Za devatero pastorky a třemi převodníky, v době kdy zadní odpružení bylo vlhkým snem pana Horsta, tak snad už v tu dobu kolem DC místní budovali a vyjížděli traily. Kopce tam maj totiž to kouzlo, že vlastně nepotřebuješ nic kopat, když les nabídne vše. A tak když přišla po letech nabídka prolítnout místní traily moc jsem neotálel..
Po lehkém raním faux-pas (kdy jsem si doma na ponku zapoměl osu do předního kola) brzdím na parkingu, skáču z auta a do bikovýho mundůru se oblíkám rychlejc než požárník kterýmu hoří barák. Klukům jsem totiž řekl, ať na mě nečekaj, že se sejdem až nahoře na kopci. Vyrážim teda odvážně do kopce a jedu fakt pilu, abych po 20ti minutách, kdy tepovka nepadla pod 160, zjistil, že asi nejsem přesně tam, kde bych měl být. Prostě jinej kopce. Jako ono to totiž začalo už ráno kousek od baráku, kde jsem málem srazil srnku, pak ta zapomenutá osa a teď tohle? Hele co přijde ještě?
Kluci maj se mnou ale svatou trpělivost a čekaj dalších pár minut, kdy já zas jedu plnej kotel, abych konečně lehce před 11hod stanul na tom správným začátku dnešního ježdění. Duchna a Karel jsou už sice lehce zmrzlý, protože na kopci docela funí a tak se tam moc dál nezdržujeme a všichni už notně nadržený na trailing tlačíme prdelema sedla dolů a následně stoupem do pedálů. Duchna má od místních nějakou mapu nahranou v takový krabičce s displayem na řídítkách a nejen že mu to ukazuje šipečkou kam máš ject, ale ještě ti to nadává, když náhodou blbě uhneš. Pro traily na oči dobrý!
Dobrý.. no dobrý to je asi tak prvních 156m, kdy najednou trail zmizí v listnatym lese a to víš no, podzim.. listí na zemi. Takže tady bude dnes ale veliká zábava. Nejen že nevidíme, kam trail vede, ale když už to náhodou podle řvaní gépéesky trefíš, tak se jen modlíš abys zas na druhou stranu netril nějakej volnej kamen, nebo bludnej kořen – a že těch tu je!
Zas to ale celý dosává úplně jinej rozměr zábavy a balanc na kole tu má stejný opodstatnění jak při motokrosu na bahně. Prostě držíš a modlíš. První ochutnávka pak dala jasnej směr jak to dnes bude vypadat, ale to nemění nic na tom, že je to stále zábava za každou votáčkou. Za celej den pak dáváme asi 4 traily a ač se to nezdá, tak časově jsme tam strávili snad 5hodin. A poslední trail je jak za odměnu – lesní hrabanka, bouličky a sem tam skočík.
Hele nabízí tady ty lesy neskutečný možnosti. Od prudkejch padáků s volnýma šutrama, přes palby lesem, přírodní boule a dably, hrabanky a sem tam místní nakopnou i nějakej odpal nebo zbouchnou lávku. Duchna i Karel, jedou pěkně a větší prostoje přicházej jen ve chvíli, kdy si jdeme nějakou pasáž vytlačit znovu, nebo já něco cvaknu na foťák. Pojal jsem totoiž dnešek ve starym stylu, kdy foťák v báglu byla nutnost jak podkovy na véčkách.
Všeho všudy smotky žádný velký, ale zábavy tuna. Bavilo mě to tu. Duchna má bludišťáka za trailguiding a Karel za závěrečnej sprint! (příště to Karle určitě klapne.. ;) )
A já tu rozhodně nejsem naposled. Jen teda příště tu bude buď s fukarem na listí a nebo až to bude na krátkej rukáv.
Díky za ty traily klucí!
-a-
