Reklamace

Kej pí ejč, lídrbort, evrič, total, brrn calorís, rekovery aurs.. pokaždý když dojedeš, doběhneš, doplaveš, “dotrénuješ”. Apky, smartwoče a náramky na tebe chrlej tunu životně důležitých informací o tom, co jsi právě dělal.

Co se ale stane, když zápěstí zeje prázdnotou a tvoje aktivity nikdo nezaznamenává?

Jde to?

Už víc než před 20ti lety jsem nasadil na zápěstí první Polary. Tepák, na kterým šlo nastavit pásma, záznamy se ukládaly do paměti a následně je bylo možný nahrát do počítače a sledovat křivky. Pro tehdejší trénink, obzvlášť v pokojovejch podmínkách na trenažeru naprostá nutnost. 4hodiny sedíš na trenažeru, točíš nohama na 135tepech a čumíš metr před sebe do zdi. Když ale tep spadnul pod limit, hodinky hned začly řvát, že máš přidat. To samý při intervalech. Očima tlačíš sekundy, kdy bolestivý martirium skončí. Ráno po probuzení změřit klidovku. Na závody jsem je pak občas sundal ze zápěstí a dal do zadní kapsy dresu. Jel jsem jen na POCIT. Žádnej stres z toho, že jedu strop a cukr za chvíli dojde. Morál bylo to, co vyhrávalo bednu. Když jsem ale pomalu závodit přestával, nastal moment, kdy v Polarach zas došla baterka a já už jí nezašel vyměnit. Display zmlknul. Ráno jsem vstával, na kole jsem jezdil, nohy mě bolely. Dobrej pocit, víš že jsi něco dělal.

Doba chytrejch telefonů a ještě chytřejších apek ale dala možnost, sledovat se, každýmu. Endomondo, Strava, Runtastic.. a poměřoval se hobík v 20min rozletu s profíkem na vytrvalostním tréninku. Leaderbordy, segmenty. Taky jsem si jeden segment oblíbil. Kopec co dával. Dokonce jsem byl asi pátej na Leaderboardu, pak ale chuť virtuálně soupeřit přešla a já se začal porovnávat sám se sebou. Dlouho jsem váhal, dokonce i novou baterku do Polarů koupil, ale ty už se nerozběhly. Display mlčel a tak jsem pořídil Garmin. Display hrál barvama, fičur k nastavení milion a propojení s telefoní apkou naprostá samozřejmost. Endomondo i Starvu jsme ale nechal spát. Jezdil a běhal jsem si pro sebe. Občas jsme si s Honzikem v práci probrali běhací techniky a naší vertikální oscilaci, ale po dvou letech mě prasknul pásek. Do záruky zbývalo 14 dnů a já poslal Garminy pryč. A tak, i když jsem se v průběhu času nenechal zlákat žádnou chalengí, stojím u okna a říkám si, jestli se to bude počítat, když teď půjdu běhat?

-střih-

Sedim na posledním schodě před barákem. Kůže je zpocená a já CÍTÍM jak mě bolej nohy. Naběhaný, ujetý a uplavaný kiláky se mě nikam nezapsali. Nikdo, včetně mě samotnýho, neví, kolik, jak moc a za jak dlouho. Žádný digitální otisk. Ani telefon. Jen pocit, že tohle mě tvoří, posouvá.

A já cítím, že právě tohle se počítá.

-a-

(toho času bez digitální stopy..)