Mariánky s Katarinou

Hoj fellaz, co děláte? Kde jste ? Učíte se? Pracujete? Předstíráte činnost? Ukončete vše, a dejte si šálek kávy u dalšího reportu z tripingu…. Byl jsem u Katariny !

Takže, již taková klasika, středa večer, a tak to balím, skáču do káry a mizím směrem Krušné hory, na víkendovej RB kemp. Ale protože mám předstih, a chci si ještě kvalitně pojezdit, tak mířím tam, kde jsem ještě nikdy nebyl. Do Mariánek. Za Katarinou.

Na místě jsem za 2h, a to je to 200km, 7,4l průměrná, 103 rychlost. Tolik k údajům, hehe. Trochu si voláme s Káťou, kde mám nechat auto, a nakonec ho parkuju u Bikrosky, a jdu si jí v ubývajícím světle prohlídnout. Vypadá super, skákavě, a přitom hravě.

Už se setmělo, jdu k autu, dělám si čaj, a koho kurnik nevidím. Přijela mě navštívit Katarina, samo jen v triku, a to je venku tak 10C, kosa jak kráva, mén. Chvilku povídáme, ladíme plán na zítřek, mizí směr dom, a já filmuju a čaj a spát.

Jo, děsivá příhoda v noci. Vzbudím se, jo, a chce se mi chcát. Vylezu ven, jo, a ty voe, 3m od dveří auta sedí velikej pes, a kouká na mě. Nehejbe se. Čumí. Koukám na něj. Začínám mluvit, aby mě měl rád, a nezaútočil – voe jsem fakt vyděšenej. Pomalu couvám zpátky k autu, pozadu do něj lezu, a buuuch, zabouchávám dveře a buuuch, padá mi kámen ze srdce. To bylo něco.

Ráno už tam není. Budím se brzy, Dělám baštu, a převlíkám se a jedu pro Katarinu. Před jejím barákem necháváme auto, a sedlovky nahoru, a jedem na kopec. Je to přes celý Mariánky a pořád do kopce, ale dá se to, a ještě mě těší, že to pak bude z kopce. Takže super.

Mariánky jsou fakt krásný město, ta architektura mě dostává, samá věžicka a klenba, turisti a fontány, je tu nádherně…V kopcích jsou růzě poschovávaný „hotely“ bez vyjímky nádherný stavby, a skoro všechny se opravují, nebo jsou jak nový. Fakt paráda. Toliko k zeměpisu a krásám naší vlasti, a teď už k ježdění. Ha.

Jdem nejdřív na kopec vpravo. Cesou něco jedeme, něco tlačenka, ale netrvá to až tak dlouho, a jsme tam. Helmy, a jdem na to. Jedu za Katarinou na oči, se tam mě něco překvapí, třeba skoky který nejenže nemaj dopad, ale maj protisvah, hehe, a jedna boulovatá sekce která mě celkem vyplácí.

Je to dlouhý asi 500m, a není to zlé, sem tam skok, sem tam boule, i nějaká ta lávečka, ale všechno malý…a moc rovný. Málo zatáček :( Jedem to asi 4x, a jedem dál…

Další následuje taková cesta, to je hodně krátký, a vede to po cestě kudy choděj tůristi. Hlavně ten začátek je dost, proletíš takovou kamenou branou, a hned levá, někdo tam jít, je dead. Vymejšlím KAtarině jinou stopu, přes takový boule, z cesty se odbočí doleva a pak hned doprava…vypadá to dobře, tak jdeme na to.

Letím za ní. Rozhuluje to na rovince, a už to vidím. Přímo v místě, kde se má odbočit na tu novou pasáž, stojí německá důchodkyně. Letím za Kaťou. Koukám co bude dělat. Ten šílenec má v hlavě jen jediný : „musím projet ten novej úsek!!“ takže zadní do smyku, drží to jak kráva, a těsně před důchodkyní vletí do toho lesa. NA to nemám morál, a beru důchodkyni zprava. Kompletně jsme jí vojeli, ty boe ! Muhahahaáááá. Dole se smějem eště pěknou chvíli.

Přesun dál. Přes takovou sjezdovku, a kolem muzea miniatur, až na další sjezdovku s funkční lanovkou pro důchodce. Pod touhle parádou mají postavenou další trať, podle mě asi tu nejlepší tady. Začíná to seskokem do lesa, votáčkama s pařízkama, zpět na louku, pak dva schody do lesa, drukej se dá přeletět moc pěkně, krásný klopky, a zase louka, sjezd, step up step down, a další super klopka. Moc pěkný ty jo. Pak vyskočíš na louku, ujedeš asi 100m ,a začne kořenovej mordor, o dýlce asi 500m, kterej je fakt dost – tady by se mohlo jet moc pěkný DHčko.

Tak si to tu dáváme, i něco fotíme, ale klasika. Pár vytuhláků, a jedem dál. Přejezd na další trať, na další kopce, kde se celkem dlouho tlačí…ale zase krásným trailem. Cestou ztrácím záslepku do vidle, ale naštěstí jí cestou dolů potkáváme… :)

Cesta dolů je ta největší střelba, ze všech těch tratí tady. Je to tak 40kmh, někde víc, fakt dost, KAtarina to tu má najetý, a tak jí drží jak Bubba. Držím to za ní až k takový sekci s drátěným plotem, kde to skoro nevybírám…uf. A další střelba až do cíle. Spodek je fakt paráda, dáváme si ho hned několikrát – super.

Sice už je celkem hlad, ale jdem ještě na jednu tratičku…Opět rychlou hodně, opět spíš rovnější, a opět tak 40kmh. Spodek je fakt o držku, nejet to poprvý, tak jedu asi pomalejc – ty kameny tam byly sviňstvo.

A jsme v podstatě dole. Teda nahoře ve městě, a jelikož je půl třetí, a myjezdíme od 10h, tak to votáčímě směr k domovu. Cestou dáváme štreetek, schody, Katarina náskoky do nich, hehe, dobře ona, já dlouhý wheelie, tůristi nechápou nic. A že jich tu je.

Lehce sprchává, a my jsme rádi, že už jsme skoro doma.

U Katariny dávám sprchu, děláme si těstovinky, čajík, pokec….venku vylejzá mozol, a tak co….tak ještě na Bikrosku, ne ?

Na bikrosce dnešní den začal, tak i skončí. Já sjezďáka nevytahuju, myslím že to nemá cenu, ale Katarina si tu zkušeně vodí malýho fourkrosáka, a tak dávám aspoň fotky, a jelikož svítí mozol, je tu krásně. Má to tu holka kurva najetý. Co je obvzláště dost, je to tráňo. Klopí to tam fakt super…

Jojo, doma je doma.

Tak a je 17h, a tak dělám čaj, kterej nesklízí moc ovací, protože není ovocný, zato sušenky jsem upekl moc dobrý, co ? :) No a pak už jen konec týhle mariánský pohádky. Mizím směr Nejdek.

Co k tomu všemu napsat, jak to shrnout.

1.    Katarina jezdí fakt dobře. Teda sorry, ostatní holky, ale dle mě je jediná kdo má nějakou techniku. Fakt to dává zkušeně, zatáčky super, skoky perfekt, a myslím že co se týče ježdění, u nás co do techniky nemá konkurenci. Držím palce na sezónu.

2.    Ježdění v Mariánkách je moc fajn. Maj super Bikrosku, s pěknejma dirtama hned vedle, a dobrý kopce – vidím tu velkej potenciál. Jediný co bych tu vytknul, je nedostatek zatáček na těch tratích. Víc bych to všechno namotal.

3.    Určitě zase někdy přijedu. Díky Katarině za průvodcovské služby, zákulisní informace, výborný jídlo, a milou společnost. Bylo to super, lásko !

Tak a to je vše. Čárys.