Máára v Kanadě – Wedge mountain hike report

425028_3331932108813_1421599685_n

Jedna z dalsich veci co se tu da pres leto delat, jsou paradni hiky. Rozhodli jsme se ze tu letosni hikovou sezonu zacnem pekne ve stylu a vyrazili sme na dvoudenni pochod na Wedgemoutain, na ledovcove jezero.

Plan byl jasnej. Jedno odpoledne nahoru, prespat v tamni chajde a druhej den zpet. Ja si rano privstavam abych zbavil telo zbytkoveho alkoholu a vyrazim do parku. Zde par playstation jizd a po obede hura na to. Bus nas vykopava na konecny na Emeraldu a odtud uz pesky. Vyprava sestava z Kiky, Ivet, Rosti, Kratase, Jonase a me.

Prvnich 5 kilacku je po highway a nasledne po service road. Zhruba po hodince dorazime na parkoviste kde zacina cesticka hore. Uz tady jsme dost splaveny diky slunicku a trochu znaveni. Prvnich par metru nam napovida ze tahle cesta zadarmo rozhodne nebude. Na 6 kilometrech nastoupame zhruba 1200 vejskovejch metru. Ani ne v petine cesty potkavame prvni lidi v protismeru. Mame dost a doufame ze uz sme nahore. Ujistuji nas, ze mame za sebou zhruba 10% a ze to hlavni nas teprve ceka. Zde uz par clenu vzpravy vaha zda li pokracovat. Rosta slape se sadrou na ruce a uz takhle je to docela masakr. Koreny, sutry, prudkej sklon. Hecujem se a bojujem. Zhruba v pulce, pote co nam dosla voda narazime na horsky potucek. Voda velice chutna, ledova, osvezujici. Do toho se vzajeme delime o zasobi redbullu, ovoce a jinejch cukru.

Hecujem se a jdeme dal. Poslednich 500 metru je opravdovy zazitek. Napred musime nasbirat nake drevo, nebot vrchol je v nakejch 2500m tudiz zadny stromy. Sklon a teren nas nuti lizt po ctyrech, coz ocenuje predevsim Rosta. Za horizontem nas ale ceka neskutecny pohled. Tyrkisove jezero v obklopeni majestatnych hor a ledovce. To vse zalite zapadajicim sluncem. Mame stesti, v chajdicce nikdo neni, takze vybalujem, rychle osvezeni v ledove vode a hura na skalu, kouknout na zapad slunce. Po krasne podivane uz prituhuje, takze rozdelavame ohen a rozjizdi se hody ve stylu dej co mas, neco uvarime. Ja si beru na starosti ohrev konzerv. Jedu vojensky styl co me naucil Ross ve Francii. Mrdnu plechovkou o sutr a hazu do ohne. Vsichni rikaj ze to bouchne, ja ovsem rikam ze to mam pod kontrolou. Vyndavam prvni konzervu, otvirama chutnam.

Teplota akorad.

Uz uz se natahuju pro druhou a v tom mrda jako svine. Koukam a chudak Jonas celej od gulase. Vzhledem k tomu, ze veskery zradlo, mejdla a vubec vsecko vonavy se na noc uklizi do spesl budky, kvuli medvedum a vzhledem k tomu ze plechova strecha a dvere od ni jsou rozsekany od drapu a zubu, dostava jeho spani pod sirakem hnedka jinej rozmer. Nenechavame se zvyklat a jdem varit polivku. Tu si bere na starosti Jonas. Mame omezeny mnozstvi dreva, tudiz je nutno spechat. Dyz uz je polivka hotova, Jonas vylejva cast hrnce zkusene zpet do ohniste. Ted uz ten medved prijde I kdyby nechtel. Ohen zachranujem, polivka taky zbyla, takze prezivame a prezirame. Chvilku kecame, pak jako pravi skauti vytahujem mp3, malej reprak a jedem si vyberovou muziku. Do toho krasna obloha neznecistena svetelnym ruchem.

Co vic si prat.

Za ten vecer jsme videli padat asi 15 hvezd. Nechce se nam jit spat. Pulka nakonec spi pod hvezdami, ja hlidam Kiku uvnitr chajdy. V noci trochu kosa ale rano opet na tricko. Venkovni particka prezila a tak muzem vyrazit na obhlidku. Brodime se snehem, koukame na ledovec, lezem na skaly a fotime vsecko asi z million uhlu. Vsichni se shodujem ze je to jedno z nejhezcich mist na kterem jsme kdy byli. Cas je ale neuprosny. Zapis do navstevni knihy a hura dolu. Cesta zpet je sice rychlejsi ale rozhodne nebezpecnejsi. Po ceste nas predbihaji tri duchodci, co to rano vybehli nahoru a po jednou jablicku to mazou zpatky.

Nechapu.

Nejvic si cestu uzila Kika, ktera jde celkem 5x slusne k zemi. Vse ale preziva jen s jelitama. Dole jsme za necely 3 hodky. Stehna palej ale jeste je to 5 kilaku k zastavce busu. Nastesti stopujem dve kary ktery nas hazou na Nesters, kde turu ukoncujem v Sushi baru. Nasledujici tri dny nikdo z nas nemuze chodit. Ale zazitek to byl neskutecnej a kazdej kdo sem pojede nebo tu je, tomu tohle misto urcite doporucuju. Na takovy mista se nezapomina.
Uzivejte zivota.

Do cech zdravi Maara

foto: Kratas, Jonas and Kika

7 komentářů pod “Máára v Kanadě – Wedge mountain hike report”

  1. čelkis

    hmm to by bylo pro mě až moc krásy na jednou :)

  2. coolo

    4Celo: bys pokukoval jen jednim ockem.)

  3. Losi pastika

    :)) jak uslysim v praci gulas, tak se asi neudrzim…
    Pekne jsi to sepsal!!!
    Ja nohy rozhybal az v nedeli 22 km onehand vyjezdem na Grouse Mountain …
    Zatim ciao

  4. Peťule a David

    Marťas, to je paráda…… a nádherný fotky!!!
    Pěkně si to tam užívej a pak se těšíme na více foto a comment :-D
    Až pak bude někdy cesta do Táboraaaa……
    Tvoji Písečáci :-)

  5. deutsch

    Fotky pěkný,vejlet určitě super,akorát bych vám doporučil hůlky a dolů tolik nespěchat,možná byste pak mohli druhý den chodit.No uvidíte sami,až ještě někam polezete :)

  6. Los tomanos

    Jít někam pěšky? Odpudivé…

  7. Ross

    jo jo musis to hlidat, jak se to zacne moc nafukovat rychle ven…. :-)) …. ale jinak zavist velika…. uzivej

Komentář: