Monte Carlo – testování, modeling a vopalování…

Hua, takže MC. Monte Carlo. Testing převodovky pro časopis Velo a velkej fotoshooting – to slibovalo pár příjemně strávených dní na slunci. Jedu, řekl jsem já.

Do MC je cesta dlouhá, kdo jí nezná ten je trouba. To neplatí pro nás, neboť my jsme tam s Petrem H již poněkolikáte. Když před pár dny zavolal, a že pojeď do MC na vejlet prohřát staré kosti, tož neváhal jsem.

Sebou jsme vezli 3 biky, Převodovku, Boxstera a Dragstera, pořádně to prohnat. S náma se vydal to vše rozfotit Robyn Trnka, kdo ho nezná, ten je trouba taky.( Tthat s the man who broke my ANUS with a rubber hand, huhahahá). Šlo o focení s Petrem, pro připravovanej článek do časopisu Velo. Ten znaj všichni.

 

Cesta v pohodě, jen Robyn se u Mnichova začíná ptát, kdy už tam budem. Na odpověď, že jsme v půlce, se stáčí do embryonální polohy, a v ní vydrží následujících 300km. Petr jí ale solí strašnou, máme najeto na rekord. 200kmh? Není problém, trošku to pospojkuješ a je to tam. Elite.

Mno nic, kolem 18h sjíždíme k moři, tudíž 1200km za 10h, i s přestávkama, dobře my. Hotel jako minule, jídlo, a spánek.

A druhej den, na trať. Obloha je jako obvykle jak vymetená, a my jí mažeme na ten motocross. Trať už jsem vám popsal kdysi, takže hledejte ale letos je to prošku pozměněný. Hlavně je tu mnohem víc volnejch kamenů, klouže to jako kráva, samej volnej šutrák. Spodek tratě je změněn, vede to teď přes takový drop a pár kamenejch dablů – je to slušný. Na konci přikopali trošku ten odraz na poslední skok, takže ho pak jedním větším, a jedním menším kraťasem testuju i já. Ha.

Robyn a Petr fotí, já se přidávám se svým laciným čínským foťáčkem tu dělám celkem dobrý fotky. Vše o mužskám modelingu najdete dole ve fotkách. Myslím že tolik fotek Petr ještě nikdy neměl… Nu, nic.

Dáváme si to asi do 16h, a jedeme dolů, celkem znavení. Opět žrádlení, Pastrana 4 a Earthed 4 a shodujem se, že sou to čmeláci (čti čůráci).

Středa, opět zupa wetha brotha. Dneska je v plánu celodenní session, a večer focení při západu slunce, ach, jaká RomanTyčka. Teda, klucí, ta destrukce matroše je zde veliká. Loni v pohodě, letos děs. Dnešní den Petr snad 6x lepí, včera asi 3x, já taky, a destrukce pokračuje skoro každou jízdu. Já jsem už celkem rychlej, dávám si jich 7, ani ne unavenej, někde mx, někde jak čmelák (čti čurák). Odpoledne se válíme dole, píseček, opalovačka, modeling, a kolem 17h frčíme nahoru, kde pokračuje mužský modeling numero duo – focení při červánkách. Robyn sebou tahá strašně matorše, to sem nežral, my si nakopáváme jednu zatáčku a po rozježdění „přehazovačkama“ (někdy předvedu, frdel) jdem asi hodinu fotit. Já se držím zkrátka, aby Robin nevyplýtval moc filmů, a taky u toho samozřejmě vypadám jak čmelák. Ale Petr hodně dobře, cos čekal, že.

Večer velká žranice, Mořský potvory, hrůza, přísahám že se to hejbalo. Ukrutný hlášky z Belmonda, promítání školy smyku, burning wheels company, a chrpřší…

A čtvrtek, další hezký den. První jízda. Start, 4 votáčky, pomalu na rozjetí, pak mě to nějak pokopává, a já už vidím, že jdu asi voe. Honím to chvíli, ale pak se mi to nad schodem kouše a já letím a fakt dost. Přímo na hlavu, rameno, záda. Je mi nedobře. Jsem bílej jak stěna, system control, no to rameno not gut, v koleni cosi špatně, hm. Helma jak kdybych se rval s medvědem, brejle dost. Petr ke mě chvátá, nějak ho moc nevnímám, a když konečně otevřu oči, tak koukám, a víš co ten můj kamarád dělá?

Mezitím mi tam sbil křížek. A zapích mi ho u hlavy. Kamarád.

Tímto končím, nejsem moc freš. Aspon kluky vozím stále nahoru, ale Petr pokračuje v neskutečné destrukci duší, a snad každou jízdu proráží. Cosi je špatně, brácho, hehe. Přijíždí Steve Peat a nějaký mlaďas, a tak si to tu lítaj. Hlavně mladej je hodně ve štýlu, a Peaty se dost dole trápí…Nahoru ho ale potkávám několikrát v Dodávce, fakt neubere, ani v těch serpentinách, dávám mu celkem stabilně přednost, je to magor.

No a den se chýlí ke konci, a my to pomalu balíme. Ještě jdeme nafotit samotné kolo, je to velká technika, fakt zajímavý, Robyn je čistej profesionál. Píše si poznámky, běhá kvůli snímkům, mění filmy a je hustej. Mno to jen tak na závěr.

Večer klasika, už, co dodat. A v pátek, návrat domů. Opět najeto na rekord, stále zrychlujeme, a pak že se nezlepšujeme, hehe.

A co k tomu celkově říct, jak to shrnout? Mno, mě osobně to přináší uspokojení, protože to beru jako vejlet, ne jako cílenej tréning. Dobře si polítat, na těžký trati, co víc si přát? Výborná akce, dobrej fotoshooting, super počasí, a hlavně, hlavně ty lidi – paráda.

Tak a to je vše !

Jo a díky Petrovi, no za to všechno. Ha.

PS: Sbalte se a jeďe tam, je to tam boží.