“Dobrý den, máte otevřeno?”
“Ano.”
“Tak já bych si to tu párkrát vojel.”
“Ale beze všeho, tratě voněj novotou jak kára ze showroomu. Stačí naskočit a vzít za to.”
..a tak jsme do toho v sobotu na Monínci naskočili a vojeli ten kopec, co se do něj vešlo.
Na Monínecký dolní parkoviště dorážíme s Tobiášem obytkou v pátek k večeru a tam už zábava jede v plným proudu – hlavní diggers crew už je na místě a tak jen zaparkovat na rovince a jde se přihodit pár klacků na oheň i pár slov do večerního veselí. Nakonec to balíme docela brzy a před 12hod už je nejen venku tma ale i ticho.
Ráno pak žádnej velkej budíček neplánuju. Přeci jen lano jede až v 10hod, takže je dost času naspat týdenní absenci, aby byl člověk na ježdění fresh. Když tedy kolem 8hod lezu z auta, venku už posedává Cruzo s kávou a že už si to byl vyšlápnout a prý je to dobrý, jen par klopek se trochu sype, protože moc nepršelo a tak se matroš zatím moc dobře nespojil. Dáváme teda kávu a pomalu se probírá i zbytek v autech aby jsme na 10hod mohli zasednout na lano. Nakonec se klucí ale trochu flákaj (přeci jen při tom několikatýdenním házení lopatou tady, už jim asi nic neuteče), takže na ně nečekám a jdu zasednout sedačku.
Hlele první jízda nahoru a já se i po těch letech těším jak malej kluk na zmrzku a je mi jedno, že je jen lehce přes 10st a k tomu pofukuje vítr. Aspoň se zase člověk nebude potit, že jo. Cestou nahoru vočumuju nově nakopanou horní louku jak mlsnej pes řeznickou výlohu, protože klukům se podařilo prohnat trať až na vedlejší louku a ještě k tomu ji rozdělili. No prostě skočíš pod lanem a dál pokračuješ v sérii 4 skoků, který se vlastně postupně zvětšujou až někam k dalšímu lesu.
Nahoře seskakuju ze sedačky a pelášim na start. Ještě rychlá ale důkladná rozcvička (přeci jen už sem starej pes) a pak už hurá do lajny. První klopka, skok pod lanem a hned překvápko – skok pod lanem totiž výrazně narostl – prostě už se nezatlumuje jako vždy, ale naopak to musíš pěkně vodpálit a hned vážeš mírnej dvojáček, co se dá projet i po zadním a pak už slušná lavice a dál úplně nová laskomina a to je skok přes klopenku.
Klopenkou se totiž tahle trať zárovň dělí na dvě možnosti a upřímně jak jsem si pak najížděl obě varianty vlastně nevím, která se mě líbí víc. Na kratší variantě je parádní levá sharkspina, delší varianta má zase navíc ten pořádnej polet přes klopku – prostě musíš jezdit do zblbnutí než si vybereš.
Po první louce následuje pak i první krátkej les, kterej má ale taky jinej výjezd a místo rovně se z něj vyskakuje doleva, což je příjemná změna, pak další klopka a jsme u první zastávky u sloupu pod lanovkou. Tady ale můžeme hned pokračovat novým náskokem vedle boudy, kterej je třeba určitě nepřepálit, protože i tak dá dost rychlosti na velkej dřevěnej gap. Po něm už by se dalo říct, že zbytek tratí (tedy DH, Freeride i Easy lajna) jsou vlasntě stejný – jen na dost místech je navezená hlína. Co ale rozhodně stejný není – resp. co je úplně nový, je novej ENduro Trail.
Ten začíná v místě, kde se odděluje Easy lajna doprava, tak naopak doleva je odbočka nahoru na kamennou zídku, kde začíná Enduro trail. Ten si dávám nakonec asi jen 2x, ale je to parádní lesní hrabanka se spoustou šutrů, přes který můžeš přeskočit, přejet, objet a zase si trochu pohrát s variabilitou stop – tak jak to tu máme rádi. Nechybí tady ani pár technických míst z prudšího kopce a i nějakj traverz, nebo šikmý kořeny. Za mě endurovej trial spíš na fyzičku a trénink ideální, kterej končí až u parkoviště, takže dýlku to rozhodně má.
Po několika jízdách pak přemlouvám i mladýho aby vylez z auta a dáváme pár (slovy dvě) jízdy a já pak ještě jednu s foťákem, abych nastřílel nějakou tu fotku. Konečně i potkávám Vlčáka, Žábu, Cruza a Tomáše a zjevuje se i Škocháč no a to je jesný, že s touhle bandou musím ještě pár jízd dát. Mladej po včerejších basket zápasech zapad zas do obytky, takže já jdu ještě dvě tři jízdy honit vítr v helmě a pak, přesně když mě v jedný kompresi po přestřlenym skoku skoro padaj řídítka z ruky, to balim.
Jako hele kluci tu odvedli zase obrovskej kus práce a jen je škoda, že nepřišel trochu větší déšť, kterej by spojil materiál v klopenkách, protože na konci dne jsou některý klopenky schovaný pod příslovím – Prach jsi a v prach se obrátíš. Věřím ale, že tohle se prostě jednim deště spraví a vše si sedne jak má. Rozhodně to nebyla moje letošní poslední návštěva Monínce a vy byste neměli taky váhat a do 720 bikeparku na Monínec vyrazit.
Je to tu prostě kopec srandy a novej endurovej trail, celou lokalitu zase posouvá o výraznej kus dál.
Velkej díky celý diggers CREW – Vlčák, Zdenka, Cruzo, Žába, Tomáš a další za vaší práci a samo Jardovi za areál!
Díky a see ya někdy na kopci!
-a-
PS: fotogalerie samozřejmě bude – třeba zítra, chcete? ;)
Díky za report, těším se :)