Hawaii 2012

Když sme se rozhodovali, kam po zimě na dovolenou, Hawaii byla jasná volba. Více o punxu v ráji a pár užitečných informací inside…

Zima ve Whistleru byla dlouhá, takže bylo nutno vyrazit někam prohřát kosti. Na letenku na Hawaiiské ostrovy si tu vyděláte  za 4 dny práce a na život tam za dalších 8, takže nic nebránilo v cestě. Balím bágl a Kiku a razíme vstříc dobrodružství. Plán zní jasně, žádný plán. Jen 16 dní dovči a 4 ostrovy před náma.

Oahu

Letíme přímej let Vancouver Honolulu, kde žije Kiky kámoška Ivet. Pár mailů a máme zařízenej odvoz a pár nocí v bytečku  na Waikiki beach. Hned po příletu dostáváme tradiční věnce a parádním Chevroletem letíme směr postel.

Ráno začínáme pěkně na turistu na Waikiki. Pláž parádní, jen těch lidí se v průběhu dne lehce namnožilo. Drtivá většina mladejch. Všichni se surfama. Pánské i dámské oko lahodí :) Atmosféra nasáklá sluníčkem a nekonečnou pohodou. Dáváme lehký chill a na večer procházku a večeře na pláži při západu slunce.

Ráno odjezd zdejší sockou do Pearl Harbouru. Prohlídka muzea, krátký emo filmek při kterém se polovina mužského US osazenstva rozbrečí a pak člunem k potopené lodi Arizona. Chápu, že to má pro někoho asi jinej význam, ale pro nás jen hromada šrotu pod vodou, takže pár fotek a hurá pryč.

 

Cesta zpět je peklo, bus narvanej a staví každých 5 metrů. Vydržíme a odměnou nám je zátoka Hanunama bay, kde musíte podstoupit 10 minutový video jak se zde chovat, neb tu žijou želvy a hromada endemických (tzn. že jinde na světě už nejsou) ryb. Se šnorchlem se tu po zbytek odpoledne bavím královsky. Neskutečný podmořský život, do kterého mám tu čest nahlédnout.

 

Večer nás Ivet tahá na zdejší párty. Vstup zdarma a drink (cola rum, vodka džus atd) za 1 dolar. Nechápu nic. Za 20 babek se s holkama slušně upravujem. Tančíme a užíváme si tu neskutečnou pohodu, kterou Waikiki beach nabízí…

Další den půjčujeme u zdejšího Joa káru a hurá kolem ostrova. Východní pobřeží je plné liduprázdných bílých pláží, s průzračnou vodou a majestátnými palmami. U nás asi nejlepší Waimanalo beach. Lanikai s výhedem na ostrůvky taky stojí za zhlédnutí. Na severu míjíme Polynéské kulturní centrum, kam sice nejdeme, ale prý stojí za zastávku. Na úplném severu stavíme na Chun´s reef kde se chladíme v moři a potápíme se s želvama. Do toho se tu proháněj surfaři na obrovských vlnách. Následně stáčíme káru do vnitrozemí, kde navštěvujeme ananasové plantáže značky Dole. Vracečka do Honolulu a poslední večeře na vyhlídce.

Ráno loučení s Ivet, které tímto mockrát děkujeme za parádní azyl a hurá na letiště. Přepravu mezi ostrovy zajišťuje několik aerolinek. Hawaiian Air jsou docela drahý. My nakonec letíme s Go!Mukulele. Letenku seženete do 100 dolců na hlavu. 15 babek za zavazadlo a pokud kupujete letenku až na místě tak dalších 15 dolců poplatek. Četnost spojů připomíná autobusový jízdní řád. Velikost letadel malinká, doba letu do 30 minut.

Kauai´i

Nebo také zahradní ostrov. Po takové všeho chuti na Oahu je toto opravdový tropický ráj. Ubytování řešíme tentokrát campem. To lze na celé Hawaii legálně praktikovat jen na vyhrazených místech. Nutné je povolení, které v county campech stojí 3 dolce na noc. Důvodem pro tato opatření jest velký počet bezdomovců, kterým tu vskutku nic nechybí.

Nasedáme do busu, řidička ochotně vysvětluje cestu do kanceláře správce parku. Nastupuje s náma ještě jeden páreček, kterej má domluvenej hostel, ale nevědí adresu. Nemaj telefon. Řidička bez váhání vytahuje svůj. Adresa zjištěna ale stále není jasné kde přesně to je. Řidička tedy volá kámošům z Fedexu aby jí dali přesné souřadnice.

Nechápem nic.

 

V kanceláři správy campů s náma buchta tráví půlhodiny a pomáhá nám vybírat campy, aby nám to co nejlépe vyšlo. Všecky jsou parádní, jen se vyhněte Hanama´ulu beach parku. Zdejší bezdomovci tu nemají rádi cizince. Zajeli jsme se tam později podívat a opravdu tu není moc bezpečno. Každopádně naše první noc se koná v Lucy Wraight parku, na jihozápadním cípu ostrova. Jsme tu jen my, jeden Belgičan a cikánská rodinka. Zbytek osazenstva tvoří bezdomovci. Sedáme na pláž s černým pískem a kecáme. Z houmelesáků se nakonec klubou nejvíc v pohodě lidi. Vypráví o zapovězeném ostrovu, na který je odtud vidět. Nihau je ostrov jen pro domorodé Hawaičany a pro všechny ostatní, včetně Američanů, je vstup na tamní půdu přísně zapovězen.

Padá tma a my uleháme. Ráno se nebojíme nechat všechny věci ve stanu a jen s malým báglem vyrážíme stopovat do Waimea canyonu. Zastavuje nám mladej týpek a přesto že tam nemá cestu, dává 12 mílovou zajížďku a veze nás až na vrchol.  Zde neskutečný výhled na největší Hawaiský kaňon. Točil se zde například Jurský park.

 

Dále nám zastavuje David. Typický americký důchodce. Chlapík chodící encyklopedie. Díky mé znalosti amerického vesmírného programu se stáváme největšíma kámošema a po zbytek cesty nás veze. Projíždíme všecky vyhlídky, k tomu odborný výklad. Navštěvujeme Wai´ale´ale, jedno z nejvlhčích míst na světě. To úplně nejvlhčí, s průměrem 2 000mm srážek ročně, je uprostřed ostrova, kam se dostanete ale jen vrtulníkem. Za pár hodin máme vše projeté, odvoz až před stan. Co víc si přát. Díky Davide!

Balíme stan a hurá busem zpět do hlavního města Lihue. Chcem na letiště, do půjčovny aut. Bohužel bus, kterým jedem tam nemá cestu a poslední už nám ujel. To by ale nebyla Hawaii. Týpek na konečný bere vysílačku, něco mumlá a pak povídá, ať sedíme, že nás tam hodí. Už se ani nedivím….

Na letišti půjčujem káru a míříme na sever. Spíme v Anini beach parku, velká paráda. Ráno jedeme na úplný konec severní silnice. Zde dáváme 8 mil dlouhej Kalalau trail. Stezka vybudována původními obyvateli. První část vede po Na´pali útesech, dorážíme na pláž kde se točil seriál  Ztraceni a pak už podél řeky do vnitrozemí, bambusovým lesem až k vodopádům. Ty padají z výšky 100 metrů. Večer trávíme za společnosti nefalšovaných cikánů na Haena beach. Další den jedeme zpět a po cestě navštěvujeme nejdražší rezidenční čtvrť Princeville, maják a seacret beach. U městečka Kaappa je Kamokila village – původní hawaiská vesnička kde udajně žil poslední král. Kousek před Lihue ještě zastavujem u Wailua falls a vracečka auta. Jinak pruměrná cena auta na den včetně pojistky je něco kolem 50 dolarů. Ale zaleží na dni a turistické době.

Maui

Zde půjčujeme auto hned na letišti a dáváme velký nákup v K martu za 80 dolarů. Konzerva styl a pizza za 7 dolarů to jistí. Jedem na východ ostrova, kde u města Lahaina probíhá ve velkém windsurfing. Spíme poprvé mimo kemp, u moře za stromy. Nutno podotknout že punkování na Hawaii není jen tak. Každej kousek půdy někomu patří a najít místo kde v klídku zaparkovat káru aby vás někdo nevyprudil nebo nepokutoval fízl, protože všecky pláže maj otvírací dobu, je pro turistu občas oříšek.

Druhý den objíždíme severní část ostrova. Cesta se místama mění na  českou jednoproudou silnici druhé třídy, což je v porovnání s perfektníma širokýma silnicema docela nezvyk. Ale nic co by našinec nezvládnul. Zdejší zelená krajina připomíná Irsko. Louky plné dobytka, kamenná stavení…  Následně jedeme na jih, zde luxusní letoviska s golfovýma hřištěm. Za nima se ocitáme v lávovém poli. Pohled na černou krajinu je dosti depresivní. U Makeny dáváme pojezd na body boardu. Což je velká prdel, kor pro nás naprosté amatéry. Avšak K mart body board se po pár hodinách láme na kousičky.

Odjezd směr Haleakala,  kde na vyhlídce trávíme noc. Ráno nás kontroluje zdejší aktivní soused, ale po zjištění že sme jen neškodní cikání nás nechává bejt. Vyjíždíme na Haleakalu, což je zdejší nejvyšší sopka. Nejvyšší bod jest 10 054 stop, což je asi 3084 metrů.  Obvod kráteru jest 34 kilometrů, což z ní činní největší sopku na světě. Navíc, pokud vezmeme výšku ode dna oceánu, dostáváme se na cifru o 250 metrů vyšší než je Mount Everest.

Zde se nachází několik endemických rostlin, v čele se stříbrným kaktusem a několik živočichů. Také se tu nachází observatoř, která se pyšní 4. nejlepší viditelností na planetě. Ta je ovšem díky okupaci americkou armádou veřejnosti nepřístupna.

Sjíždíme dolů a spíme na severu na Kanaha beach, která je rájem pro kite boarding. Ráno objíždíme ostrov z východní strany, kam vede jediná cesta s nekonečným množstvím zatáček a vodopádů. Mnozí turisté mají očividně problém s řízením, takže cesta se docela táhne. Dojíždíme do města Hana. Za ní, na upatí Haleakali, se nachází druhá část národního parku. Po cestě lezu na palmu pro kokos a pak na zdejší lávové pláži se do něj pomocí nožíku, po krátkém zápasu, dostáváme. Noc opět v Kanaha beach a ráno odlet směr poslední ostrov, Big Island. Tentokrát letíme s Island air, malinkym vrtuláčkem pro 37 lidí.

Big island – Hawaii

Buchta ve zdejším Ičku radí co a jak. Je velice ochotná, ale když po zhruba 15 minutovém výkladu zjistí, že chceme jezdit busem a stopem, málem jí omejou. Po zjištění že bus v neděli nejezdí a v tejdnu jede jeden denně zase málem omejou nás. Takže kára nakonec i tady. Dostáváme hezký minivan za cenu malýho auta, takže stan už zůstane zabalen. Nákup a hurá na jih do Hookena beach. Ráno snídáme na pláži a koukáme na delfíny, kteří tu odpočívají po nočním obžerství. Nutno podotknout že triplecorky ve slušný vejšce moc jako odpočinek nevypadaly. Dojíždíme do Ka´Lae, což je nejjižnější cíp Hawaiie a celých USA. Odtud vede 3 milé dlouhý hike pouští na Green sand beach. Díky olivínu má zdejší malinká plážička skutečně olivově zelenou barvu.

Dále jedem směr Punalu na black sand beach a odtud do National vulcano parku. Zdejší kemp je zadarmo a navíc půl míle pěší tury je výhled na aktivní sopku, což je po setmění velký zážitek. Dáváme vínko a spát. Díky vyšší nadmořské výšce je nám prvně v noci zima. Ráno projíždíme Vulcano park a dáváme hike po dně kráteru vyhaslé sopky Kilaeua Iki. Dále jedeme po silnici 130, která byla v roce 1983 až 2000 přerušena lávou z nedaleké sopky. Celkově zdejší krajina působí dosti jednotvárně a depresivně. Připadám si jak na skládce asfaltu. A to tu dost lidí staví baráky. Hold asi levný pozemky či co… 

Sever ostrova je ale zelenej. Stavíme u Akaka falls, který maj 130 metrů a pak přes vnitrozemí na východní část, do Hapuna beach parku. Zde poslední noc. Ráno už jen válečka, opalovačka a potápění s želvou v průzračné vodě. Večer odlet směr Phoenix a odtud do Vancouveru. Ve Whistleru jsem druhý den večer, kde akorát propukla biková sezona.

:)

Za 16 dní jsme projeli 4 největší ostrovy Hawaiie. Zvítězila asi Kauai se svou tropickou rozmanitou přírodou a Oahu s překrásnými plážemi. Honolulu, potažmo Waikiki beach si říkají o jednu dvě pracovní sezony. Takže pokud má někdo z vás zkušenost se sháněním práce v této oblasti, nechť se prosím ozve do komentářů. Na závěr bych dodal, že za 16 dní jsme toho viděli spousty, objeli všecky ostrovy kolem dokola. Vystřídali 11 klimatických pásem ze 13 celkových na zemi. Rozhodně doporučuji půjčovat auto. Ve více lidech je to levnější, spát se dá v kempech. Zdejší rádi pomůžou, takže kdo muže, vyražte, stojí to za to!

-Maara-