ATV skijerink s Luckassem

Je pátek a razíme s Tomaassem…do bazénu do Liberce. Najednou mi zvoní telefon a tam kámoš, že potřebujou lyžaře za čtyřkolku. Říkám si proč ne zkusim to. Jet zrovna závody je mazec.

Takže je sobota ráno a už mě nabírají před barákem. Čtyřkolka vypadá lépe než dobře, obsah sem radši nechtěl vědět. Přijíždíme na místo a tam už zhruba 20 čtyřkolek. Ujištujou mě, že za tím co pojedu patří k té silnějši kubatuře. Jdu se obléct, dostávám lyže a říkám si co nějákej trénink? Blbost, jen nahoře je nějáká cesta tak tam jedeme a teprve tam zjišťuju do čeho jsem se to uvrtal, přes brýle nevidim nic, rozbředlej sníh lítá všude prostě chuťovka. Jdeme se zaregistrovat a najednou koukám že jako lyžaři jedou i dvě holky, fakt hustý. My jedeme na jedný čtyřkole jako dvě dvojice.

Trať vypadá velice zajímavě. Začína se zhruba v půlce 200m rovinky z kopce, hned následuje odkloněná zatáčka o víc jak 180 stupňů a poměrně zavřená. Každýmu se honěj hlavou stejný myšlenky: Jak budu do tý zatáčky brzdit? Dále následuje levá hned pravá zase levá a táhlá pravá vše v mírném stoupání najíždí se na kratší rovinku, pravá devadesátka a plnej na rovince dolu. Každá jízda se jede na 2 kola.

 

Čísla se losujou a my získáváme 4, takže jedeme jako druhý. Nakonec je povoleno jedno kolo na trénink tak to odjíždíme a pak už se pomalu chystáme na závod.

A je to tady volají číslo 4. Jsem hodně nervozní. Nejvíc se bojim toho, abych to nezkazil řidičovi. Lyžař co startuje před náma zrovna padá což mi taky nepřidává na klidu.

Řadíme se na start, 3, 2, 1…start a už to rozbrusluju, najíždíme do první zatáčky a já se pomalu seznamuju jak vlastně jet. Strašně to se mnou škube a čtyřkolka hrabe kde se dá a všechno to lítá na mě. Nejvetší strach mam z té rovinky. Představa jak to dole dobržduju z nějákých 80 do nuly nebyla úplně ideální, a když má na to človek vyjetou dražku od traktoru ve který se ještě musí podělit o prostor se čtyřkolkou, není mi nejlíp.

 

Nakonec první jízdu zvládáme i když čas mizernej. Ruce mě bolej jako nikdy nohy ani nemluvě. Postupně odjíždí zbytek startovního pole a chystáme se na druhou jízdu. Nějáký převrácení a zapadnutí samozřejmě taky bylo, nejvíce zapadávaly sportky, jelikož maj náhon jen na zadek. Druhé kolo prý jedeme prostě naplno takže zase klidnej nejsem. Sníh už na trati skoro není takže mě bude tahat po zmrznutý trávě. O to rychlejc pojede čtyřkolka.

 

Nějáký dohady o taktice, nejlepší je: "Do cíle to vezmu plnej tak se pak pust a skoč někam do závěje kdybys to nemohl ubrzdit."

Startujeme druhou jízdu v první zatačce jen led takže sranda dál už vybraný až na trávu. Rozmlacený to je mnohem více než předtím, ale jedeme a já se držim co to jde. Najednou koukám vpředu a čtyřkolka na dvou a balancuje na prahu převrácení, naštěstí to pilot zvládá a dopáda zpět na kola, hned v závěsu zase já málem padám ale zvládnuto též. Najíždíme na obávanou rovinku a ups tam vybraný jen dvě koleje od čtyřkolek, v tomhle asi člověk nezapluží. Bere jí plnej a já se jen modlim ať to něják zabrzdim. Vychází to, ale v druhém kole se zase málem převracíme.

Nakonec dojíždíme v pohodě a čas o 25s lepší. Brzdící kreace jsou více než zajímavé – mně se to docela povedlo. Hrouda sněhu ze který vyletí jedna lyže a hned v závěsu druhá však není nic neobvyklého. Viděl jsem i skoro čistej frontflip:).

Vyhlášení proběhlo hned po dojezdu všech, nás nevyhlašujou (překvapivě:)), nakládáme čtyřkolu a jedeme dom. Jsem plnej zážitků a moc rád, že jsem jel. Ruce i nohy teda bolej fest .

Byl to fakt zážitek.  
Luck-ass