Tak jsme si to zase po dlouhý době s Čárysem vpálili. No prostě nebylo zbytí a tahle naše droga umocněná místem je prostě už natolik návyková, že je třeba si jí do žil jednou za čas šlehnout..
Ale nebudeme to nijak hloubš rozvádět, aby nedošlo k nějaký mejlce. Prostě jsme se sešli v sobotu ráno na Monínu abysme polítali tu rodnou hlínu bikeparkovou. Desátá je naše a na parkovišti není skoro ani noha. Já dorážím těsně před desátou a Čárys už tuní ten svůj univerzální IQšestkovej speciál na bikepark. Prostě přehazuje gumy, aby nemusel sjíždět ty XC šlupky. To co ale přezouvá obvzláště na zadek je pravej bikeparkovej speciální dezén pro Geiss a jeho Flow a nebo na Leogang a šotolinu. Prostě hladkej, nebo spíše do haldka vomydlenej highroller takovym stylem, že na TDF by se nestyděli tohle nasadit na časovku do vrchu – no úlet.
Já skáču na žluťáka a už to mažem na vlek. Tam shledání s vlekařema jak po letech. Těšíme se na kopec a tak cestou na laně probíráme, jak to tu zase asi po dešti bude vypadat. Tady přeco není bahno. Nicméně hned při první jízdě musíme seznat, že čtvrteční slejváky udělaly svoje. Ta pracně navožená hlína je z některejch klopenek ukousaná a tak to tu první jízdu hezky drncá (PH by měl radost). Dole jsme z toho lehce rozpačitý a tak druhou jízdu zastavujeme aspoň před lavicema a trochu dáváme do kupy odrazy a nějaký volný šutry letěj taky ven. Jinak ale bombice a jak to tak bývá třetí jízda – začínáme blbnout.
Čárys si začíná zase po měsících zvykat na to, že na kole se nemusí šlapat, ale stejně mu to moc nejde a tak pokaždý, sotva to jen trochu jde, tak ze zatáčky zarubě jak Sagan na cílovce. Lítáme si tak tedy tratičku sem a tam a je pohoda. Resp. ono se nám to lítání začíná stupňovat. Jasně že to tady známe a skoro každej šutr na trati nám prošel rukama, ale stejně by si člověk měl dávat pozor – jo, tak tohle máme v hlavě asi jen těch prvních pár jízd. Pak totiž začíná opět lehká zrychlovačka až do doby, kdy ti najednou začne lítat zadek bokem a předek tečuje šutry i kořeny pouze na vrškách. Začínáme prostě lítat jak pitomci.
Naštěstí nám v rozletu brání obědová pauza, po který ale berem goučka a že taky něco z toho našeho skotačení natočíme. Klasickej itinerář zní, jak už jsme si ho asi stokrát spolu odříkali: “Hele pojedu tak nějak na pohodu a když tak houkni, jo?” Já sice pozapoměl jaký to je, letět dva metry za někym a vlastně ani nevidět co je na zemi, nicméně se do tohodle módu docela rychle dostávám. Je to jak videohra, kterou ale neřídíš. Prostě jsi divák někoho kdo jede před tebou a ty vidíš jeho záda. Kam se hnou záda, tam se hneš i ty. Bohužel zde platí i to, že pokud záda jdou k zemi, jdeš k zemi i ty. A že jsem to už párkrát zažil. Dnes se ale naštěstí žádnej touchdown nekoná a tak se prolítáme tím dnešním dnem k plné spokojenosti. Parking se zatím vesele našlápnul a tak bylo na svahu o zábavu postaráno. Potkáváme Móru, se kterým dáváme nějakou jízdu, Medvěda a další kumpány.
Lehce unavený, ale spokojený teda zakončujem tehle průlet Moníncem, kde jsme se společně svezli.. no.. já si snad ani nepatuju kdy naposled.
Ale stejně i po tý době..
..bylo to B.O.Ž.Í!
-a-
Pane Čárysu já chci setap toho QíQa a chcu se taky povozit s Váma. Tož tunaj na moravě máme taky tři kopce s lanovkou, protože na DM je teď highway z kopce. Ale IQ není na bajkpark :) já s ním jezdím maratony … je totiž hrozně rychlý 5minut 10sec tady:
http://www.youtube.com/watch?v=59uy1a2pDtU
A jesi je Čárys tak hubenej jak to vypadá, tak bych ho třeba i uvisel na nějaké univerzální vyjížďce…
Setup je standartní nabídka IQ z dílen Racebike…snad jen vylepšená o 785 mm klacky, které v kombinaci s dlouhým představcem (9cm) z toho kola dělaj opravdový univerzál : )
Nejsem hubenej !
To zkresluje goučko, hehe.
Já si to taky vylepšil. Podkop sem o centimetr vidlici a musí to ejet všechno. Prej se na tom dá i vyhrát závod :D. Já s tím zatím jezdím ilegálně na druhé straně republiky. Což jako protinabídka k cestě na druhou stranu světa je bez šance na odezvu. Nu což, prostě je to krásná hračka, která kromě nějakýho dirtu najede všechno.
4: Táta: Nesmíš Čárysovi zase tak veřit on sice píše že má IQ, ale to co nedořekne že má IQ 6 (sechs – reaguje na světlo) a ta je trochu robustněji pojatá, zdvihovější a geometricky o dost jiná než trailová IQ klasika (i když i na tý se dá sem tam skočit – foto nedám bojim se PH). Pozná se to jednoduše podle lomený sedlový trubky. I tak ho do bikeparku vozí jen ti co s ním skáčou jak do bavlnky.
Já nepíšu že mám IQ, já se bavím vztažno k článku, kde je jasně řečeno, že je to IQ6tka a o té se bavíme s Tátou…
Takže samozřejmě IQ 6.
Je třeba číst článek, Duchna, ne jen kommenty : )
A sakra vytrolil jsem se sám, nu dobře mi tak.
: )
Bejt hodnej, tak tě tak nesejmu, ale jsem zlobicej, tak jsem si tě podal : )
Inu, zítra koukni na článek a vyjádři se že : ANO !
já myslím, že Čárys má IQ 150 :-)
Jaký to je, jezdit Monínec na RB Monster v té skoro největší velikosti a pak na IQ 6 v té nejmenší velikosti?
Mě takové změny moc nesedí, tak se ptám, co na to profík, Čárys?
Hahahaha, profík .)
Mno, popravdě, dneska si myslím, že je skoro těžké zkazit nějaké kolo, geometrie se již osvědčily a výrobci jen mění ruzné setupy, prostě vyrobit špatné kolo asi snad již ani nejde.
Takže mě vlastně sedí i paskvil, jakým byl Franta, a to když unifikuji, tak je to osobně u mě ze dvou důvodů.
1, Mám oblíbeý kokpit. Ten když nasadím na defakto jakékoliv kolo, tak na něm mohu jezdit vpodstatě cokoliv.
Ten je široký a málo dozadu ohnutý klacky a relativně krátkej představec (dle délky rámové trubky)
2, široký a měkký gumy. Ty i z HTčka udělají měkotu. Vozím docela podhuštěno, kolem 1,5 atmosfer, ke dvojce se nepřibližuji a to na mých 65kg stačí.
Takže když tohle naimplementuji na jakékoliv kolo, jde to. Když to naopak nemáme, nejde mi to. RB Monster byl super, mohl jsi s ním neřešit ty desítky malejch prohřešků vůči povrchu a jezdeckým (u mě značně častým) chybám, naproti tomu “edurko IQ150″ je zase super lehnoulinký, takže neuvěřitelně ovladatelný kolo, vyvažující neprostupnost terénem oproti zdvihům u Monstra – pošlu ho kam chci já.
Samozřejmě se bojím na velkej gap, (ne ani že bych to rozebral, protože i když mám vzadu jen 120 Psi tak na dorazy nechodím, a ve vidlici také tak a ta se k dorazům ještě ani nepřiblížila o méně než 2 cm) jako spíš nevěřím sobě, že mě to nekopne jak nechci. Jsem zvyklý tlumit a zatlumovat odrazy, a to se mi u lehce rychlejších odskoků na krátkém IQ jeví jako hraní si s ohněm – v korespondenci radši větší rychlosti – takže na velkej gap na Monínu zatím prdím.
Tak to je snad vše : )
Ehm, profík, hahahaha : )