Fort William report

Hu, tak jsme zpátky zdravý a živý a o zkušenost bohatší. Tož, jak jsme se měli ve Skotsku, si můžete přečíst uvnitř, pokud máme chuť… Něco o ježdění inside….

Nu, cestopis jste si již přečetli minule , a tak je načase vám napsat taky něco o ježdění. Ve středu byla pěší prohlídka tratě. Dorazil i Adam a Kamil, Kamil se teda nechce unavit, a tak s náma nejde – zítra má kvalifikaci, (už) a v pátek závody. V sobotu bude XC a v neděli to rozsekneme my.

Vyjíždíme nahoru lanovkou, kabinka, je krásné počasí. Koukám na trať z Lana, a poslouchám Petra, kterej se baví s Adamem, že je to prodloužený asi o půl kiláku. Jelikož už předtím to bylo moc, jsem z toho trošku vyděšenej, hehe :)

Nu, trať tady je specifická tím, že je celá kompletně uměle postavená, odshora až dolů, jeden dlouhej track. Stavba musela stát hroznou ránu, v místních bahnivejch vřesovištích se totiž technika utopí, a proto byl materiál na trať sypanej z vrtulníku.

 

Uměle zasazený kameny, klopenky, občas je to zabetonovaný, a je tu i pár přejezdů po lávkách. Zpočátku to nevypadá věru zle, ale když jsme na cestě asi půl hodiny, a profil se nemění, a nejsme ještě ani v půlce, dostávám trochu strach. Sem tam jedeš po holý skále, sem tam je vracečka o 90, občas skok…všude jsou napevno kameny zadělaný do země. V půlce vjíždíš do lesa hodně rozmrdaným úsekem s ostrejma kamenama. Les je hodně kořenovej, a schody, pravá, po hlavě dolů, lávka, výběr tří stop, rozmrdávka, železná lávka, rozmrdávka, končí drop. Na brzdy a levá. Pak les, rovnější, výběr mnoha stop. Dvě wóla. Jedno je unreal. Rozmrdávka. Hrozný kule. Klopky. A z lesa ven. Skok dřevěňák, sestupák, cca 5m, kudla, klopka, trensfer, rubačka mocná, lavice 6m, zarubat, dabl 5m, strašně zarubat lavice 7m, nejstrašnější rubačka na cílovej sestupák..centrifuga, postupák, a cílovej troják sestupák.

Ta dýlka ? Huf.

No večer stavíme stánek, a ladíme věci kolem karavanu. Začíná se to plnit, najížděj teamy, a doráží i Jana a Sláva…Večer dáváme Hitmena, a poučeni o nové skutečnosti, které dozajista využijeme při soužití s našimi přítelkyněmi, jdeme spát.

Ve čtvrtek máme tréningy od 10 do 14h, tož času dost, tak jdem na to. Je stále hezky, počasí nám přeje, tak necháváme suchý gumy a jdem si to zplužit.

První dojmy jsou stejný jako dycky, když jedu něco poprvý. Sedím na tom obráceně, vůbec to neřídím, a hrozně se plácám. V lese to není jen tak, tam si musíš docela vybrat, v jednom úseku, co pojedeš – je to tam samej schod a kořen. Dole skáču zatím jen jeden testovací skok, sestupák a tráňo. No jedem nahoru, tohle chce najezdit.

Dáváme dneska 5 jízd, většinou tak na 5 přestávek. Hodně se koukám, kde co je, a tak to nějak poznávám. Něco si naskakuju, co potřebuju, něco zavrhávám jako unreal s mou technikou, a po 5 ti jízdách to balíme – neboť toho máme fakt dost.

Doráží Robyn Trnka, takže obvyklé slinty, a jdem se podívat na tréningy fourmotocrossu. 4X trať je fakt dlouhá, má to tak asi 50 sekund – to už je jak 3DHčko :) Po startu celkem dlouhá rovinka, pak pravá s dvěma stopama, přičemž vnitřek bere, lavice, dabl, a MX točka na rovině, kde to klouže jako prase. Pak série skoků a klopek, a sestupák, macatej troják, klopka a dvě dvojkozy, v podání Kamila je to čtverák. (postupně to naskakujou i jiní) Klopka a cíl shodnej se sjezdem. No je to pecka.
Koukáme na tréningy, a Kamil fakt lítá. Zkouší to na všechny způsoby, vnitřky, vnějšky, aby ho nic nepřekvapilo. Kdo ještě jezdí fakt pěkně, je Sláva, skáče si čistě.. No a samo MP. Lopka vůbec nedorazil, válí si šunky v Andoře, jsem zaslechl.. Největší hračička a pán je ovšem Cedric. On to má prostě nejvíc v paži. Nejvíc.

Bohužel přichází i pár rozstřelů, především na tom čtveráku, kterej byl fakt dálka a musel se ťahat. Největší smůlu si dal Měchura, kterej ten čtverák přetransferoval a o metr kratším zásekem musel opustit kolo. Bohužel šel na hlavu, a na chvilku byl docela odpojenej. Zastavili tréningy, a Měchy radši odjel do špitálu…

No a tréningy končily, a začala kvalifikace. Tý jo, to byla střelba. Bohužel se ale Kamil smotal, jednou se to muselo stát, smůla. Do závodu se snad poprvý teda nekvalifikoval… Jana čtvrtá… Na konec kvalifikace se stačil vrátit i Měchura, kterej i přesto, že si dal otřes mozku, nastoupil na start…rubačka…a co…zásek ve stejným místě. Tentokrát jde zase na hlavu a rameno, a dobíjí se – odvoz do špitálu – zlomená klička. Ach jo. Hlavně se brzy uzdrav…

No večer klasika, dáváme film – devátá brána, požíráme zásoby, a zjišťujeme, že Lucifer je na cestě na zem.

Pátek, tréningy. Jezdí se mi líp, ale teda, je to fakt něco. Jak já nemám tu techniku, jo, tak se sem tam celkem trápím. Něco to chce prostě pustit, a jet po špičkách těch boulí, jak rolety v MX…to můžu udělat, někde i dělám…ale za tím to nejsem schopen zastavit do votáček. Trochu s tím bojuju.

 

Skoky dole už mám, tu dlouhou lavici teda nedám, je koplá jak svině, a cílovej sestupák do centrifug skáču skoro do čista jen jednou – není fyzička. Ono vůbec ten poslední úsek je rubací peklo. A to to nejezdíme samo v kuse, že…

já to skákal z tý lávky do leva…to Adamoj z prava přes ten největší bordel…po vrškách..ach jo…

Petr zrychluje, ladí nějaký nový stopy a v jedný zkratce jde krásně na držku. Vyžírá předkem díru jak prase, a na to kde se zválel, je uplně v pohodě. Takhle krásně ho doktoři sešili…

Večer mi Adam radí nějaký věci, je hodnej, ale když to jsou taky perly…“chrániče máš, tak to tam pust…“ a podobně :) Nicméně jsem rád, já totiž poslouchám, co mi lidi říkaj – jen to pak nejsem schopen přinutit dělat moje tělo :) Život je boj. THX Adamoj.

Jdem se kouknout na závod 4X a dělat support Janě. Je tu lidí jak na matějský, dělaj bordel, fanděj, lezou na stromy, a žerou hamburgry.

Jana se prokousává závodem s přehledem, jednou dojíždí druhá za Romanou Labounkovou. Holky jedou rozumně. V chlapech se většinou rozhoduje nahoře, kam nevidíme, ale je slyšet řev komentátora, takže máme přehled…Cedric jde ven…rozmrdává kolo….rovná kotouč kamenem – pohled pro bohy. Sláva má super starty, bohužel mu v jedný votáčce bouchá zadní kolo, ten ti má kurva smůlu. A přitom na to měl. Atterton je boží, jede fakt krásně a čistě, a Graves též – hodně v paži. Michal Prokop se objeví v zatáčce kam vidíme skoro dycky na prvním místě…i v semíčku – jde do fajnlu ! Stejně tak i Jana. Máme radost.

panebože…čtverák v českém podání. MOC 

Finále. Start holek. Jana super start, vybouchává start takovým stylem, že v první zatáčce vede o x metrů. Pak jí trochu stahujou…a už je u mě…vede…dvojáky – dávej kruciš…čtverák…nezkaž to…je pořád první, to už je doma….ááááá….JE TO DOMA ! Jana vyhrává svůj první svěťák, mám radost, lidi řvou, atmosféra MOC.

A chlapi. Napětí vrcholí. Start. Hodně strkanice, hodně lokty…Michal jde málem z tratě ven…to už nedožene…zbytek to drží..souboje…graves vede….a VÍTĚZÍ. Michal bohužel až čtvrtej..

Beru náhradní kolo, a jedu dolů, gratuluju Janě, je v obležení lidí…Jdem uklidit cajky, a na vyhlášení – Jana : „oni mi sebrali kolo !“ a dávaj ho na stupně, RB tam hezky svítí, lidi to fotí..holky lezou na bednu, stříkaj šáňo..emo…

Chlapi též, Michal si umí stoupnout, aby byly vidět loga – fakt profík…Jany kolo tam zapomínaj (super, hehe) a nakonec ho teda měněj za Gravesovo Yeti.. Potlesk, fotky…a je to.

Večer je slezina u nás v Karavanu, Adam, Kamil, Robyn, povídáme, a tak, hostíme je čajem a kávou… A za světla spát (zase je vidět do 1h :)

Sobota, dneska se jede kros kántry, na trati, která je fakt super. Díky tomu máme jen 2h na tréning, ale asi je to dobře, protože jsme už fakt ojetý jak starý gumy. Jdem nahoru, a já si vybírám svou porci smůly – 100m po startu prorážím, boží. Dolů je to fakt dálka, a čas mi utíká, tak to jedu kolem – přidává se ke mě celkem dost dalších prorazivších lidí…dole už je nás vláček.
Letím to vyměnit, kupuju si duše, a měním to. Nicméně mi to celkem trvá – hodina z tréningu je pryč. Přijíždí Petr, já zamykám auto, a letíme na lanovku. Na lanovce přichází můj druhej kiks, neboť mi chybí záslepky do řídítek, a ač to chlápek předtím nekontrolovat, tak teď už ano, a jsem vykázán pryč. Tak to už prostě nestíhám. Jedu k autu, a záslepky nenacházím, tak je kradu Janě z kola – ale tréning už stejně nestíhám. Takže dneska jsem si to prostě nedal :( Možná je to ale dobře, neboť si aspoň odpočinu na neděli…Petr dal 3, a je dost znaven.

Jdem se teda vyspršit, a kouknout na závody XC. Jo, k těm sprchám. Je tu podvalník, a na něm stojej 4 kabinky, svítí v nich, a je v nich teplá, horká, studená voda, a fungujou až do 22h, je to fakt super zázemí…o wapce, wifině, toaletách a 40ti toj tojkách, který se každej den čistí, ani nemluvě…
Dnes taky dorazil Camel, kterej avizoval, že přiletí. A fakt ho ráno potkávám, takže paráda. Tráví s náma pak skoro celej den, koukáme XC, kecáme, a tak…

XC okruh je to nejhezčí, co jsem kdy viděl. Je asi 8 km dlouhej, a takovej Andy by z něj byl naprosto unešenej. Jen tu není moc míst na předjíždění. Co je ale super, je že se tu jede po lávkách, singletrackama dolů, jsou tu dably a klopenky, je to krásný. Např jedna pasáž po lávkách, kde se dá předjíždět kratší kladinkou, tak 15m dlouhou a na konci i 10cm širokou – a nekecám, je to fakt využívaný. Klucí na tom letěj jak zvířata. A snad jen jeden, nebo dva pády. Oni UMÍ ! Nebo výjezd do kamenů – nepochopím nic. Trial jak prase.

ta kladinka – tak 30 procent lidí to jelo…v kudle… 

Nevím kdo vyhrál, ale celkově je XC závod pro diváky nuda. Dlouho čekáš, a pak rychle, a pak zase dlouho nic… Ale trať kompletně boží.

Připravujeme si kola na neděli, přezouváme, přichází klucí na pokec, jdem do Press office nafasovat nějaký monstry a napsat na web pár infos, a večer celkem brzy spát.

A neděle. Race day. Ráno lehce poprchává. To jsem čekal. Že by nás konečně počasí dostihlo ? Jedu nahoru, sám, Petr že půjde pozdějc – já chci eliminovat riziko, že prorazím a zase si to nedám. Nahoře zima jak prase fouká. Jedu to dolů, je to lehce navlhlý, ale když si to nepřipustíš, tak to neklouže. Dole to paradoxně víc drží… Další jízdu dáváme už s Petrem, vybral jsem si finální stopu, kterou se budu snažit jet, a jdu odpočívat. Už je zase krásně slunečno, a místní řikaj, že to vydrží… Startuju nějak před jednou – a i když mám nižší číslo než Petr, tak mě dali před něj. No paráda, takže to znamená, že mě někde dojede. Domlouváme taktiku, on mi sice říká, ať to neřeším – ale to já chci vyřešit – nemá cenu, aby celou cestu někde rubal a pak mě dojel, a já ho brzdil. No, tak jsme domluvení…Zleva, Petře, zleva…

jedině na režim golfista…na co drahý foťáky:) 

Start se trošku protahuje, neboť byla červená vlajka na trati, a tak se nahoře rozjíždíme o trošku dýl… Nu, a už je tu budka, Petr se řadí za mě, já si naposledy říkám co mám dělat, povolit se, nízko, BMX, jet vršky, nepřebrzdit, šetřit fyzičku… 5 sek – vyrážím hned. Začátek mám super, klopky perfekt, takhle jsem tu ještě nejel. Lávky…chci si odpočinout, zmačkávám bouli, a sedám si…do zdvihu, do dorazu – skoro jdu ven z lávky….bože ! Pak je to fajn, a pak to začíná bolet. Nejsem ještě ani v třetině, a trochu cítím ruce. Tak lehce ubírám, a snažím se šetřit – dolů je to daleko. Dál to nemá cenu popisovat – jedu jak s hnojem. Konečně lesy. Zatáčky před nima jdou, a jsem v lese – tady asi jedu opatrnějc, ale vyplácí se to a výjezd k dropu je dobrej. Pak to přichází – slyším za sebou něco, nebo ne ? Lidi řvou jak kráva, tak nevím.. Držím dál, blížím se k vólu, řikám si, jestli je za mnou Petr, doufám že mě nevezme tím vólem – to by jsme byli oba mrtvý…a za ním mu ve dvojklopce uhýbám…otáčím se…trošku přibržďuju – a už je tu, bere mě vnitřkem – johoho…už jsme skoro dole ! Lepím se na něj, přichází pasáž se skoky. Sestupák, klopka, tráňo – ty krávo ty boule na dopadu…držím, on rube, já rubu, on tlumí, já ťahám, dabl, stejně, ty krávo, má nějak zaplynováno, ne ? Lavice, oba jsme krátký, a cílovej sestupák…já tam nechávám metr – už nemůžu…Petr čistě…cuká mi…postupák, 4X, troják (oba dvoják) a cíl…

Hovno, já to přežil !

Petr má čas 5 :31, já nevím, ale asi teda půl minuty za ním. No to je něco. Ale o to mi nějak nejde. Kupodivu mě ani nic moc nebolí. Jen jsem prostě už kompletně nemohl. Ruce jsou celkem ok, to jsem mohl jet víc BMX – jenže kdo to měl tušit :)

Jsme živý, jsme spokojený – probíráme to předjetí – to je jasný, že mě ten šílenec chtěl vzít přes to wólo – ale taky říkal, že by jsme šli :)

Jojo, tak to jsme my. Adam se kvalifikoval 30 tým časem, s časem 5:05, zvíře !

Dáváme si asi 2h pauzu, a jdem se podívat na závod.

Startujou ženský. Ty voe, jak dole rubou ? Já to prostě nechápu. Dlouho vede japonečka, s časem cca jako Petr. Pak přilítává Attertonka, a dává jí pár sekund – ale ještě jsou tam Sabrina, a hardcore Tracy. Sabrina zajíždí Attertonku. Strašný fekál. A nakonec Tracy. Další 4 sek dolů. Vyhrává. Neskutečný co předváděj.

A chlapi ? Voe, asi nemám slov. Adam bohužel kuchá předek, a tak vypouští. Polcík nic moc. Pár posledních na hoře. Gracia, je PITOMEC. Tráňo Tejbl inverted. Sestupák do centrifugy. Strašnej polet. Dává Suicide. Postupák. Cílovej sestupák – troják – hroznej whip. Čas v tu chvíli skoro best ! Video tady.   Rennie jede strašnej sedláckej styl, drtí tu Santu a je první. Zajíždí ho až Peat. Lidi ŠÍLEJ. Řev. Řveme taky. Sam Hill. Nedává ho. Ani Rennieho. Není bahno. Nahoře už jen Atterton Gee, a Minnar. Atterton drží. Mordor letí po vrškách. Dole strašná rubárna. Zajíždí Peata. Řev.  Poslední na trati Minnar. Není možná aby to šlo ještě rychlejc. Mezičas nejlepší. MEgařev. Dole whip o 90. On to fakt dá. Jo…dáááá – kurva je to tam ! Vyhrává !!!     

Lidi jsou kompletně mimo, zešíleli, řvou, mlátěj do všeho vším. Atmosféra neskutečná…

Ale to je asi třeba zažít. Je po závodech. Scházíme se, loučíme se s Camelem, hledáme výsledky v presscentru, ale nemají..uklízíme cajky, karavan…takové ty běžné pozávodní činnosti. Navštěvuje nás Adam, a tak probíráme různý věci…a kolem 21h startujeme náklaďák. Na odjezdu míjíme Attertony, jak si sami balej stan a auto, Rachel se válí v prachu na zemi s mikinou pod hlavou a cucá brčko – to je punk rodinka ty jo :) Mávnem si, a opouštíme areál…

Jedem ještě na Loch nessku, a přespíme u jezera – a pak již jen cesta na trajekt, (Kamil a Adam jedou tím samým takže se vidíme na palubě) a speed roadtrip do čech, kam dorážíme v uterý v noci…

Ták a shrnutí.

Děkuji Petrovi za výlet, zázemí v trucku, a za spoustu jinejch věcí. Myslím že si fakt vyhovujeme, ponorka – ani nevím co to slovo znamená. Je prostě hrozná pohoda. Žádnej stress, ani nejmenší konflikt – prostě super. Takže velké díky.

tu jsem ti sem dal jako poděkování, jsi šťastný ? Muhahaááá

No a co já. Já jsem si zase rozšířil obzory, a myslím, že z tohodle ježdění budu těžit ještě dlouho. Nejtěžší a nejdelší trať, která mi zas otevřela oči, co se vlastně jezdí, a jak by se to mělo dělat.

Nu, a to už je opravdu vše.
Obdivuji všechy, co to dočetli až sem.

takhel to mělo vypadat. ZLO:
Brzy někde naviděnou.

Čárys.