Klínovec – Trail park a Czech DH tour 2017

Původně jsem to chtěl rozseknout do dvou reportů a to nejen proto, že každý by byl o něčem jiném, ale i proto, že jeden den měl ještě nálepku září, druhý již říjen ale navíc i to počasí se přes noc změnilo z babího léta na podzim anglickýho venkova.
Je ale pondělí, tak kávu, koblihu i nohy na stůl a klik na jeden všeobsahující repec uvnitř..

Popravdě jezdit na Klínovci jsem byl naposled.. no.. já vlastně ani nevim. Naposled to vlastně asi bylo na nějakým srazu topenářů v zimě, kdy jsme po kopcích lítali na tlustejch plácačkách a snowscootech. Na biku jsem tu ale snad byl opravdu na nějakejch závodech, kdy ještě jezdila stará lanovka a rozměry kol nepřesahovaly 26″. Trať tu byla léta daná a jakýkoliv zásah byť o metr vedle nesl nemístné sankce od kytičkářů. Když si pak ale pár úředníků postavilo baráky a začlo jezdit na Maledivy na víkend, přijel do hor buldozer a tam kde guma bikerova pod brutální pokutou čechrat hrabanku nesměla, zasadil buldozer a mnohatunový bagry do krajiny brázdu, že Čínská zeď už není jedinou viditelnou stavbou z vesmíru. Prostě je tu nová lanovka a sjezdovka zasazená na Jáchymovskou stranu. Či je to dobře, nebo špatně nějak nevim, co ale kvituju s povděkem, je právě ta možnost udělat k tomu všemu pár trailů pro biky.

Trailpark Klínovec má aktuálně 4 ofiko tratě (a jeden ilegal, ale o tom psssst..) Modrá “Azur” je fakt easy a sjede to bába s nůší. Je to 11km postupně lesem klesající šotolinovej trail, s místama, kde si člověk musí trochu přišlápnout. Tohle prostě sjede snad každej kdo udrží na kole rovnováhu. Červenej 8mi km “Rubín” je o trochu víc klesající, kde je podstatně víc boulí, co se daj bikrosově kopírovat a tak se dá z trailu už vymačkat docela slušnej speed a na některých místech to fakt letí. Pořád ale platí, že jde kompletně o šotolinovej trail, kde prakticky není potřeba ani odpružená vidle (tedy až na občasnou roletku ke konci trailu před klopkama). Černej “Baron” se pak ofiko otevře tenhle čtvrtek, ale už jsme dostali povolení od stavitelů, že můžeme zaříznout gumu do nový hlíny a jako tohle – tohle bude něco. Trail by měl mít něco kolem 6ti km a opět je víc z kopce než předchozí a boule už začínaj mít větší rozměry a i klopky ráznější rádiusy. Klasicky v trendu posledních let je tu pak i jeden DH trail, kterej na některých místech kopíruje starou trať, ale jsou to spíš takový starý záchvaty, protože jinak je celá trať úplně nově postavená. A řekl bych, v takovym bikeparkovym stylu. Široký je to jak pes, skoky lavicoidní, zatáčky klopený jak betonka dráhařů na Třebešíně a technický sekce prakticky uměle vytvořený. Kažopádně to přesně zapadá do trendu stavby tratí v poslední době.

Na velký parkoviště pod lanovkou dorážíme s Tobíkem v pátek večer a parking se pomalu zaplňuje. Večer probíhá lehkej grilling, neb i další děcka jsou unavený, ale ve městě je party kde se rozjíždí pěkný pecky. Na sobotní den ale pořád hlásej azuro a tak není vhodný meškat ranní nástup, protože neděle už tak optimisticky dle předpovědi nevypadá. Ráno tedy skáčeme na kola a jedem venčit mláďata.

Filip a kluci jsou tu už od čtvrtka a tak bylo jasně rozhodnuto, že Azur vynecháváme a jde se rovnou na Rubín. Mládež je sice třeba vychovávat postupně, ale taky to z kopce musí trochu odsejpat aby byla sranda. A tak ty 5-7 letý bikrosáci mačkaj boule z kopce dolů, až máme my, starý fotrové, občas strach za ně. Jsou to normální paka ty mladý, nevim po kom to maj tohle. Každopádně 3 rundy jim stačej a pak jdou stavět přehrady k potoku a tak si můžem dát i trochu jinej povrch než šotolinu.

S Filipem a Jozičem jedem jednou sjezdovou, což mě v roletách drtí zápěstí na endurku a s malou helmou jsem rád, že Filipovi na oči stíhám. Martin má už natrénováno, ale my s Filipem jsme ještě nevybouřený a tak dáváme ještě ne zcela otevřenýho “Barona” a ten rohlík, kterej mě na týhle trati po pár metrech okamžitě naskakuje, je neksutečnej a nějak nejde sundat! Jako tohle až vytvrdne  – to bude střelba, že by nestíhali ani kluci z Top Gunu. V půlce pak ještě naskakujeme do ilegálu a to by bylo snad na samostatnej článek – to byl za mě totiž TOP! Tisíce kořenů i kamenů, několik stop a občas lesní hrabanka. Není to extra rychlý, ale technika ta se tu prověří. Spokojený teda dojíždíme do depa a pak už večerní seance u grilu, ohně a za zvuků nevybouřenýho mládí (čti motorovka v plnym plnu a sem tam petarda) ukončujeme seanci sobotní azurovýho dne. Party ve městě jela i tuhle noc a snad by se jen slušelo podotknout, že hasičáky nezůstaly na zdech.. Na parkingu bylo ale kolem 12tý klidno, přeci jen závodní ambice tu visely ve vzduchu.

Neděle

Ten zvuk, který se ozývá ve velmi brzkých hodinách, má přesně specifický podtext. Ve chvíli když ho uslyšíš, tak víš, že dnešní den by se ti hodily strhávačky. Kolem osmý, protože nikdo z nás nezávodí, postupně budíme sebe i omladinu. Do deště se po včerejšku nikomu nechce. V poklidu teda dáváme snídani a mladý lítaj v pláštěnkách kolem depa. Tak beru aspoň foťák a jdu nacvakat pár momentek ze spodku tratě a dojezdu prvního kola DH tour. Už v tréninku dojížděj některý riders tak nějak bezhlavě, bezbrejlově, bezdušově a tak není divu, že si pak někteří cestou na start třeba zapomínaj helmu. Trať se pak prej ale zas tolik nemění, až na to, že to prostě trochu víc klouže a tak tu některý chuligání letěj jak naprostý čmeláci. Jak to celý dopadlo a kdo vyhrál vám tu nenapíšu, ale podle výrazu v tvářích na dojezdu to vypadá, že i přes ten všechen marast si to závoďáci užívaj a baví je to.

Nejen teda trailovej je ten Klínovec, ale i zatraceně sjezdovej. Czech Downhill tour 2017, tu včerejším závodem zakončila svojí letošní sérii a to se vší parádou.
Klínovec prostě za mě nabízí vyžití od absolutních amatérů, který se díky torailům můžou do horskejch kol nadchnout i s celou rodinou, až po DH střelce, který potrénujou na sakra rychlý a moderně stavěný trati.

Za mě tedy palec nahoru, kluci tu odvedli obrovskej kus práce a snad bude i nadále probíhat šejping, protože vím, že sem se určitě rád vrátím!

-a-

 

A galérka comming brzy.. :)