JČR s dětma

Tak a konečně navštívil někdo taky mě. Klucí přijeli do Tábora, což byla jasná motivace, ukázat jim tu pravý jihočeský laskominy…
Přijel MAve, Junior, a Luck ass, takže celkem parta. Vyrazili jsme na Tankáč, kde jsem byl před 3 dny, a ok, ale dneska už je zase všechno jinak – zase tam řádily ty kurvy, a natahaly, stromy do tratí, dokonce pokáceli některý úplně zdravý stromy tak, aby padly a zaklínily se napříč trati – nechápu nic. Přitom třeba vyvrátili další stromy.. Nikde nic, jen na trati. Kurva, to to asi ničím, ten les, co, když tam jezdím sám. Já bych je zabil, fakt.

 
No nic.

Takže jsme si dali asi 3 jízdy, na těch zbytkách tratě, a dohodli se, že pojedeme dál. Nalákal jsem Maveho do Bechyně, protože Mave se bojí lávek (podle nejnovějšího zjištění na nich zavírá oči) a v Bechyni je to samá lávka. Ha.

A jsme tu. Je to lehce navlhlo, ale dřeva suchý, takže superparáda, ty jo. Začínáme těma menšíma, klucí se trochu bojej, ale posléze tam už padá skoro všechno, a ještě později vlastně všechno, co stojí za řeč.

Junior si celkem pěkně stele v bahínku, ostatně včera ve Všenorech taky, takže už vypadá jako to divoký prase. Lukaass si lebedí na vólu, a my s Mavem to dáváme v kombu, celou tratičku, takže Gap, skok, klopka a lávka a GAP, a dirt. Je to fakt super.

Lucka ass fotí na krabičku a máme tu společnost, nějaký pěšáky, co se na nás přišli podívat. Takže obecenstvo nás hecuje k nebývalým vytuhlákům, tož dáme, teda, my můžem, my jóó. Nakonec jdeme ještě na step up, ale nikomu se do něj nechce, Mave se bojí lávky, a klucí měknou, tak si to párkrát zaskakuju, nahoru dolů, nahoru a doleva dolů, no a pomalu že se ještě přesuneme.

Takže zas zabalit auto, a přesun do Soběslavi, 15km. Máme to tu všechno kousek. V Soběslavi jdeme do pískovýho lomu, neboť všude jinde bude tuna bahna.

V lomu nacházíme El Kloko na romantické projížďce, Cruzo je doma, chcípá na úbytě, či co.. Taky je tu tlupa místních mladejch šamanů, vykuřujou, zevlujou, a jsou fakt zrelaxovaný…jen na to kolo nějak nesedaj. No nic, mládí…

My zaskakujeme co se dá, dochází k největšímu nákrmu dne, Lucka ass dostává hroznýho koně, takovýho jsem ještě neviděl, kraťas mocnej…Junior se taky snaží, ale na tohle nemá, hehe.

No a je už skoro 18h, a pomalu se stmívá. Takhle dlouho jsem tu ještě snad nejezdil, ty jo ! Tak to balíme, a ještě se jdeme podívat k Burdonovi na zahrádku, kde zase přibyly nějaký ty polety dolů – boží – příště…A dom. Domlouváme plán na další den, a rozlítáváme se dom. Teda já vystupuju hned u baráku, a klucí jedou do Prahy. A můžu říct, že je to osvěžující, občas nemuset po ježdění řídit 250km dom.

Moc díky klukům za návštěvu, prej se jim tu líbilo, takže to jsme měl radost, a doufám že to nebylo naposled…

A to je z neděle vše…ale přišlo pondělí…