Den za klackama

Ta myšlenka mi bleskla hlavou přesně ve chvíli, kdy mě napadlo, že bych se jel podívat do Geissu do bikeparku. Cestou jsou přeci tak hezký zatáčky na silnici..

Cestou do Geissu (nebo na Špičák), tam za Klatovama, jsou přeci tak pěkný zatáčky a už kolikrát jsem si říkal, že na motorce by to byla pecka. Takže když u mě v neděli ráno brzdí Junior s dodávkou, že teda nakládáme kola a jedem směr bikepark Geisskopf zasahuju ho, po naložení všech mých věcí do auta, údernou větou, že s ním v autě nejedu. Chvíli na sebe bez mrknutí oka koukáme, až nakonec ten westernovej duel musím rozstřelit já, když tahám z rukávu nápad, že si dám ještě kávu a vyrazím za nima na motorce. Potěšení v oku a uznalé pokynutí hlavou při představě nad vůní spálenýho benzínu je vidět v jeho výrazu a tak si dáváme pět a já mávám mizející dodávce.

Nazpět doma pak finišuju rozpitou kávu a pomalu se soukám do kůže. Ještě zamknout, vyndat buzuki z garáže, pohladit po nádrži a domluvit jí, aby byla hodná a můžem vyrazit.

Klíček, cvak, spojka a okení tabulky se začínaj bát o svojí budoucnost. Nicméně zvuk roztočenýho fénu je nechává v klidu dál házet prasátka v tomhle prosluněnym ránu – s tímhle musím něco udělat. Ježdění na vysavači rád přenechám představám elektrikářů, takže laďák, nebo flexa. Vyrážím teda s menším zpožděním za celou VW krů, která dle posledního telefonu, zrovna přijíždí k dálnici na Plzeň. Jedu ještě tankovat a pomalu se sunu na ten vpravdě sice nudnej, ale nutnej začátek cesty. Dálnice pak za začátku ubíhá pomalu, ale jak stále nevidím před sebou kýženou dodávku, pravý zápěstí mění rychlost ubíhající krajiny ze slow-mo do fast-forward módu. I tak je to ale nuda a tak když v Plzní sjíždim říkám, si, že kluci museli s tou dodávkou fakt letět. Zatuhlá pozice z dálnice se ale mění a na pozvolna kličkující silnici se začínám hejbat. Provoz pohoda a tak se dá nějak rozumně předjíždět a konečně před Klatovama dojíždím výletníky. Stavím ještě docvaknout nádrž z pistole na benzíně a pak se už držím kluků. Tahle strategie mě ale dlouho nevydrží a tak jakmile provoz ještě ubyde a zatáčky začnou mít rádiusy vytočený trojky, nevydrží moje zápěstí ten příval záškubů a závětrný místo za VW vystřídá velmi větrný místo na špici. Červená rafička otáček se začne víc a víc zabydlovat ve směru na sever. Tady totiž začíná ta pravá legrace. Horizonty, vracečky, šikany, všechno jak chceš a na parádní silnici. Provoz žádnej a tak to zápěstí občas podržím trochu dýl. Kvalty lítaj nahoru a dolu a já si ujíždím na týhle silnici tak, že sjezd doou do Železný rudy už jedu s vyloženym rohlíkem na ksichtě.

Pak už přichází Německo a další parádní zatáčky, máme ale cestou tam trochu obavy z permanentně číhající pohraniční policie, co staví bikery jak na požádání. Simir z Gerchánem maj ale asi dneska volno a tak to proplouváme až do Geissu bez problému.

Na prakingu pak už pěkně narváno. Ono tedy dorážíme po desátý, takže v takhel nádherným dnu se není co divit. Rychlá převlíkačka a já tak jedny klacky střídám za druhý. Zkoušim i na biku točit zápěstím, ale gripy utažený fest mi žádnou rychlost nepřidávaj. Lanovky jsou v provozu obě ale pro kochčku dáváme první jízdu pěkně sedák. Nahoře pak už bez většího rozmýšlení jedem na Flow country. To je ted protažený od shora až dolů a tak se dá na začátek rozpumpovat tělo líp, než když by hasič točil klikou od rumpálu.

Pak už klasicky začínáme střídat jeden trail za druhym a je legrace. Nejvíc, když pak jedu ve vlaku za Drzackem a nechám se tedy vléct jeho rychlostí a stopou – takový překvapení co na mě čekaj, jsem už dlouho nezažil. Dávám si teda radši odskok a po pár dalších jízdách kdy se to na obloze začne lehce mračit, velím k ústupu. Teda k ústupu si velím já sám a opět házím kolo do dodávky, sunu se do kůže a beru do ruky druhý klacky.

Detailů z cesty asi netřeba, ale je jasný, že další dvě hodinky pak mám zase o zábavu postaráno a když přijíždím domu mám takový divný flashbacky a pocit, že ten dnešní den byl opravdu rychlej.

Tak klacky do ruky všem a držte plnej!

-a-