druhej ČP DH – Karlovice

No a další závody jsou za náma. Tentokrát až z daleké exotické Asie, 11km dlouhých Velkých Karlovic vám předkládáme pondělní počtení a fotek..

Klasika, odjezd ve čtvrtek po práci, to je v 18h. Nabírám Dušánka, a frčíme to nach Humpolec, zde sraz s MT fotr a syn –to je dvojka. Hned co jsem vylezl z auta, začal me starej Maňas šikanovat a bít, že prej mu píšu ošklivý věci o jeho hodném synáčkovi Tomáškovi. AU. Tímto ho zdravím :)

Střelba do Karlovic, přes Olomouc, celkem odsejpala, není to takovej děs, až do chvíle, kdy jsme potkali Mavericka a Lukasse, který že znaj lepší cestu – zajížďka jak prase, děkujeme. Ale i tak jsme v 11h na místě, pohoda. Dáváme parking, volá mi Matušák. Prej si slepil sekunďákem prsty a neví co má dělat. HA.

Ponocujem do 4h do rána, ani nevím, co jsme tam probírali, si nic nepamatuju.

Je pátek, je hezky, a my jdeme jezdit. Trať je kolem poledního skoro suchá, rychlá, a skákavá. Dáváme si asi 8 jízd, ladíme s MT nějaký stopy, a teda, ten kluk je fakt rychlej, jedem stejně a to se snažím. Hm hm hm, ten Leader Fox je asi dobrý kolo. Muhah. Dušánek se nechává nesmyslně pokopat schodama v lese, a v kudle to stříká do stromu, takže není moc dobrej, bolí ho rameno a klička. Tímto končí, a bere na sebe úlohu fotografa, takže mu děkujem za fotky.

Mě osobně nejde vůbec ten druhej les, se tam hrozně plácám, před tím skokem přes kořeny je to tragédie, no a pak ta klopka po sestupáku, cítím že je tam hodně málo plynu. Dole skáču ten větší skok, i když ten menší bude evidentně rychlejší, ale zase když už sem celou cestu šlapal, tak si chci za odměnu dole aspoň skočit, ne. Uvidíme.

Večer přijíždí Petr Heiníků. Dneska se s náma rozlučkovou párt loučí Vlasta Tlašek, kterej končí skrz bolavá kolena se sjezdem, a pojede byznys. Dáváme si decánka červenýho, a maláho panáka. To je to poslední co si pamatuju. Pak už nic nevím, i když jsem slyšel nějaký story o žraní syrovýho masa, olizování krvavýho kolene PH, a tak podobně. Ty lidi jsou hrozný čuňata.

V sobotu bych vám rád něco napsal, ale nic si stále nepamatuju. Myslím že jsme jezdili na kole, a že to klouzalo.

A konečně se mi zapíná mozek, je sobota večer. Jdem se přihlásit na závod. Petr Heiníků mi dal licenci a číslo, prej ať ho zapresentuju. Haha. Dobře. Vyplňuju přihlášku, a píšu Petra do Hobíků. Vůbec netrénuje, jezdí jen občas, myslím že je načase aby přestoupil k nám hehe. Stojím frontu, a jsem u přihlášení. Zde asi 8 lidí.
Tak jim povídám : „Ahoj, je možné během roku změnit kategorii ? Chtěl bych přihlásit kamaráda z Elity do Hobby.“

„Ne bohužel to nejde. O koho se jedná? “
Já na to : „Ale tady jde o Petra Heiníka, on mi dal licenci, ať ho přihlásím, a ono mu to nejde a netrénuje, myslím že by se hodil spíš k nám do Hobby.“
Hroznej řehot, a sám mocný a nejvyšší povídá : „No tak změníme previdla!“ a já dostávám číslo 200 pro Petra, pojede jako poslední hobík. Muhahahá. Karlos mi sice řiká, že asi nebude šťastnej, ale já jsem jeho nejzlejší kamarád, tak to mohl čekat, ne ?

Jdem k autu, Petr kouká na číslo, povídá, 200 ? TO je nějaký divný ne? Tak mu to říkám. Ještě to vylepšuju o story, že sice udělali vyjímku, ale že zpátky už to nejde, no prostě paráda. Mám dobrej pocit.

Nicméně Petr si to druhej den ráno ošéfovává, a jde zpátky do Elity. Ach jo, škoda.

No nic, jdem si dát pár jízd, a to slovy 2. Vlek to nějak nestíhá, a lidi taky ne, takže si to většina lidí projela před závodem jen jednou. Ale zase, co tady řešit, že. Já na posledním skoku cítím že jsem něco utrh, a tak v cíli zjišťuju, že moje šrouby v patce zase nevydržely. Jelikož už tam nemám žádnej závit, a šrouby jsem tam vlepil tvrdokovem, a jeden se zalomil, myslím, že je to v prdeli. Petr mi řiká, ať si vezmu převodovku, a jedu na ní. Ehm, no, s vidinou že bych jel na prototypu za mega, se svým prasečím stylem, jdu zjistit co se dá opravit u mě.
Kupodivu zalomenej šroub z rámu dostávám, neptejte se jak, dávám další dva, rozdělávám dvousložkáč, hodně tužidla a matlám ho tam, dotahuju, ještě stahovací pásky, a na sluníčko aby to rychle tvrdlo. Uvidíme.

No, a je tu závodění. První jízda MT padá v klopence, docela dost. Má zedřenou prdel, to víš jeansy. Všichni jedem tak nějak kolem 1:40, je to tu našlapaný ve vteřině třeba 10 lidí. Petr letí 1:32, Matušík – výbornej štýl. Strašně se rozendavá eM. Hoferek, když netrefuje menší zasílák do cíle, a bere to v plným přes boule – hroznej pokydávák, pana orel, děs. Rosťa Štencl, nej štýlo, teda aspoň dole. Márošák nohy ven, motocross. Adam V Rally. Vyhrává 1. kolo.

Mezi kolama kontroluju přehazku, vypadá to dobře. Super.

Přichází ke mě eMtý, se septonexem v ruce, a krvavou sedřenou prdelí, podává mi ho, a povídá : „Naložíš mi, kamaráde?“

„Inu, naložím, NALOŽÍM.“ A z 5 cm vzdálenosti, mu peru plným tlakem desinfekci na maso. Tak krásně řval, tak krásně. Prej nalož mi víc, víc! Poslechl jsem… Ach, díky, kamaráde !

No a je tu druhý kolo. Tak vám napíšu jak jsem to mrskal, jo.

Tak start, píp a píp, a já jí rvu. Začátek je ok, zatáčka do prvního lesa jako v tréningu, první les je ok, zatáčky a schody jsou docela čistý ale pomalý, tady cítím že jsem měl zariskovat a přitvrdit. No nic, druhej les, tem mi nejde. Nájezd v pohodě. Prostřední stopa, blížím se k vostrý pravý. A už to slyším. Skandování jak na hokeji : „už de ven, už de ven, už de ven“ snad 15 lidí s eMTým a Klauzem v čele, čekaj u skoku přes kořeny na louku a skandují. Nenechávám se rozhodit, i když se směju, a skok letím až na louku, skoro zbytečně daleko. Další les, vědom si že to je poslední technika, jedu zase trochu opatrnějc, abych se nezválel. Ach jo. Louka, sestupák, když jsem 3m před odrazem, slyším Tomasse (stál na pařezu) jak na mě řve : „Zabiješ se !“ Chvilku na to myslím, ty hajzle ! Klopka, trens, vše v rámci možností, poslední dřevěná klopka, odkloněný zatáčky před cílem docela mrvím, sem idiot. Poťah, a rubu až v cíl, co kdyby. No a je to bída, ale což. Čas o trochu lepší, ale stejně tak nějak nic moc.

Cítím úlevu, že sem nehapal, a jdu koukat na ostatní. Kaschtan vyhrává Juncky. Gratuluju. Potěšil jsi mě, kamaráde. I to, že sis nechal pokousat to péro od tý hrozně hnusný holky, a měl si na sobě teamový triko – díky za reklamu ! Kubajsz spadnul ze startovní rampy. MT jede jak zvíře, 1:38, a dává mi dvě sekundy. Ty krávo. Petr mění kola, bere si převodovku, a nahoře ho předbíhá zadek, hrozně to tam honí, jede do lesa bokem, chybuje. Stejně jede 1:32. Převodovka maká super. Elitní střelba se umocňuje, Fík jede hroznou, a dojíždí fakt dobře, Márošák dole hrozně rychle, ale nejvic mi zvedal tepovku komentátor Mejtský – má zase strašný hlášky, musím se držet, abych mu nešel dát pár facek. Už ho kurva vyměňte. Jak tam můžou už x let dávat někoho, jehož rétorické schopnosti jsou na úrovní základky? O případné vtipnosti (trapnosti) hlášek ani nemluvě.

 

Posledních 10 lidí v elitě je moc. Čekáme na Vlastu. Nejede. Hrozně se smotává nahoře na trenstru, do pařezu, děs. Adamovi tipuju nej čas, neboť z poslední dřevěný klopky vylítává s náskokem minimálně 3 sekund. Jenže na poslední skok jede tak moc, že se to prostě nedá utlumit, a na dopadu to odskakuje, a nedrží. Dlouhej drift, a leží. Zvedá se. Bere kolo, dojíždí do cíle. 1:33. Ty krávo. Moc. Márošák vítězí.

No a co k tomu celýmu dodat. Myslím, že se to celý dá rozdělit na 4 kategorie. 4 druhy ježdění. Ty nejhorší, ti se na tom plácaj. Pak je druhá kategorie, ty jezděj. Pak je elita, ty letěj. A pak je svět, a to je rally.

Ať už jste v jakýkoliv kategorii, hlavní je, aby vás to bavilo. Jinak to nemá cenu.

Tak zase brzy někde!
Čárys.