Nějakou tu dobu už sme nesepsali článeček nebo nějaký vyprávění z akcí a vejletů MMF a proto to dneska trochu napravíme.
Na víkend hlásí teplo, až vyloženě vedro, máš volno, nechceš sedět doma, ale trošičku zazlobit? Neni nic lepšího než sebrat kámoše a vyrazit na kolo nebo ne? Tak sme se s Davidem a našim kámošem Davidem Neprašem aka Neprym rozhodli kouknout za hranice do parku, kde sme společně byli už před čtyřmi lety. Řeč je o Leogangu, který díky svojí vzdálenosti z ČB považujem za nejlepší volbu, hodně muziky za rozumně peněz v tomto případě. Pobaví, vyškolí a s dokonalým zázemím se po několik návštěvách stane tvým druhým bikovým domovem odkud se ti prostě nechce vracet.
Odjezd proběhl klasicky. Po práci na večer na nákup typicky bike tripových potravin, jako je basa Kozla, jako správní jihočeši nějakej ten rum, vodu na mytí a vaření, masa z konzervy, párky, klobásy na gril, Májka, která nikdy nic nezkazí, nějaký to pečivo, aby bylo čim ty dobroty zaplácnout a samozřejmě něco sladkýho bez práce na ráno, jako je makovej a tvarohovej závin s mlíkem, jo žerem si jak králové, za litr na dva dny jídlo pro tři lidi. Jídelníček si děláme sami, kdyby někdo chtěl poradit, jak se na tenhle level vypracovat. Pobalit zbytek věcí na ježdění, nacpat je do Davidovo firemního auta a někdy v sedm večer vyjíždět. Cestou nás chytla bouřka, blesky osvicovaly vrcholky hor jako vystřižený z filmů a my přes déšť a světla protijedoucích aut ve tmě vůbec nic neviděli. Příjezd cca mezi 23 – 24 hodinou večer. Vybalení stanu, postavení depa a vypití zaslouženýho piva na večer bylo naprostou povinností. Ještě před spaním za náma přiběhnul nějakej kempující kolega, že si zabouchnul klíče v bavoráku 323 a jestli do toho neumí vlést? Asi vypadáme podezřele. Leda kamenem kamaráde, tak dobrou noc.
Ráno sme trošku dospali cestu a unavenost z celotýdenní dřiny, došli koupit permice, nasnídali se, poladili kola a vyrazili na kopec. Já jel ozkoušet novou vidli a celkově si na velkým kole poblbnout ve velkým parku. David znalecky všecko zandaval na voči na první, jak v neděli po obědě. No a Nepry sebou bral dirťáka, takže blbnul dole nad parkáčem a mlátil sebou celej den do nafukovacího pytle, což na sluníčku, který v sobotu topilo jako blázen, taky nebylo málo. Jezdili sme víceméně jenom Gangstra, protože nás baví lítat a místní lavice sou prostě dokonalý, dlouhý vysoký a především naprosto hodný, co víc chtít od macatýho skoku. Došlo i na jednoho Hangmana až z vrchu, kterej je svojí dýlkou už slušnej pojezd i pro naše brzdy a spálený kotouče jak se ukazuje a v horní části kořenový sekce taky trošku proškolí. Každopádně výhled až z vrchu zato drncání dolu prostě stojí. Krom jedný sekce, kde byl kořenovej trojschod na kterým sem se zapíchnul do země jako hřebík, protože sem tam takovou díru prostě nečekal. Slovy klasika – byla to chyba, chyba ze strany stavitelů, že to líp neoznačili i pro nás vesnický hobíky a samozřejmě jako správnejch věčně nespokojenej čecháček sem je v duchu počastoval všema sprostýma slovama co znám, protože odřít si dva dny novej představec prostě nechceš. Místňák pro mě běžel, jak kdybych měl skápnout rovnou, kde sem si ustlal a David na mě z dálky řval jenom ať uhnu a nepřekážim dalším, protože ví, že sem hroznej simulant a chtěl sem se jen předvést před čumilama co ladili správnou stopu. Tudy ne hoši jak ste právě viděli.
Oproti naší zkušenosti z dřívějška z horní části Gansty zmizely dřevěný walla v klopenkách, což je škoda a naopak přibyly walla v dolní části lesa, kde mě teda z půlky přišly k ničemu ve stavu kterým sou. Stejně tak rolety mezi esíčkama v lese byly trošku zbytečný, ale většina dřevostaveb nebo opravenejch věcí je dobrá a prostě funguje, je vidět, že se tady někdo snaží. To samí platí o upraveným spodku nad parkovištěm, dřevěný dropy různejch rozměrů sou výborný a velký wallo za nima taky. Pro mě, jako pro člověka co dlouhý roky jezdil na pevňáku přišlo škoda snad jen pozůstatku fourcrossky, která by zasloužila opravit, ale co se dá dělat. No a betonový odpaly dirtů se naživo nikdy neokoukaj, nechápeš že to vůbec někdo skáče.
Ještě dřív než vypnulo lano sme vypnuli my, skočili koupit místního Stiegla a vyvalit se do potoka dobře na dvě hodiny no a když Stiegl došel a krám zavřel rozdělali sme gril, snědli dobře 20 klobás, Nepry nám ukázal novej recept na plněný papriky pro gurmány a pak sme dopili zbytek basy, načež sme jako správní burani dělali brajgl po půlce parkoviště. Neni nad to nemoct se trefit do stanu kterej má vchod dva na dva metry a rozbíjet si držku o provázky okolo. Stejně tak je fajn ještě večer propíchnout nafukovací matraci a spát na parkovištním štěrku, nejlepší je, ale spát držkou do země zavřenej ve spacáku a matraci mít narvanou v něm na zádech, asi aby se zbytečně neproležela, tomu říkám vyšší liga kempovaní.
Neděle měla být ve znamení focení památečních fotek z ježdění, kdyby sme se sem zase čtyři roky nedostali a když už se večer fotil nějakej ten bulvár, ať je taky vidět, že sme i trochu jezdili, ale jako dycky všecko blblo. Technika zlobila, odpalovače blesku neodpalovaly, sluníčko lítalo za mraky sem a tam, takže sis něco na foťáku nastavil a do minuty zase jinak a po několika pokusech sme usoudili, že nemá smysl to lámat přes koleno a tlačit v ukrutným vedru sem a tam a fotit lavice, který vypadaj všecky stejně i když sou při ježdění přijemný a cvakli sme jen ty nejvýraznější místa, já sem si na třetí pokus naskákal přes velkej odraz polet přes most a přijemný utažený wallíčko, který sice nejede vysoko, ale v plný rychlosti udělá slušnou kompresi no a David chtěl jako dycky whipa s horou v pozadí, pak si zazlobil na gapu, kterej následoval hned za wallama v půlce trati a nutno říct, že jenom trefit se na něj není zadarmo a pak pár věcí na spodních dřevěnejch výmyslech. S Neprym sme cvakli nějakej ten flip do pytle a koukli na jeho cancany, condory a tři šestky, který byly naprosto čistý na to, že poslední rok moc často nejezdil.
Sbalení věcí, stanu a bordelu okolo proběhlo už poměrně rychle, protože zase začínalo pršet a někdy okolo čtvrtý sme razili domu. Cestou se zastavili v Německu na koupačku do průzračnýho jezírka, kde se za deště koupali samí důchodci a pak už přímo domu. Cestou samozřejmě proběhlo neskutečně vtípků a hlášek, který se nedaj psaným textem přenést, každopádně i z fotek je určitě vidět, že sme se vyblbli dost a že je třeba hlavně nebrat se tak vážně, všichni se chcem přece především bavit a mít zážitky na který se bude dobře vzpomínat, takže se bavte a jezděte, když je tu to léto.
Za MMF
Vojta
Hoši, to zas musel být výlet.. :)
Ježdění je tam super, ale mě od Leoganagu vždy odradí jen ta cena permice – tam se s tím, fakt neserou. Navrhnu Jardovi jemné zdražení..? :D
..a velké sorry že nejedou všechny ty parádní fotky – večer spravím!
Cena lana je tam, jak říkáš asi jediný mínus, s tim se fakt neserou, ale ten kopec kamaráde, ten kopec…. však vidíš na fotce sám, to nejde nemít rád a když to klasicky vypunkuješ, tak se to dá unést :D
Tak cena permice je bezesporu pekelná…ale ten kopec stojí za to, tohle na Monínu nenasypem ani za rok…
A ad fotky a článek – klucí, jde vám to, a to fakt…
Cokoliv děláte, děláte dobře !
Ma, VIR
Vy si žijete! Krása!
Čárys: díky pane, snažíme se :)
Schwara: JČR lifestyle :D