Zmařená vyjížďka?

Tocna_trails-5

Plány na sobotní bikovej výlet vzaly, díky počasí a ostatním, za svý, jak sliby politiků den po volbách. Právě proto bylo třeba nedržet se politický (ne)korektnosti a hned v neděli vyrazit vše napravit. Takže jeden překvapivý nedělní biking zde..

I když z původních sobotních plánů sešlo a na nedělní pojezd jsem zůstal sám o to víc jsem si to hodlal užít. Ani počasí – zataženo až mlhovno, 6st., studenej větřík, mě nemohly od vyjížďky odradit, takže jsem jen hodil kolo do dodávky a vyrazil na traily kolem Točný. Cestou se ale začly dít věci nevídaný, když do ocelově šedý oblohy někdo nalil barvu oceánu z okolí karibskejch atolů. Tý světle modrý sice nebylo moc, ale příslib na lepší počasí to rozhodně byl. Parkuju teda pod Točnou a ať bude jak bude, navlíkám Dirtleje. Tenhle hacafrak je prostě na podzim-jaro, prostě TOP. Skáču na bika a už to sypu nahoru ke skokům v Komořanech. Tam překvapivě partička tak 8mi lidí poskakuje, tak dávám pár poletů s nima, ale nadrženej na nějaký ty sjezdy to po chvilce balim a mířim k Maturitě. Tu mám naštěstí za jedna a bez velkýho rozmejšlení to posílám rovnou kolem plotu dolu. Hlína drží dobře a tak si říkám, co druhej kopec a centrifugy v údolíčku? Ocelová šeď z oblohy se mezi tím totálně rozpadla a sluníčko s modrotou převzalo kompletní vládu nad odpoledním osvětlením.

 

Rozepínám větráky na Dirtlejovi a po silnici vyrážím znovu nahoru. Jedu hezky spořádáně u kraje, žádný velký akce, ale i přes to u mě najednou skoro smykem brzdí bílej supík, okno jde dolu. Čekám co bude..  „Modrý kolo a zelená kombinéza? Sem si myslel, že to musíš bejt jedině ty..“. Uvnitř se zubí z koženejch sedaček kámoš z práce. Chvíli kecáme za jízdy, ale kolem moc aut a tak mu říkám ať přidá, chytám se sloupku okýnka a už to v páďu valíme nahrou. Trochu vlaju a ruka kterou se držím začíná tuhnout, ale tenhle výtah za to stojí. Z klábosení se stal řev, protože skrz vítr toho moc slyšet není, ale po chvilce jsme už jen kousek od horního kruháče, tak se pouštím sloupku a mávnu, jako že díky za vývoz. Mizí. Na kruháči pak dávám vostrou pravou a už to po vrstevnici mažu až pod zasypaný hradiště. Chvíli stoupání a jsem nahoře. Tam pár turistů, tak ani moc nevokounim, sedlovka dolu a jedem do centrifugy. Dole klasicky rohlík na ksichtě, ale tím spíš nemám dost. Takže znova nahoru na druhou stranu nad Komořany a údolíčkem podél potoka, kde byli dřív lávky, letím se šlapáním dolu. A světe div se – zas nemám dost! Nicméně už není tolik času a tak jedu do auta, beru bágl s foťákem a hurá znovu ke skokům v Komořanech. A světe div se ještě jednou, tam opět partička lidí a lítá se vo sto 6. Pozimní světlo dává pěkný stíny a tak nejdřív beru foťák a pálim něco na dálku, abych si na konec taky zaskočil nějaký seniorský boule a vyždímal tak ze sebe ten zbytek víkendový energie.

Well done bejby! Tohle by šlo. Zpocenej, unavenej, ale spokojenej, nakládám vše do dodávky a tempem naprosto odlišným než většina nedělních řidičů, jedu, za neustálého kochání se zapadajícím sluncem, domu.

Občas i ty nevydařený vyjížďky nahradí vyjížďky ještě vydařenější.

Tak žádný házení flinty do žita a hup na bika, protože nikdy nevíš..

-a-

 

1 komentář pod “Zmařená vyjížďka?”

  1. Koli

    Moc pěkný skoky, asi budu muset zavítat na náštěvu!

Komentář: