Legendární lokalita mezi časově dostupnýma bikeparkama nemohla chybět mezi letošníma lokalitama a tak se ráno budíme na parkingu u Geisskopfu.
Co se ale od té naší první návštěvy před dvěma dekádami změnilo? Tak klik na report..
Ono tu už vážně bude asi 2é let co jsme poprvé objevili tuhle lokalitu, kde si něci řekli, že přes léto pustí lanovku a budou rejžovat i mimo zimu. Tehdy jednosedačkovou lanovku ale v mezičase nyní vystřídala 6ti sedačka s luxusníma držákama na kolo, ale hlavně se rozrostl počet a rozložení tratí.
Legendární DH trať je sice pořád na svém místě, ale my jsme ji pro dnešek vynechali neb naše chatrné kosti už nejsou na celodenní zbíjení v šutrech úplně v kondici a co si budem – Martin by měl stále regenerovat svý zlámaný žebra. Takhle tedy stačí že jsem si pro dnešek vybrali modrý a červený traily u kterých ale není nouze dávku kliků a dřepů jak na tréninků lyžařů pro jízdu v boulích.
Jako první tedy volíme modrej Flow trail a stačí prvních pár metrů aby nám bylo jasný, že tohle bude naprostá pecka! Místí zamakali nejen na rozržení trailu, ale i na udržbě a tak to dolu můžeš valit jak jak kosák po dešti a vyzobávat jednu žížalu – totiž klopenku za drunou. Mezi tím si ještě ale potáhnout pár skočíků a bratru dole máš co dělat abys stačil s dechem, sílou i koncentrací!
Nedáváme žádný velký prostoje a už se sypem zas na lano abychom dali další Flow trial, ktrej má snad ještě lepší parapetry, je o něco malinko širší i rychlejší a skoky na něm jsou už taky o poznání delší, byť jsou tu všude lavice a vlastně tě tu nic úplně nepřekvapí, i když pojedeš první jízdu svižně na oči.
Dál zkoušíme jeden červenej Enduro trail a tam se shodujem, že když člověk nabere rozumnou rychlost, tak malý a zasekávací nerovnosti najdnou začnou sami mizet pod kolama. Další volíme dřevěnýma lávkama protkanej Evil Eye 1.0 kde se taky dá je prakticky vše na oči jen ta hlína mezi hromadou kamenů a kořenů prostě občas chybí a tak některý klopenky a dopady nejsou úplně procházkou po golfovým trávníku. My ale nehrajem golf a tak si po lehký pauze nakládáme další dávku modrých i červených trailů a takhle pokračujeme až do odpoledních hodin, kdy už oba seznáváme, že začáníáme ztrácet koncentraci a tudíž bude nejlpší se na to radši vykašlat.
Kolem třtí pak tedy pozdní oběd, lehkej chill a pak protáhnout nohy procházkou ať úpln nezatuhnem. A k večeru nasbírat dřevo, protože místní parking je vyloženě fire-friendly.
A tak u další láhve červeného “Viviene” vína zakončujem dnenšní bikovej den a u ohně plánujeme dny další.
O tom ale zase až zítra..
-a-
