three weeks trip – VOL 3

Blausasc. Konečně jsem si vzpomněl, jak se jmenuje to místo kousek od Peille, kde jsou skoky a jedna lehčí trat. Včera jsem to s velkým štěstím našel, a dneska to hodláme pojezdit.

Ráno vstát brzy prostě nejde. Je to dovolená, a protože se budíme přímo v lokalitách (tak jak to máme rádi) není třeba se před devátou nikdy plašit. Tentokrát dopoledne strávíme na skokách a kratičkejch 2OOmetrovejch tratích tady přímo u auta…

Ráno vytahuju kolo jako první a jdu na to. Horní pasáž mám ještě v paměti z doby před 2 lety (nebo 3?) kdy jsem tu byl  Mavem a Cruzem a PH a spol. Tak to tam nějak nasazuju, od dob co jsem tu byl naposled se tu lautr nic nezměnilo. Škoda. Kluci berou kola jen o něco později, a pak už se tu realizujeme tak nějak všichni.

Pól nasazuje mocným bočákem jeden centrifugovej transfer, kterej nepokořuju, neboť ho mám na druhou stranu…bla bla bla…a taky proto, že sem z něj vysranej :)

Jezdíme tu asi 2 hodinky, dokonce děláme fotos na jinej foťák než GO Pro, poprvé tenhle vejlet (já ani fotak nebral, takže je to na Dr.Zackovi) a nakonec velím odjezd na další lokaci – 1km po silnici z kopce, a pak už jen tlačenka nahoru. S tím, že snad najdeme silnici na vývoz.

Trať nacházím hned, jezdí se tu velice na trialovejch motorkách, tak je to stále hodně pěkně viditelný. A vyhrabaný. Tlačenkujeme až ouplně nejvejš co to jde a fakt…fakt že jo. Mave měl pravdu, když tenkrát řikal, že nahoře slyšel auta – fakt tam vede silnice. Postupně to prověřujeme i s vývozem, kterej pak zamítáme – a radši v rámci totálního zničení organismu celej den tlačíme.

A trať ? Hoši, to je peklo. 3 varianty průjezdů snad všech useků – a to myslím jako fakt 3 možnosti TRATĚ, ne jen nějaký stopy. Pokaždý je to puplně jiný, ostatně video vám pak řekne víc – trefit se do tý svý je nutno několikrát vyzkoušet různý točky. Nakonec nacházíme tu jednu ideální a tu pak valíme několikrát.

Jednou točím z jízdy Dr.Zacka, a teda ten jede peklo. Snad 4x jde málem na držku, fakt něco, nohy ven, no control, řežu se celou cestu.

S Pólem se pak obstojně pronásledujeme, pořváváme, no prdel velká až do odpoledních hodin.

A pak už jen totál znavenost a přesun k autu. Chilloutík, jídlo, procházka po jídle aby nám slehlo a pak už jen každej po svým – Pól do stanu, Dr.Zack do auta, já do Dodže a spát.

Další krásnej den za náma.

Druhej den ráno, den 7 mýho roadtripu je středa – chceme jet do PEille. Nicméně ráno se nějak balíme, a když jsme opět cestou skrz kamenolom za 2O minut v Peille, nějak měkneme. Nakonec navrhuju, proč nesjet dolů do Mentonu, a nedat si XC do Monte Carla, dát si pizzu na nábřeží s výhledem na lodě, a tak…

Kluci sou nadšený, tak proč ne.

Přesun a parking u silnice v Mentonu je otázkou 2O minut, vytahujeme svině, já otírám IQ aby na fotkách dobře vypadalo a balíme batožiny…teda já. Klucí si berou akorát mikinu a triko, DrZ i foťák.

Najíždíme na pobřežní stezku pro chodce, a kousek nad mořem ji nerkáme směrem Monaco. Není to vůbec zadarmo, protože je to stezka pro pěší, a tak tu o sjíždění schodů a vyjíždění thož není nouze. Občas potkáš páreček pěšáků všech věkovejch kategorií, občas běžce, občas neskutečnou kost. Ach ano.

V půlce pauzička, a pak už to doťknout. Uplně jsem zapoměl, jak je to daleko – tak odhadem 15km to bude. To spolu s tím trialem co je tu třeba jet, nás hodně vysiluje…až konečně ve 14 h slítáváme na nábřeží v MC, a klukům padaj brady na pupek z tý přehlídky prachů vznášející se na vodě..

Nacházíme pěkným štrýtkem dokonce restauračku přímo v Maríně, kde maj pizzu za 13 E a malýho Heinekena v ceně lidové, takže objednávka je jasná, 3x jídlo chudejch a zlatý mok.

Pomlaskali jsme si, pes ochcal Dr.Zackovi kolo, účet srovnanej, je třeba jet taky zpět. Cesta zpátky je opět trilový peklo, jednou moc pěkně předjíždíme dva pěšáky po uzké římsičce zprava a posledních 1O km jí celkem držíme…Štybar by koukal, jakou jsme jí do schodů valili…

Konečně jsme totálně uřícený zpět v Mentonu. Já jedu napřed k autům, neboť jsem durch prochcanej, a když se nepřevleču, fouknu, a v mejch letech co…? Umřu.

Hned jak dorážím ke káře (kluci se ještě kochaj na pobřeží) vidím odtahovku, jak jí bere ke mě. Celkem mezinárodní gestikulací mi naznačujou, že už si pro nás jedou, jestli teda už konečně odjíždíme. Tak řikám že jo. Berou jí do protivky, a mizej.

Za chvíli jedou zpátky, a už maj naložený nějaký porše. Ty voe, to bylo just.

No nic. Jedem radši pryč. Bohužel se ztrácíme ve městě – kluci si jedou ještě nakoupit a já jí teda mažu směrem na San Romolo – naší další destinaci. Posílám jim adress kde se potkáme, a snad se teda potkáme.

Tak další dva dny slunce a ježdění za náma. Mám telefon z čech, že prej je tam fakt děsná kosa a sněží. Ty voe, to je mnoho :) A ještě mi píše prodavačka, že může bejt v práci místo mě až do 26.
Tto už teda asi nedám, ale zatím jedu ve freemódu.

Tak zase zítra.

Páááá !