Že je to v Olmiku placka vím už dlouho, tedy když vynechám Svatej kopeček, kterej se mě při XC závodech zajídal až dost, tak ale na nějaký velký sjezdování z kopce, to si tu člověk moc neužije. To ale neznamená, že když se někde najde aspoň trochu svažitá louka, že na ni nemůže vzniknout několik velmi zábavnejch lajn, skoků i pumptracků, a že se tu nemůže trénovat a bikovat jak o život.
Hele bude to tak 15let co jsme sem při jednom z Čárysem naplánovaných roatripů zavítali a už tehdy nás právě tahle lokalita “bez kopce” překvapila. Pod taktovkou Kamila Tatarkoviče a dalších tu vznikal bikovej areál v tý době nevídaný. Buď se totiž jezdilo z kopce a nahoru jelo lano, nebo si někdo uplácal pár skoků (Vápenku a Trailsy v A51 nepočítám), ale vlastně to bylo všechno spíš ilegál.
To, co ale vznikalo tady nám možná trochu unikalo, protože třeba dřevěný lávky který maj ocelovou konstrukci a ta je zalitá v betonovejch patkách, to tehdy nikdo moc nechápal. My chtěli lítat rychle a zběsile a projekty ve kterejch byl beton za mě patřily městu.
S odstupem času ale musím uznat, že přesně tohle tady, pro místní širokou komunitu bikerů nyní zapadá skvěle. Na parking pod místním bikeparkem tedy přijíždíme s Hankou, Jonášem a Mariankou kolem 16hod a už tu popojíždí pár lidí. A opravdu spíš popojíždí, protože je vedro, že se i klopenky bojej, že se zase v prach obrátí. To ale mě s Jonášem nebrání abysme po chvilkový obhlídce vzali kola a zkusili skoro vše co tenhle bikovej plácek nabízí. Hanka ale raději bere malou a jdou čechrat vlasy v kočáru.
Na lehkým svahu se tu nachází dva pumptracky, jedna dualka, lajna s dřevěnýma lávkama a dropama a pak několik lajniček s menšíma a nebo většíma skokama – ty velký s dřevěnýma odrazama. S Jonášem tedy nejdřív pumpujeme, ale vedro a jedna klopenka ho bohužel posílaj k zemi, tak bikování zbývá na mě. Mám ale štěstí, že mám sebou ideální kolo na dirty, dual, pumptrack a tak – na čem jiným totiž jezdit techniku na hlíně než na sjezďáku. Haha..
Nedbám ale vedra ani zdvihů a jdu zkoušet nějaký vytuhláky na lajně plný lavic, klopenky na dualce i lávky v letu. Mezitím se park začíná celkem plnit a k mýmu překvapení přijíždí dost aut s mladýma puškama a v jednom z nich i sám stavitel a hned tahá rejč a jde šejpovat a trochu se postarat aby bodláky měly tužší život. Dáváme tedy s Kamilem aspoň pár slov, ale pak už zas trochu ježdění až mám tak nějak na důchodce něco zaskákáno. Jak tak koukám kolem, těch mladejch je tu fakt dost a dokonce tu lítaj i dvě holky – a že jako fakt dobře. Lavice ani dvojáky jim nedělaj problém.
Klucí se ale samozřejmě nechtěj nechat zahanbit a tu už tu začínaj lítat nohy, kondoři i tejbly všude a sem tam tobogán a další triky. Takže mě prostě odzvonilo a jdu radši do auta pro foťák, zkoušet štěstí v jiným oboru. Dávám pokec s mlaďochama (rozuměj chytrý kecy starýho fotra jak se to má dělat) ale mladý jsou v pohodě a dokonce zjišťujeme, že máme stejný kámoše – svět je malej. Po nějakejch hecovačkách začínaj ale padat lehký přestřely a i nějakej kreš a tak je čas to zabalit.
Jako poježdění to tady je stále luksusní a je vidět, že Kamil (a snad je tu i nějaká další Crew) se o tuhle nadčasovou lokalitu staraj. Snad tedy dál bude sloužit generacím bikerů a železný konstrukce budou dostávat jen novej dřevěnej kabát nahoru, ale lítat se tu bude pořád!
A galérka vyjde zítra..
-a-
