Sportl life – výstava

No a druhej den, výstava. Fotky ode mě, karavany, lodě, holky, všeho s mírou, jo a taky nějaký ty kola, jojo, ty taky…inside…

No a přespali jsme u Flata, v jejich mega domě, maj to tam fakt pěnký. Flatíno mi na můj novej 500 giga exdisk nahrál všechny filmy co má, je jich asi 150, super, mám na zimu vystaráno. Snídaně a rozloučení s rodinou, děkujeme, a mizíme na výstavu.

Před výstavou špekulujeme, jak to uděláme, aby jsme tam prošli, a nemuseli platit ani za parkovný, a samo žádný vstupný. Tak jedeme k bráně číslo 4, což je vjezd přímo na výstaviště pro vystavovatele, a tak suveréně vjíždíme. Jsme stopnutý chlápkem na vrátnici. Říkáme mu, že jedem závodit. Prej si to máme nechat venku. Nepřipadá v úvahu, kontrujeme, máme vzadu kola za 100 litrů… Prej máte kartu? Nemáme. Tak si pro ní dojděte. Auto nechte tady. Popojíždíme kousíček za vrátnici, a když se přestane dívat, tak na něj serem, a berem čáru do areálu. Parkujeme, a je to.

Jdem na to. Procházíme nejdřív sportovní částí haly, kde se jede HF contest. Koukáme na to, překážky pěkný, i když se mi zdá že spíš na kolo, než na skate, nicméně lidi lítaj, a to slušně.

 

Moc se nezdržujeme, a dem na stánek RB. Je vidět dobře už z dálky, neboť maj dvoupatráka, kterej vypadá fakt super, a má nahoře místo na sezení, a tak.. fakt super, a víc profi…

Tam vidíme vytíženýho Petra, zdravíme se s panem Bartoszem, panem Heiníkem, vokukujeme matroš. Lidí 100. RB udělali super krosáka, jednoduchýho, s rámem a sedlovkou v kuse. Je to v obležení lidí. Pak tu maj vystavenýho monstra od Peška, s číslem 52, v jeho barvách…škoda jen že skoro nikdo neví, kdo je to Pešek. Trika tu visí, vypadaj dobře, Petr říkal že se i dobře prodávaj, tak mám radost, že se to vyplatilo…

Vzadu za RB stánkem je trenažér, kde si můžeš dát 2km etapu na Tour, silničák přidělanej na válci a už jí drtíš. Bys nevěřil, kolik lidí si to dává. Celej den, pořád to jede, mým odhadem si na tom za ten den dalo tak 300 lidí, ale možná víc, neboť když jsem tam slyšel někoho hlásit „jsi 140tej, hahaha“ tak to nebylo ani 12h…

Jdem dál, odpojuju se od Andyho, bloudím výstavou, nacházím Intense, tyjo, Socom nejvíc, fakt krása. Kona, Kamil Tatarkovič, hahaha, ty jo očička červený a unavenej – párty prej jela a to hrozně. Prej ať tu s ním zůstanu aspoň hodinu, že dostanu samolepku, nechci, povídáme chvíli, on rozdává asi co 10 sekund samolepky, pak už je jen drží v natažený ruce, a lidi si berou, heheh….práce je práce.

Leader fox, dirt padade, je tam ten prototyp co bude jezdit Tomek, to celopérko, nevypadá to zle, otázkou je, co to vydrží až na to vleze to tlustý eMko :) Už zase přibral, však pohleďte sami na tu vyžranou čelist, jejíž kontury se začínají ztrácet pod stále větší vrstvou sádla, aby po čase dozajista splynuly v harmonii s krkem v jedné velké kataklyzmatické flow tuku… Strašný, muhahahááá

No nic, jedeme dál. Ne, nepřejdeme ještě ke kolům. V ničení Tomka musíme ještě chvíli pokračovat. Tomek, protože ztloustnul, má problémy se sháněním holek, a tak bere co mu pod ruku přijde. Možná má i něco s očima, protože na výstavě se vrhal na každou, prostě na každou, leč tahle jediná mu podržela, ani nepípla…V pravé ruce stále svírá katalog horsefeathers… Ach jo, ach jo…

 

No nic, jdem si vyzvednout Matušíka ke stánku Engram, protože chceme jít na Karavany. To je to hlavní proč jsem přijel, vokouknout vnitřky, trendy, a dát si inspiraci k předělání mý káry, neboť to chci nějak libově vytunit. Cestou potkáváme baletku přidělanou řetězem ke kolu. Ach ano, to je ono…

 

Karavany jsou zlo. Skládačky, rozkládačky, milióny lítaj vzduchem, všechny možná podvozky a velikosti, prolejzáme všechny a koukáme kterej je nej.

Petr mi povídal, že maj možná jeden v merku, na Renaultu a není velkej, ani drahej, a tak mu věnujeme hodně pozornosti. A musím říct, že ten byl fakt nejlepší.

Do karavanu vlezeš garáží, necháš tam kola, věci sušit, v garáži se postavíš, pohoda, a vlezeš rovnou do koupelny. Tam se vysprchuješ, a koupelnou vlezeš čistej do obytňáku. Postel je sklápěcí nad řidičem, je to prostě vymáklý, ne velký, přitom vzdušný, a hlavně tam byla hrozně ochotná a hezká slečinka…ach ano. Tenhle karavan u nás vedl.

 

Pak jsou tu samozřejmě strašný pekla, karavany za 4 mega i víc, ale to je spíš domov, nepraktické, protože většinou chybí nějaká smysluplná garáž.. Pecka jsou i karavany postavené na VW transpíkovi, ale zase, garáž chybí, ale jinak prostorný, a fakt vymazlený.

Nejsou špatný ani přívěsy, jeden asi za 240 tisíc je fakt voňavej. Malinkej, vevnitř kuchyňka, sklápěcí postel, sprcha, prostě super…Matušík ho prej chce, hehe, jsem zvědavej. Ale byl fakt krásnej.

No jdeme ještě na lodě. Hochu, lodě jsou jinde. To je peklo. Nemám slov. Tady se daj teprve utrácet prachy, úplně jiným stylem. Asi nemám co bych k tomu napsal, snad jen – loď asi ne.

Jdeme se kouknout na závody BMX. Závody v BMX sou peklo. Klucí hubený, bledý, vesměs všichni narvaný v úzkejch jeansách, vesměs ve štýlu, až na jednoho tlustýho Emaře, kterej se hrozně líbil Tomkovi – tam směřuješ, že ?

Dávaj horzný pekla. Flairy, beka, frontflipy, o točkách nemluvím, 360 s Tailwhipem je tu celkem běžná věc. Nejvíc kdo ovšem je, je Beran. To jsem nepobral, ani jsem se o to nesnažil. Ten kluk je naprosto jinde od ostatních. To není hra na stejným hřišti, to není ani stejná liga, to je úplně jinej sport…

Manuál, manuál, manuál….to flair ? Ne. Ano. Jdem pryč.

Jdem pryč, konsternováni, a jdem si spravit chuť a dáváme si hnusnou bagetu, a kolu, a zjišťujeme, že jsme fak unavený. Je asi půl pátý, a my jsme asi 6 h na nohách. Navštěvujem ještě stánek Engramu, sqvotujeme, kecáme, a zakončujeme den. S Tomkem pak jsště na chvíli do NW, a k Petrovi, a je 18h a tak se to tu začíná balit. Loučíme se se všema, uteklo to jako voda, ani vlastně nevím co jsem viděl, asi si nic nepamatuju…

Každopádně výstava je rok od roku větší,  masívnější. Rozrostla se do víc hal, takže projít to všechno je asi práce na tak dva dny. A stihnou doprovodnej program, se skoro nedá. Kola hodnotit nemůžu, protože sem se na to moc nesoustředil.. Tak na to co jsme nafotili koukněte v galerii.  

A my to odpálili k domovu. Počasí naprostej děs, sníh, voda, led, krev…V Humpolci kalamita, závěje, silničáři v krizi, klasika…

Naštěstí dojíždíme v pohodě. Andy směřuje do Prahy, a já domů, kde je krásných 7 C a mě trvá hodiny než to vytopím…

Zima je tu, pánové, a výstava dle mě udělala pomyslnou tečku za letošní bike sezónou. Tak zase někdy..

PS: Díky Andy a Barell – za taxislužby, Flatovi za azyl ! THX

Motocross všem !