Back in black – RB Bandit 675

„Jaaaaaail-break!“ dere se skrz mříže repráků když dodávka s nápisem BC/DC uhání prašnou cestou vstříc nekonečným cedrovým lesům. A jen pjůr biker dokáže těch tisíce trailů, který se tam ukrývají, prokličkovat. K tomu ale potřebuje náčiní.

Tak jeden vlhkej sen o náčiní uvnitř!

Byly roky kdy jsem kola tunil od půdy po strop – teda od koncovky na bovdenu, po čepičky na vetilky. Pak ale zas byly roky, kdy vrchol tuningu bylo nastříkat WD40 na řetěz. Bylo to snad tím, že nějaký kola nefungovaly a člověk se v tom musel furt vrtat a na druhé straně naopak něco fungovalo od základu tak, že nebylo třeba na to sáhnout? Ať tak či tak, pocit z ježdění byl vždy to, co člověka hnalo zpět do sedla, ať už jakýhokoliv kola.

Když se mě ale podařilo sehnat kus vidlice, po který jsem roky jen slintal, vzplála zas myšlenka, proč si nepostavit bike dle mých představ. Měsíc se s měsícem sešel a když k tomu RB začalo vyprodávat svoje rámy s označením „Bandit 675“ nebylo nad čím dál váhat. Tenhle rám jsem jezdil poslední 2 roky a jedinej tuning kterej bych mu dopřál byla jiná barva. Modrá sice byla dobrá, ale samotná vidle, kterou se mě podařilo sehnat, už dopředu naznačila barevný směr týhle stavby. A protože černá je taky barva, a já měl černý kolo naposled tak před 20ti lety, začal jsem v následujících měsících směřovat pohledy na komponenty ze stupnice RGB rovný „0“.

Vidlí to začlo, rámem pokračovalo, ale co teda ten zbytek? Další dobrej dýl se podařil na tlumiči a pak vlastně i na všem ostatním. Přeci jen budget je budget a tak jsem si na něco musel chvíli počkat a mezi tím se třeba prohánět na silničce a tak ten biker ve mě strádal. Pokaždý když ale zazvonil pošťák Pat a přinesl balíček, pomalu s obcesí jsem nakráčel do dílny a namontoval další dílek týhle černý skládačky. Ten poslední balíček pak ležel na schodech jednoho květnového odpoledne a když jsem ho ještě ten den namontoval, najednou přišla prázdnota…

Měsíce vymýšlení, řešení, čekání a těšení jsou najednou pryč a přede mnou stojí vysněnej komplet. Proč teda najednou ta zvláštní nálada? Bylo to jak kdybych odevzdal ten vysněný projekt někomu jinýmu. Stál jsem tam, kolo ve stojanu a já nevěděl co dál.

“Je hotovo. Di domu!” znělo v hlavě.

A tak jsem nakonec šel. Sklesle jak loveckej pes, co se vrací z lovu bez zajíce. Toho zajíce měl v pytli někdo jinej. A teprve až když jsem zabouchnul domovní dveře zevnitř a můj pohled ze špiček bot vystupal vzhůru k věšáku na klíče vedle kterýho visí helmy, mě došlo, kdo má toho zajíce v pytli. Biker. Ten biker co byl posledních pár měsíců zavřenej na sto západů za mřížema tlustýma jak sloupy od lanovky na Blackcomb.

“Jaaaaail-break!” ozvalo se hlavě a trvalo tak pět vteřin než jsem měl na hlavě helmu, na kolenou chrániče a volný hadry vlály ve větru, když jsem se poprvé opřel do pedálů!

Back in black!

Jděte si za tim!

Ať ve vás nikdy ten biker neusne!

-a-