Bali – silniční chaoz?

Obecně, můžeš dělat spoustu věcí, ale pak i pár dnů a zážitků dokáže člověka posunout v jeho zkušenostech, znalostech i přístupu na míle daleko. Jestli vpřed, nebo mu zařadí zpátečku, to už záleží na přístupu k zážitku, protože jak jsem slyšel: Zážitek totiž nemusí být pozitivní, hlavně že je intenzivní..

Takže Bali – minulou sobotu jsem se vrátil z lidma proklamovanýho ráje oceánie, abych seznal, že představy lidí o kráse se vpravdě různí, asi jako názory na poctivou hru v politice. Každopádně to ve mně zanechalo mnoho stop. Některý z nich vytratí se časem jak pára nad Temelínem, některý ale zanechaly ve mně stopu hlubší než Hranická propast. Předně, jel jsem se tam potápět, natáčet materiál k projektu o freedivingu na tomhle ostrově a pak i kouknout, jak se na kraji Asie žije.

Po příletu teda hned dusná facka místního podnebí, neb sezona dešťů je na spadnutí, ale jakmile se člověk rozpohyboval na rychlost víc než 20kmvh a seděl na motorce, dalo se na souši žít. A právě o pojmu žití v rychlostech vyšších než vyvine běžný smrtelník dobíhající autobus, bych tu napsal pár řádek.

Přeprava z místa A do místa B stává se pro část lidí srdeční záležitostí, ve smyslu použití různýho dopravního prostředku a na Bali je to od A přes B až po Z – skútr. Kamkoliv, kdykoliv, jakkoliv a na čemkoliv, co má dvě kola a dělá randál. Tuningu se tu meze nekladou a na skútrech tu jezdí všichni už od zavinovaček. Nezřídka je totiž vidět 4-5ti členou rodinu jak se zrovna někam přesouvá (ano na jednom skůtru), stěhuje se tu nábytek, převáží bambusový tyče, žebříky, plynový bomby, zvířata, prostě všechno, na co bys v EU potřeboval speciální auto, nebo doprovod s majákama. Skůtr je tu prostě životním koloritem.

Pár kilometrů na motorce už naježděno mám, takže když se po našem ubytování dostaví otázka, zda chceme pro přepravu po ostrově skůtr, bez mrknutí oka kývu. Jako evropan obratem dostávám instruktáž, abych byl fakt opatrnej a to nejen proto, že se tu jezdí vlevo, ale i s ohledem na místní pravidla silničního provozu. Tady, totiž víc než kde jinde, platí pravidlo, že značky jsou jen pro informaci a bílá čára není zeď. Takže předjíždět policajty přes plnou, je furt ještě v mezích. Zákon většíhok, ten tu ale platí o to víc a nabírá naprosto nejzřetelnějších obrysů přesně ve chvíli, kdy se proti tobě ze zatáčky v protisměru vyřítí cisterna a klakson tu není proto někoho „vytroubit“, ale jako signál – Bacha jedu!!!
Pohyb po silnicích tedy dostává úplně jinej rozměr oproti tomu, na co je člověk zvyklej ze směrnicema svázaný Evropy. První projížďka tak stává se pro mě zážitkem obdobným jako by mě postavili na pole position slavný TT na ostrově Man. Prostě vyrážím z vedlejší na hlavní silnici a kolem se začínají dít věci, ze kterých si odnáším pár poznatků:

Poznatek první – Volba stopy

Při vjíždění na hlavní se zásadně nikdo nekouká. Vyplývá z toho jasný ponaučení a to je – jezdit optimálně uprostřed svýho pruhu. Z jakýkoliv silnice nebo i prašný cestičky uprostřed pralesa se totiž bez varování může vyřítit skůtr, nebo i něco většího.

Poznatek druhý – Kdo jsi?

Právo silnějšího. Absolutní diktát na místních silnicích držej řidiči náklaďáků. Pohyb totálně přetížených náklaďáků je sice relativně pomalejší, ale o to více kontinuální – prostě jedou furt a ty musíš uhnout. Ve chvíli, kdy ale takovej náklaďák jede prázdnej, kompenzuje si ušlej čas rychlostí a naftu šetří split streamem ze kterýho by řidičům IndyCar běhal mráz po zádech. Takový těsnoty a střelbu prostě nevymyslíš ani v Need for Speed. Samostatnou kapitolu pak tvoří cisterny. Prázdná, či plná, tyhle MANy maj dost výkonu na to, aby si tě vyzobly kde chtěj.

Poznatek třetí – Náklad

Kdo zkoušel na motorce převážet někdy objemnější krabici potvrdí, že transport neupevněnýho nákladu stává se v zatáčkách cirkusovou ekvilibristikou. Že tu ale potkáte motorku naloženou 4mi lidmi – táta, dítě a máma, která drží druhý dítě v náručí a na hlavě má mísu s nákupem, dává cirkusákům slušnou podpásovku. Stějně jako třeba převoz žebříku, kdy první šprušli si nasadí na krk první jezdec a poslední šprušli má kolem krku ten druhej, je zas případ sladění plynu dokonalejšího než nějaký to Ride by Wire – o brždění ani nemluvě. Stěhuje se tu prostě vše co se nám běžně nevejde ani do dodávky.

Poznatek čtvrtý – Odbočky

Pokud vám to někdy někdo střihnul před nosem na odbočku, tak tohle se tu rozhodně nestane. Tady se totiž začíná odbočovat třeba 100m před odbočkou a tak není překvapením, že v jednu chvíli míjíte protijedoucí motorku zprava i zleva. Hlavní je nezmatkovat a držet směr!

Poznatek pátý, zatím poslední – Děti

Je ti 15 a papíry voněj novotou jako rozkvetlá jarní louka včelám a Rossi je tvůj vzor? Klopíš zatáčky co to jde a pak, po čase, konečně přijde velká motorka, první probržděný zatáčky, kiksy, a následně kolena konečně na zemi. Běžnej vývoj, aby sis myslel, že s třetí motrkou už o tom trochu něco víš a že když tady na Bali jedeš na stůtru a klopíš zatáčku, takže sakra víš jak se to dělá a moc rychlejších lidí tu asi nebude. Takže přichází zatáčka, vítr v helmě, oči na výjezd ze zatáčky, koleno lehce do boku, přesunout těžiště, držet stopu, vše sladěno, ty se blížíš k apexu a v tu chvíli – přesně v tu chvíli dostáváš vnitřek! Jako vole, no to snad ne?!? V protisměru náklaďák a na skůtru co tě právě sesazuje z krále silnic sedí.. kostkovaná sukýnka, bílá halenka, taška na zádech, z pod helmy dva černý copy a v ruce telefon. Proč by si ta 10ti letá holčička, co jede ze školy, přeci nepsala smsky, že jo..? O tom, že výraz: “Jdeš na tom, jak bába s nůší..” – tady dostává úplně opačnej punc hodnocení, se snad nemusím více rozepisovat..

Driving skliz tu prostě maj už od prenatálního věku do výbavy a na silnicích se tudíž všichni pohybujou tak nějak automaticky. Za celou dobu jsem neviděl jedinej crash, všichni jsou v pohodě, dodržujou nepsaný pravidla a ono to prostě nějak funguje. Troubí se pro upozornění, ne pro nasrání. Silnější mají přednost a každý jede jak umí.

Dalo by s toho o ježdění napsat ještě dost, na mě ale tyhle pravidla-nepravidla zapůsobili v celku dost a doufám, že se mě jen tak nevykouří z hlavy.

Snad právě proto, že čím více se jich bude lidem udělovat, tím více jich mají lidi možnost porušovat.

-a-