FRanta – true CrMo story – nikdy nezapomeneme !

Čaues holata, tak jsem dostal za úkol trochu se rozepsat o tom, na čemže já to vlastně těch pár let jezdím plus napsat ještě pár vět okolo toho.

Tak tedy rovnou na věc: Název kompletu: Franta Mrázek – Nedlouho po tom, co mi v roce 2008 ukradli ze zamčenýho stojanu na střeše v Písku před obchoďákem frantu, na kterým jsem jezdil předtim, a to asi tak 3 roky, se mi přes Čáryse naštěstí dostalo výhodné nabídky od Móry z Tábora, kterej tohohle, podle kravičky milky zbarveného frantu, měl zrovna v plánu prodávat, a tak ať se to komukoli líbí či nelíbí, jsem se jednoho loňského srpnového dne sebral, dojel do Tábora, tam vyndal 15 klacků, nandal fialkovýho frantu do auta, a zase odjel dom. A to je ve stručnosti historie toho, jak jsem k tomu co teď sedlám, přišel.
A teď bez zbytečnejch keců začnu třeba takovym tim klasickym popisem, co se na tom všechno nalézá.

 

Hard facts:

Rám: František Mrázek (neboli Francezzo), klasický ocelový jednočep bez přepákování. Zdvih 150 nebo 160, nejsem si jistej. Rok výroby těžko odhadovat, ale bylo mi řečeno, že tomu je něco kolem 15 let, takže si určitě sami dokážete zhruba rok výroby vydedukovat.

Tlumič: NE, neni to žádnej fejk, a na fotkách si můžete správně všimnout, je to DNM, jo, ten tlumič co už se myslim ani nevyrábí. A jeho rok výroby? Taky nemám zdání, ale typuju něco podobnýho jako samotnej rám. Jediný možný štelování je otočit pružinou. Útlum (nebo odskok, nebo co to je), co se na tom kdysi štelovalo tim jednim kolečkem který tam bylo, to je kvůli zamezení častoposravání znemožněný. A takhle jak to je, tak to docela freerajdově funguje a já ani nemám potřebu s tim nějak kroutit. Když se teda ten tlumič nevysere, pak zase stačí jen ho poslat za pár kaček na repasi (ANO, třeba ke Frantovi) a je jako novej.

 

Tady v souvislosti s tlumičem vidím jedinou nevýhodu, a to prakticky nemožnost vyměnit tlumič za jakejkoli novější s expanskou, protože ta se tam prostě nevejde. A jestli se ptáte proč, tak je to způsobený stářím rámu, pač v té době ještě tlumiče na kolo s takovými rozměry asi ani nebyly, hehe. Z tohoto problému však na druhou stranu vedou hned 2 řešení. Za prvé, a na to by přišel asi každej, se nechá koupit tlumič bez expansky. A druhé řešení, jako řešení v podstatě každého problému, co se týká rámu (nebo vidle), je dovézt to Frantovi. A ten to prostě vezme a převaří to tak, aby se tam vešlo to co chcete. A to je přátelé obrovitánská výhoda tohohle výrobce :-) (viz. dále také vidlice)

takže Vidlice: stejně jako rám, značka František Mrázek (nebo chcete-li Kangaroo Tatanka) na 20mm pevnou vosu. Zdvih téhle mařeny je podobný jako u rámu, a totiž asi 160mm. Štelování možné jedním kolečkem zvrchu vidlice + nejspíš je možné udělat s tím i něco odspodu, ale jelikož já nešteluju ani s jednim, tak nemá cenu o tom něco dál psát, ha. :-) Jinak když jsem to koupil, tak se mi zdálo, že ta vidle je hodně naměko, pač strašně lehce chodila skoro celá. A tady sem uplatnil tu předem avizovanou obrovskou výhodu, že je to všechno made in František Mrázek´s garáž a stačil jeden telefonát, jedna osobní návštěva v Černošicích a už jsem se koukal na to, jak se mi mění složení pružin uvnitř, a teď vím že tam mám dokonce 3 druhy tvrdosti :-) vše podle přání zákazníka :-) A to vše za 200 Káčé (ale POZOR, to všechno dohromady s tou repasí tlumiče!!)

 

A teď už teda trochu stručněji i k ostatním komponentům:
Kokpit: představec: DoGy racing DH 35mm, řídidla: EXU (ale prej o něco zkrácený), hlavový: FSA, gripy: ODI
Řazení: šimáno nejspíš Deore
Přehazka: Deore XT
Zpomalovače: šimáno Deore na 203mm kotoučích

Šlapání: levá strana: klika šimáno LX, šlapka DMR V8, pravá strana: klika šimáno Deore, šlapka stejná jako nalevo jestli se ptáte proč, tak vězte, že to je kvůli tomu že se mi zkurvil závit a naštěstí sem měl doma pravou kliku deore od tý doby, co se mi na starym frantovi zkurvil závit na levý. Takže se mi to takhle pěkně náhodou sešlo :-)

Napínák: netušim, ale nejspíš je to o5 nějakej made in garáž, jen nevim jestli taky u Mrázků a nebo někde jinde. Každopádně ale funguje super a řetěz, i když už měl určitě mockrát chuť vyletět, tak se mu to ještě u mě nepodařilo…

Přední kolo: nába: bolek Krutor, dráty: stříbrný, ráfek: nějakej šedivej Mavic, duše: nevím ještě jsem se nekoukal, plášť: Nokilan DH power 2.3 (lehce vojetej :-)

Zadní kolo: nába: nevim, vypadá to na nějaký stříbrný šimáno, dráty: zase silver, kazeta: 8 koleček, ráfek: tentokrát černej Mavic, duše: sjezdová, plášť: Michelin 2.3 (lehce vojetej asi 4 roky starej, zděděnej asi předloni po Orym, kterej ho vyřadil) – ještě do Marosany tam byl ten samej Nokian co vepředu, ale jelikož už asi na 3 místech z něj lezla (i přes vnitřní záplaty v plášti) duše ven (tou největší dírou si prostrčil palec kdyby tam nebyla ta záplata), a byl po hranách v ráfku fakt dost zpuchřelej, a to tak, že se divim že tam vůbec ještě držel, sem ho radši před marosanou vyměnil :-)

 

No a schází snad už jen sedlo: Brave X-treme SYNTH, což byl další dárek od Čáryse, jelikož Móra má zřejmě zálibu v až moc kurevsky tvrdejch sedlech a fakt se na tom jeho jezdit nedalo :-) Jo a ještě bych zapomněl říct, kolik že to váží, to teď každej řeší ty kila že jo. No takže to teda váží asi tak kolem 18 kil řekl bych. Ale plus mínus 2 kila, pač jsem to nikdy nevážil a beru to jen podle toho jak byl těžkej ten franta předtim, kterej měl těch 18. A tenhle se mi zdá váhově zhruba stejnej.

Tak přátelé, to by byly hard facts tom, co že to mám vlastně pod sebou, když mě na tom někde vidíte, s pár kecama navíc.

A teď ještě lehký pohled do historie, jakže sem se to k tomu mít frantu vůbec dostal. Začnu nejdřív u svojeho prvního kola, a sice u kola od jednoho pána, kterej jakožto nejstarší jezdec stále brázdí tratě českýho poháru v DH, a to mr. Ladislava Dudáka. S nim se naštěstí znal už nějakou dobu můj táta, a tak se to nějak sesmolilo, až se mi dostal do rukou DH speciál, složenej z rámu a vidle DUDÁK a ostatních komponent ze sériovýho XCčka Superior. Tzn. vpředu dvojpřevodník (všechny 3 se tam fakt nevešly), řazení šimáno Alivio, V-brakes šimáno Alivio vepředu i vzadu atd. No prostě jak říkám, čistokrevnej sjezdovej speciál :-) No a mohl bych se rozepisovat jaký byly začátky ježdění, ale to není předmětem tohodle článku, takže tohle téma opouštím…

 

No a jak šel čas, tak se postupně posíral tlumič, prohýbal rám ránama od vidle a další různý věci, až nakonec jsem jednou jel zkopečka domu po silnici, směřujíce na takovej výskok, když naštěstí jelo auto a já musel zabrzdit a zlomila se zničehožnic noha u vidle. No a po nějaký době čekání na spravení se naskytla příležitost koupit celý kolo od Petra Casky, místního jedinýho obchodníka s kolama, mimojiné bráchy Ivoše Caskovýho, kterej svýho času taky moc dobře lítal sjezd (což není zas tak dlouho a nekteří určitě pamatují). No a tak za to že vyspáruju kolem dokola náš barák, tak mi táta pořídil mojeho prvního frantu. Tehdy asi za 35 tisícikorun, přičemž jsem tam dostal zrovna funglnovej franta rám, co visel v Ledči na krámě. Co stojí za zmínku, byla jistě vidlice, moje první a zatím poslední negarážovka, a sice tehdy asi 7-8 let starej Boxxer, ještě jeden z těch prvních, přestříklej na černo. To se psal rok asi 2004 až 2005, kdy jsem ještě objížděl závody ČPDH, a kdy jsem v roce 2005 na tomhle stříbrnym frantovi zajel svůj nejlepší životní DH výsledek, a sice 5.místo v junckách na ČPDH na Klínovci, a to ještě s jednou držkou (škoda jí, mohl jsem se tehdy stát slavným)

 

No a tak jsem jezdil na svým prvním frantovi, kterej taky kromě sjezdu hravě zvládal streetovat a kromě streetování i dirtovat, kromě dirtování i dropovat a kromě dropování i gapovat. Prostě kterej hravě zvládal všechno na co jsem ho vzal. Občas sem to nezvládal já, ale to je jiná kapitola. A tak si to tak všechno hravě zvládal, až do roku 2006 a tehdejšího Kozzystajlu, kdy jsem mu ve finálový jízdě naložil takovým způsobem, že na poslednim dirtu z dřevěnýho odpalu sem sundal nohy ven, ale už je jaksi nedal zpátky na pedály, a plnou svojí prasečí vahou sem dopadnul pěkně prdelí na sedlo a přitom jsem slušně sejmul i hranu dopadu, a to bylo prostě moc i na frantu, a tak asi na 3 místech křupnul. Takže sem byl pěkně v prdeli. Protože 10 litrů na nový jsem fakt neměl. A taky jsem byl nějakej línej tu dobu a nechal jsem to ležet doma a nijak to moc neřešil. Sice jsem domlouval s místním obchodníkem, že mi to zk  usí poslat Frantovi domů (protože tam občas posílal i jiný věci), jestli by to nešlo nějak spravit, ale po půl roce čekání už bylo zase jaro můj zlomenej franta byl stále zahrabanej v krámě, tak jsem to vzal konečně do vlastních rukou, zavolal, dovezl a za 14 dní jel pro spravenýho frantu. Nová barva, tentokrát černá, a v podstatě novej rám, a to všechno za 1500 korun českých. Čuměl jsem jak tele na vrata. Pochybuju, že když se vám někomu podaří někdy zlomit rám (a ne na jednom místě), že ho budete mít za 1500 parádně svařenej tak, že to ani nepoznáte a ještě s novou barvou. No není to skvělé? Je to skvělé!! :-D (ale vážně)

Nu, a jestli se ptáte, kdeže takovou mašinku člověk sežene, tak není nic jednoduššího, než kontaktovat výhradního distributora pro ČR, a to jmenovitě pana Františka Mrázka, bytem Černošice u Prahy. Ulici a č.p. si fakt nepamatuju, ale kdybyste někdo chtěl, můžu vám dát číslo. I když není na mobil, protože ten on nejspíš ještě pořád nemá :-D A jinak kdybyste měl kdokoli chuť mít frantu, tak vám dokonce stačí když si přinesete svůj vlastní návrh, a když to nebude uplná píčovina, že by to nemělo šanci fungovat, tak Franta je ochotnej vám to podle toho svařit.

A já tímto uzavírám svojí sáhodlouhonudnou recenzi a článek o historii v jednom a mějte se fajn.

A víc frantů všem. Je to totiž fakt d.r.ž.á.k… No a když budete jednou za čas takový prasata jako já, a držák to neudrží, tak vám to pan Frančézo svaří a máte držák novej, a ještě víc držící.
Tak a to je vše co jsem chtěl, pač je toho určitě i spousta co jsem nechtěl. Ale už to zkracovat nebudu, takže sbohem a pá pá.
Váš Pól Bulw(á)r