Flat vs Clip

IMG_4790

Po dlouhý době a spíš z nutnosti než zvědavosti jsem přešel zas na druhou stranu. Vyměnil jsem  Flat pedals za SPD.

Proč? A jaký to je jezdit zas v terénu s nohou na fest? Tak trochu toho nekonvenčního slohu uvnitř..

Proč?

Protože se mě rozpadly dříve blahoslavený Pětdesítky a ani zkušenosti lidí z mýho okolí nejosu, po přestěhování výroby týhle kultovní značky, úplně pozitivní. Holt čím víc pruhů, tím víc Adidas. Každopádně jsem se porozhlížel po novejch přezůvkách na kolo a vpravdě jsem asi už moc zhejčkanej, než abych zašel do tržnice a za „čičapade“ koupil slušivou podešev, co prošla jen tou nejjemnější výrobou v podobě pětileté dětské ručky na druhé straně kontinentu. Takže jdeme hledat. MTB Vansky se už nedělaj, Shimana v mojí pětačtyřicítce byly dlouhodobě nedostupný.

Takže jsem si pár jízd zkusil ve svejch starejch XC tretrách a i přes to, že jsem nejel žádnej race mode, neměl jsem v terénu z tý XC závoďácký tenký šlupičky s betonovou podrážkou, úplně dobrej pocit. Na výjezdy je ten karbon s titanem v podrážce dobrej, ale v technickejch sjezdech mě na kotník až moc foukalo a na malej iXTéčkovej pedál se při případnym vycvaknutí trefuje ve sjezdu fakt blbě. Jsem starší fotřík, chci mít kotník aspoň trochu krytej a trefit vycvaklej pedál ve sjezdu stává se pro mě chalenge stejnej jako snažit se sundat Kornfeila z motorky. Čili výběr bot pro další Enduro ježdění se radikálně smrsknul. Po dalším brouzdání netem a nutnosti mít prostě modrou botu (protože barva jezdí) jsem přišel na keckotretry od Giantu, konkrétně Terraduro mid Blue.

Vyšší model, kotník krytej neoprenem, podrážka rozumně tvrdá, tkaničky pod laclem a hlavně – modrý! Zkouším teda na prodejně, ale jsem trochu rozpačitej. Hodně jsem si odvyknul vyšší podrážce a v kombinaci s SPD bude chodidlo prostě vejš. V tomhle jsou kecky a nízkoprofilový Flat pedály prostě lepší. Chvíli ještě řeším do jakýho typu clip-in pedálu naskočim, ale jelikož jsem vyrost na ShimanoPedalDynamics, tak štrachám v retro kufru a tahám ty starý červený DH legendy – 636 zpět na světlo světa.

Teda myslel jsem si, že to bylo těma XC tretrama, ale rozseknu to hned. Jakmile mě někdo k tomu kolu upne nohu na fest, neumim jet půl plynu. Z první vyjížďky přijíždím s průměrnýma tepama kolem 160 a zpětně si vědomuju, že do stoje jsem šel snad každej brdek. Jako co to je? Tohle přeci není normální? Tak sedim na schodech před barákem stále ještě oblečenej v bikovym, s helmou na hlavě a dumám. Kognitivní funkce mozku se ale opět vyřadily z činnosti a s tím přichází poaktivitový tupo. Bez zjevnýho přičinění, na jedno mrknutí oka, se prodlužujou stíny a vzduch chladne. Na nic ale nepřicházím. Snad jen, že se prodloužili stíny a vzduch nějak zchladnul. No a další vyjížďky se toho moc nemění. Prostě jedu víc a rychlejc.

Takhle by se teda zdálo, že je SPD jasná volba, ale každej pedál má dvě strany. Tou druhou zdá se u SPD být pomalá technika. Tak prvně – v technických pomalých sjezdech se na tom třesu jak drahej pes, protože noha ven nejde dát hned a tak nějaký balancování na úzký lávce není to pravý. Nejlíp celej tenhle pocit prožívám na Rychlebech, kdy jedu trail Wales za mokra a prakticky na oči – byl jsem tu někdy předloni, takže o nějakym zapamatování nemůže být moc řeč. V pomalý technice je to tedy peklo, ale jakmile se trochu jede, dá se s kolem manipulovat o dost snadněji.

Další kapitolou jsou pak skoky. Každej kdo zkoušel rozdíl mezi SPD a Flat to zná – prostě když přejdeš na SPD, tak tě skoky začnou strašně kopat, to je ale jen proto, že je člověk zvyklej tahat kolo do vzduchu jen rukama. Po pár poletech to zas přejde. No a protože flipwhipy na hlínu asi fakt posílat nebudu, tak ani nevadí, že kolo nejde ve vzduchu zlomit.

Jezdím si teda už nějakej pátek opět s nohou cvaklou ke kolu a v zásadě si to užívám. Tenhle modrej model asi splnil moje očekávání. Pohodlná bačkůrka, s tvrdou špičkou a rozumně tvrdou podrážkou, ve který jde v pohodě strávit celodenní ježdění. Chrání kotník, ale nijak nebrání v pohybu. Běhání po lese, nebo brigády na Monínci v týhle botě sice trávit nebudu, ale pro to moje domácí endurování je bota, ve spojení s SPD, super!

-a-

3 komentářů pod “Flat vs Clip”

  1. Martin Carys

    Přesně !

  2. Raf

    Koukám Andy, že máme hodně podobné periody :-))

  3. Andy

    Tak a při kreši v Rakovníku mě ty nohy vyskočili z nášlapů snad sami – takže vhodné i pro poloviční frontflip s landingem na asfalt.. ;)

Komentář: