak i bikrosák trénující na BMX downhill.

Druhou jízdu volíme hned trail červenej a poučeni z překvápka na modrý čekáme nějakou záludnost, ale ona vlastně žádná nepřichází. Dlouhou dobu dopředu je vidět kam trail směřuje a tak se dá letět i na oči celkem solidní jízda. Dobrý je, že kluci tu rozhodně neutrácej převýšení zbytečně a nikde se traily nerozjedou do no-control rychlostí. Jasný, vždycky je to o skilz a protože takovej Rémi by ti řekl, že se přeci stačí jen trochu víc rozject, ale pokud tady nevytvoříš vloženou kravinu, tak traily ti rozhodně šutry pod kola ani klacky do výpletů nehoděj.

Lanovka tu jezdí po půl hodinách a nutno podotknout, že to máme dolu každou jízdu jen tak tak. Ono ruku na srdce, nahoru to zase tak sedačky nevalí a díky tomu, že lanovka nezpomaluje, tak to o moc rychlejc ani nejde. Jezdit ale dolu v kuse určitě nebude zdraví a obzvlášť když by to člověk mačkal pod 10minut. Hlavní ale je si to užít a s tím tenhle kopec rozhodně problém nemá. Pokaždý když totiž přilítneme dolu, tlemíme se jak dementi a občas na sebe pořváváme i cestou.