Špičákovská zavíračka

Tak a další z bikeparků zastavil lano. Karta padla na Špičák a protože ježdění tam je vždycky TOP a podle počasí tam mělo bejt hezky, bylo třeba to zkouknout…

 

Je pátek a já váham kam to o víkendu pošlu. Monotónost šedivý oblohy je trochu nudná, ale medard hlásí na zítra modrotu nad Špičákem a tak sobotu dám tam. Ráno trochu přispání v posteli a pak už po plzeňský dálnici s jednim zúžením valim na Rudu, co se do starý 206tky vejde. Jenže oni si silničáři kolem Klatov vzali do hlavy, že předělaj silnice a tak mě čeká nemilý překvapení v podobě několika uzavírek, semaforů a objižděk a tak dojezdovej čas z Prahy na parking pod lanovkou se rozhodně nedá počítat mezi chtěný. Celou cestu je navíc deka jak svině a když vyjiždím serpentiny pár kiláků od Rudy, je tu mlha, že by jí Rákosníček záviděl.

 

Pak ale jak mávnutím proutku, když se přehoupnu přes poslední kopec, mlha i mraky mizí a mě se naskýtá luxusní výhled na kopce kolem a modrou oblohu nad sebou. Tak tohle jo – to si nechám líbit! Tak rychle na parking a kouknout po kumpánech. VLCaK a mladej Mára tu už někde lítaj a tak rychlá převlíkačka a na lano. Naštěstí se pak potkáváme hned dole a klucí hlásej jak vypadá povrch. Prej super kostičky! Koukám ale na ně a jsou nahozený jak malířský učni. No, že prej přejezdy po loukách, tam to dycky trochu teče, takže zvolnit, nebo po zadnim, ale jinak super.

Skáčem teda do stopy a já v klidu nechávám Larseny místo klasickejch Minionů, aby se zakusovali do tohodle parádního povrchu. Na hlíně to drží pěkně, jen kořeny a kameny nejsou to pravý. Ale aspoň to nění taková nuda. Lidí kolem je celkem dost a na to, že jsem přijel pozdě, stejně ještě pár aut dorazilo, takže horní parkoviště je prakticky plný. Na trailech to ale nijak znát není. Nějak se to tu vždykcky rozmělní a tak neprobíhaj žádný velký strkanice. Resp to neprobíhá až do doby, kdy má odstartovat Retro Race.

Mám dojem, že klucí si to na těch olskůlech snad dali celý, protože u velkýho wóla je najednou klasická něměcká stau jak před Mnichovem a když valíme ve vláčku, máme co dělat to dobrzdit. U přespotočáku pak mají Retro kluci start a rovnou pod lanovkou pouštěj uzdu všem zbytkům pudu sebezáchovy. Kravaty, saka a úzký gumy. Siglpeedy jak vypůjčený ze Svěrákovskýho Kolji a zarputilost v očích. My si ale dokončujeme ještě pár jízd, pak ozkoušet novej skočík dole, dokud to ruce zvládaj a pak už jen wapka a je vymalováno. Mezitím se na Retru odehrává dual a za všeobecného veselí, mám ten dojem po předání cen, začíná nejedna probdělá noc.

 

Já směle hážu zase věci do pažouta a unavenej, ale maximálně spokojenej jedu dom. Všude prej bylo zataženo, nebo do konce mlha. Na Špičáku to ale na zavíračku v sobotu parádně vyšlo. Holt zaplatit si lokální slunce pro areál, když v celý republice je mlha, to už něco stojí a na Špičáku se holt vždycky jela jiná liga..

 

 

-a-

 

 

Jo a galerka comming zítra…