Prague – no brake action !

Motocross po Praze, no brake action, Hostík, Bohnice, motocross tréning s MT, homopohoda taky… Více akce uvnitř.

Heja, počasí bylo luskusní, takže proč nevyrazit na 3 dny ptám se? Proč? Protože Hjundaj. V pátek v dopoledních hodinách dorážím jak je mým zvykem do RB centra, protože nevím jak se dostat k Manasovi. Cestou jedu asi tak max 90kmh, páč fouká takovej bočák, že mám dvoupruhovej rozptyl. Z toho samého důvodu vypouštím dopolední Čerčany, páč tam teda je to fakt mnoho. Hoho.

I přes nepříznivé větrné zpravodajství neměknu, a neberu si windsurf, ale kolo. Ve 12h přijíždí MT, dáváme krátkou řeč co a jak jestli pojedem s PH do německa na závody, a po domluvě skáčem do Hjundaje a mizíme směre zábava.

MT má plán. Chtěl jsem někam na klopenky, takže jedem na tratičku dlouhou asi 100metrů, kde ale klopka navazuje klopku. Zde blbneme asi hodinu (!) páč co si budem povídat, když neumíš zatáčky, jsi v prdeli. Rovně mrdku umí jet každej. Tak to tu ladíme, a teda je to hell. Občas i celá sérka vyjde, ale mám tu teda mezery neskutečný. Děláme pár dokumentárních fotek, a mažeme jí dál.

Leč ouha. Nějak se mi to zdá, že to nebrzdí, a měkne. ALE NE, říkám si, prostě NE ! Ale ono ano, a čára za autem od brzdovky mluví víc než srozumitelnou řečí – trubička v prdeli. Manas mě vede k němu domů, jedu tak abych nemusel brzdit, a teda, to je teprve prdel, pánové. Když se třeba blížíš do křižovatky, a ono nic? Myslím že jsme brzdili oba, i vočima.
Na parkingu rozborka, trubka prorezlá že je to v prdeli. Manas leze pod auto, a jdeme na to. Po cca hodině, a odmontování neskutečně zarezlejch šroubů, jedem někam shánět trubku. Ha. Začíná MOTOCROSS.

Manas totiž bere skůtra, integrálky, batoh, do ruky vymontovanou trubku, skáču za něj a už to tam padá. Ten jeho skůtr jede hrozně, hrozně ! 80 – 90kmh ve dvou není problém, předjížděčky, dvojitá čára není zeď, pořád někoho berem zprava zleva. Já si to fakt užívám, jezdil jsem dlouho, a tohle je ono. Občas sice tou trubkou vezmu nějaký auto, ale jelikož nemaj šanci nás dohonit, nějak to neřeším. Za dvě kila kupujem metr a půl trubky, MOTOCROSS zpátky, montáž, strženej odvzdušnovák, tudíž to nebudemoc brzdit, nenene, ale po pár testovacích jízdách na parkovišti paráda verdikt : je to do Tábora dojetelný. Doufám.

Nicméně to nám zabralo zbytek odpoledne, takže večer už jen že dáme jídlo v Pizzerce na Andělu. Domlouváme se s Manasem, že to dáme opět na skůtru, páč z Chodova je to autem na hodinu. Po Praze opět hrozná střelba, samo přes centrum, zatáčky koleno, hell. Na hlavách helmy z Texaskýho masakru motorovou pilou, prostě ono.

Nejvíc ale co je, je odjezd v noci z hospody. Manas samo parkuje na chodníku. Petr, Zuz, Andy, koukaj na nás. Skáčem na skůtra. MT hrozná kláda, po chodníku, mezi lidma, ty uskakujou, já se řežu, skáčem na silnici, a už to vidím.
Celou dobu nás sledovalo policejní auto. Majáky, vidím jak MT za to vrká, že se vrhnem mezi dvě tramvaje, naštěstí si to rozmýšlí, a my zastavujem. Mám záchvat smíchu, MT taky, řežem se po celou dobu co mu dávaj pokutu…nakonec jen za 300 kila, a to je proto, že tam maj kameru a prej to musej řešit… Díky pánové. Domů jak jinak – motocross.

A v neděli? To jsme jezdili na kole, to nebylo zajímavý. Tak o tom vám psát nebudu. Muhahahaáááá