Staz Topenářů – SkiDOO frenzy !

Hele, tak jo, prostě jo.
Prostě fakt jedu pryč, fakt už brzičko…za 3 tejdny, tuším, mizím z práce…a nějak mi to je jedno, vůbec mi to nedochází, netěším se, je to prostě daleko. Žiji okamžikem, plánuji na tejden dopředu, max. Dejchám, sním, lítám.
Oceán a představa žití tam je vzdálená.
Zima je hned za dveřmi.
Proč je neotevřít, nepadnout držkou do PUDRU, a nesnít si 3 dny úplně jinej, v reálném čase probíhající sen ?

SRAZ TOPENÁŘŮ, řádění sněžnejch skůtrů a rozlučka s Big Mama a Hajtauer bros inside.
————————————————————————

Nu, tak co myslíte. Je čtvrtek, a na sraz ropenářů jede okolo 12 ti lidí. Celkem parta, jasně. Je pátek 17h a na sraz přijíždíme dva.
Já a Andy.
Zdravej základ.
A vo tom to je….

A víš ty co ? Je to dobře. Proč, napíšu třeba mezi řádky…

Takže je pátek 18h a my se vánicí probíráme ku Božímu daru. Klínovec občas problikne krvavým křížem světel na vysílači a T5tka si spokojeně vrní a topí, i Kdyžje venku -10C. Zatím jde teda vše jak má a osazenstvo káry ve složení já robot, a Andy můj nerozlučný Pátek, dojíždíme k novince v podobě semaforu před klínoveckým vrcholem. Sněhu je tu tolik, že to je uzky na jedno auto.

Rozmetávám T5 na trojku a držím jí pade v těch kolejích. Andy na sedačce bez sedáku ani nepípne, ne, protože celou cestu řve : „DRŽ TU SVINI !! NEUBÍREJ ! (Jako bych chtěl) a nebo  KŮŮŮRVÁÁÁÁ !!“

Rukáv a jsme nahoře, pod nejhnusnějším hotelem v ČR.
Naše místo k bydlení po následující tři dny.

Balíme se a vyrážíme k Gigantům na Jahodovku. Protože nastává malá změna topenářů, jsme objednaní na chatu už v pátek, a i v sobotu. Proč ne, že ? Po 2OO metrech – a máme to tak 4 km – nám zastavuje rolbař s 4×4 Audi, a kam to prej bude. Takže se vezeme až na místo a pak již jen 1km sněhem k Jahodovce a nejvyšším dvěma.

A ono jich je tu víc, mnohem víc. Perry, Brozík, Andy, Brozíkova žena, 100, 2OO, a mnoho dalších lidí. Je to paráda, otvírají se lahvinky a upravujeme si fasády, teda já ne, protože nebumbá Máťa, neb si to slíbil.

Nebudem to moc rozmatlávat, a tak už kolem 1h 1OOkláda startuje novej skůtr (má nový samolepky) a řeže jí velkou směrem k silnici s náma na sedátkách. Krásným smykem nás zvrhává u parkingu (andy si zřejmě vykloubil palec, a já mám na noze pěknej jeb), takže moc děkujeme a s vizáží dětí, co přežili holocaust, se belháme cca 3 km k autu na Klínovec. Děkujeme !  : )

Noc byla do pohody, ani nám nezamrzlo pití, takže v káře bylo dobře…a ani Andy moc nechrápal. Venku to bylo vyloženě na šortky : mínus dvacet.

Ráno je neskutečná nádhera, a velká zima, ale proti lonský, – 30 ti to je hovno, brácho. Takže berem čáru na sraz se 1OOkladama, Andy mě veze na patkách od lyží a řvem u toho jak malý holky.

Tenhle sraz Topenářů je unikátní tím, že jsme dostali od 2OOkládovic strejdy povolení vzít si na celej víkend tu sněžnou svini Ski DOO r.v. 65. 4OO kg vážící bestie, dvoutakt, jedna lyže a 5 lidí na něm se rovná – NEZATOČÍŠ ANI HOVNO.
O to je to větší legrace.

Hned první jízdu volíme freeride, kterej končí jezerem, do něhož jen se štěstím nikdo nezamíří a od druhé jízdy již máme moc pěknej svah, kde voráme ty svoje čáry do prachu, majícího totálně best konzistenci – 5C mouky. Nádhera.

Přichází moment, kdy za skůtr usedám já. Instruktáž probíhá asi takhle :

„Tady se to startuje. Když to nestartuje udělej tohle. Tahle levá páčka je plyn. Jeď.“
„Co brzda ?“
„Jo, nojo, brzda, ta je tahle.“ Ukazuje na pravou maličkou páčku.
„A co je tahle páka ?“ ptám se a sahám na levou, macatou páku na levým řídítku.
„To nevíme, na to nesahej, možná katapult.“

Dobře, jedu.

Je to zážitek, lejdýs, velkej. Už jsem za život řídil hodně, hodně věcí s motorem. Komplet sortiment motorek od 14OOccm choperu až po Lelkovu závodní okruhovou silnici, aut sto a i nějakej ten zemědělskej stroj, ale tohle ?!?

Jede to jak svině (Max42kmh, tachometr do 16O) a vůbec, vůbec to nezatáčí. 4OO kg dělá hodně, jedna lyžička nedělá nic. Cestička je úzká a dolů je to sráz.

JE TO KURVA SUPER !

Následující 3 hodiny 1OOkláda, já Perry, Andy, a 2OOkláda podřezáváme svah, vraždíme skůtr, taháme se na lanech, a hlavně žereme prašan. Já si konečně vybavuju, proč jsem vlastně skončíl na 4 roky se snb. Protože tohle bylo, co jsem miloval, a nikdo to nechtěl dělat, každej jebal zábradlí…TOHLE JE VONO, VONO ! Už nikdy nikam jinam než do prachu. N.E.J.L.Í.P. a nejvíc !
Konečně se i dá říct, že ano, Banán. Konečně.

Nebudu řikat, že jsme supermani. Jsme jen obyčejně zvířecky našlapaný lidi. Já běhám na nádech a plavu kilometry, Andy je král šumavy, Perry je šílenec multifukční a 1OOkládi jsou zmutovaní do obří síly. VŠEM NÁM ALE PO 3H lehce vadnou nohy a ruce. Ta svině skůtr ti neodpustí ani nahoru, rveš se s ní zle, a dolů vraždíš prach. Dává to na fyzičku dost…a my jsme kolem 14h totálně vyfluslý.

1OOklada nám půjčuje nejlepší auto světa a ženu a my jí bereme do Potůčků do bazíku, naší oblíbený činnosti v sobotní sraz topenářů. Klucí Kládovic a Perry jedou na běžky, kokoti. Klucí dáváaj 25 a Perry 38. Nechápem nic a válíme se ve vířivce.

Návrat na chatu je na krásných 19h. Zde už praská oheň v kamnech a na stole je opět nandáno tolik, že mě definitivně napadá – bída vypadá jinak.

Dnes dorazil na „večerko“ Petr Heiník se Zuz a Lindou, proběhla lehká obměna osazenstva, někdo byl včera a někdo nedorazil vůbec, jako třeba Carlos, za což má u mě velký mínus, ale nebudu mu to řikat, ještě by z toho byl smutnej a musel by si vymyslet nějakou výmluvu, jako že třeba musí Drahošovi montovat kolo, nebo vstávat v 4:3O nebo tak něco. Takže to přejdu bez řečí a radši vám napíšu co se ten večer dělo.

Následujících 6 hodin se nestalo nic mimořádného.

:)

Návrat na místo bydlení (Klínovec) probíhá tak, že nás zlatej 2OObratr odvozil skůtrem a nejvíc nejlepší kamarád Petr Hliník tam hodil 4by4 Buzuki. Snad nám nepošle fakturu za benzín, čtyřlitrová svině kvičela a sála jak Sylvia Saint.

Děkujeme !

Ráno raníčko vstávačka, oblíkačka, vojížděčka Andyho patek (jeho lyží) a přesun na místo srazu s klukama. Cestou pijeme totálně chemickej čaj od skupinky Lipton krů, která s barelema na zádech tráví lidi na sjezdovce v rámce nějaký akce od LiptonTearmy company, zřejmě cosi pro vojenský výzkum, myslím si. Zkoušíme ovocnej. Nasaješ „vůni“ a rozslzej se ti oči. Vdechneš výpary, rozkašleš se. A pak ochutnáš. Potají vyleješ, a ucedíš „Díky.“
V tom ti tam chlístou „černej čaj“ abys prošel celým travičským sortimentem. Ten chutná fakt jako hadr na podlahu. Barva šílená – béžový sračky. Vylejvám ho na plot, odcházím. Plot se se syčením kácí. Vylejzá slunce. Začíná krásný den…

Řev potočené tři pade avizuje příjezd celé skupiny. Radek a Len odcházej na sjezdovku a my volíme novej kopec – Já, Andy, 2OOklacek a Perry. Novej kopec nemá naprosto chybu, je nejlepší, největší, nejdelší a nejzapadanější prašanem a je celej den náš.

Skůtr kvičí, my řveme jak na lesy, nahoru jí držíme už takovou, že vidět nás Sebléb, odevzdá klíčky od DS3 a s hlavou u země odejde konečně do důchodu. On totiž někde ubírá. My neubíráme nikde. On jede občas totiž rovně. My neustále bokem. On má navigátora. My jsme v tom sami.

Nejvíc to pocituju když nevybírám jednu 18Otku, a následují čtvrthodinu PŘENDAVÁM skůtr o metr a půl vedle. SÁM. To co Perry nezvládl, vyhrávám. Pan doktor mi ve čtvrtek schválil rozhejbávání mé odpoerované ruky. Tak jsem jí rozhejbal. Řekl : „Plná zátěž“. Tak plním, co řekl.

Nejlepší je jet s Andym na fůllcontakt. On tě prostě umí podříznout… : )

Ale vše jednou končí, a i my musíme pomalu myslet na návrat. Takže z posledních sil padáme utlučení a s vycucaným skůtrem zpět na chatu, kde nás nejvíc nejhodnější 1OOklada háže nahoru na Božák. Oni balej Jahodovku, my balíme auto, děláme si čaj a koukáme s Andym na západ slunce za stromy na nejvyšším místě nádhernejch Krušnejch hor. Nikdo nic neříká. Není co dodávat.

Jenže, nemohu odejít z ČR aniž bych se rozloučil s Big MAMA, paní Stokladovic.  Neboť by si mě našla, a roztrhla na dva kusy. A hlavně pohostinnost Stokládovic famílie je legendární. Takže jdem zkouknout fotky a videjka a probrat vše nad talířema horký krušnohorský žampiónovky.

Ach ano.

Dokonce letos dostávám výslužku, kterou žeru právě ted, co dopisuju tenhle report. Jojo, těžko se mi loučilo, těžko…

———————————————————————————

A co napsat na závěr ? Kdybych měl napsat vše, co mám na srdci, poděkoval všem, co si to zasloužej, byli by jsme tu stejně dlouho jako teď, než jste dočetli sem. Ale přesto…zkráceně…

Tenhle sraz Topenářů jsme posunuli na úplně novej level tím, že jsme měli skůtr. Bylo to totiž něco neskutečnýho. Ne jak loni – 2O minut dolů, a 5 hodin nahoru. Ted to bylo prostě ono. Skůtr si vzal od každýho 4OO stovky za dva dny řádění v Prachu, což je za tu tunu zážitků nic, prostě nic a co se týče samotnýho ježdění, tak tohle je to, co dělá Jandy každej víkend, a to je to, co naprosto chápu. Žraní prašanu s partou pitomců – ach ano, to ano.

Nebe bylo dva dny modrý, voda byla zmrzlá a kámoši nejlepší.
A já doufám, že příští rok, přijedu.
Moc všem děkuju !
Smrrrk.
Dík.
M.

fotogalerie je ode mě z goučka.
Andy snad nahraje svojí…