O tom,že výhled z campingu na Velkém Javoru stojí opravdu za to, nás přesvědčuje pondělní ráno. Tedy, ne že by na pondělních ránech bylo něco špatně, ale když si ke kávě dáš výhled na hluboký šumavský hvozdy, je rázem dno hrnku o trochu vzdálenější..
A tak tu sedíme a kecáme, až na modrý obloze začne zběsilá jarní termika formovat vysekaný mraky jak dvacetiletej týpek svý bicáky v posílce. A protože nám ta dvacka už párkrát cinkla, je třeba se nakonec zvednout a rozhejbat kosti. Martin dneska bikepark vynechává a plánuje podle mapy lehkej expoloring výlet na nějaký jezero přes kopec, ale jak kdyby tušil co bude následovat, že prej když se z dvouhodinový vyjížďky stanou čtyři hodiny, tak mu to taky nebude vadit. Já mám v plánu hoblovat bikepark, protože jsem tady na to slyšel samý pozitiva. Dáváme si teda placáka a každej vyrážíme po svých.
Moje představa vývozu kola kabinkou na kopec mě hned u kasy bere s lehce škodolibým úsměvem pokladní za sklem: “Nein, nein, bikepark ist 1km – weg..” zní přes mikrofon a to jsem pomalu nestihl ani říct moje oblíbené: “Gutten Morgan!”. Vysouvám teda sedlovku a přes parking vrtim nohama k druhým vlekům kde už se kola točí a k mému překvapení to tu na vývoz řeší kotva, kterou si sám musíš zaháknout za představec. Za sklem tu dokoce ani nikdo nesedí a na koupení permice tu mají dva automaty. Jako to,u říkám sámoška! Beru teda celodenku a už si to štráduju ke kotvě.
První jízda nahoru a hlavu si může doleva ukroutit, protože to, jak tu už z dálky vypadaj klopenky, jsem dlouho nikde neviděl. Je sice pravda, že já dlouho nikde nebyl, ale tohle vypadá už z lana na velkou parádu. Nahoře se tedy chvíli rozkoukávám abych pochopil, že jsou tu čtyři traily – dva modrý a dva červený a tak si na rozjetí dávám modrý Floučko.
A hne po pár metrech zjišťuju, že mě ten pohled z lanovky nezklamal a že ta celodenka bude rozhodně stát za to. Všechny klopenky jsou totiž neskutečně vysoký a celkový flow trailu je neskutečný – dole mám hned po první jízdě rohlík místo úsměvu a tak hned jedu na další traily. No hele vojezdil jsem to tu všechno a nejvíc mě nakonec bavil červenej skákací trail, v klopkách cejtíš géčka, jak astronauti při startu a skoky maj už dospělý rádiusy. Lítám teda až do jedný hodiny, abych se při návratu k autu, kde si chci udělat oběd mrknul na hodinky a tam mi svítila zpráva od Martina, ve znění: “Vyrobil jsem slušnej průser, ale jsme v pohodě, jen mě ten návrat bude asi chvíli trvat..”
To chvíli se nakonec protáhne až do pozdního odpoledne. Martin si totiž naložil vyloženě rekonvalescenci na svý žebra a proto přes 5hodin střídavě tlačil a nosil kolo do kopců jak kráva, aby si ani nemohl užít jízdo z kopce, protože to bylo zas po zarostlejch cestách.
Nakonec jsme se ale u auta odpoledne sešli skoro ve stejný čas, jen já si to odseděl na lanovce a z kopce si jen tak poletoval a Martin to vyzobal na nejlehčí převody a naložil si jak dlouho ne.
Večer teda žádný velký kino a brzy zalehnout, protože zítra ná čeká.. no tak to vám napíšu zas zítra.
-a-
