Brácha na silničním tripu…

Tááák brácha byl na dvoudenním tripu v Jeseníkách. Půjčiíl si GSXero, a vyrazili s partičkou. Trocha odlehčení od těch všech biků – uvnitř.

Takže ve čtvrtek jsme hnali z Plzeňské show, abychom stihli sraz ve 4 v Sobíku na Paramu. I přes to, že Aleš štval transpíka, co to šlo, jsme opravdu nic nestíhali. Půjčit si od Pepy GSX-R, sbalit si pár nutných věcí a promyslet kudy se vůbec vydáme… nakonec se odjezd domluvil na pátou.

Sešli jsme se Aleš a já, Kamil, Kabík a Zlej Učeň. Popojeli jsme do Tábora k Mekáčovi, a tam za námi po půl hodince dorazil Míra, kterej měl v tý době týden koupenýho Horneta. Přesedlal z Jawičky :) Šílenec přilítnul v riflích, křiváku (ten se mu za jízdy pekelně nafukoval) a v helmici snad ze druhý světový.  Plán cesty byl vyřknut přes Humpolec, Svitavy, Šumperk až do Loučné nad Desnou, kde se na vrcholu hory Dlouhé Stráně nachází přečerpávací elektrárna.

Stihli jsme dojet do Nového Města na Moravě, už se stmívalo, byla i dost kosa, a my se někde potřebovali ubytovat. Květnovej čtvrtek… ubytko no problema. To jsme si teda mysleli špatně ! Nakonec jsme přeci jen sehnali hotýlek, dokonce museli v devět večer volat kuchařce, aby se vrátila makat, protože máme hlad . Cígem jsme si udělali pořádnou chuť na cokoliv jedlýho, vypili jsme pár pivek a šli jsme spát.  Ráno snídaně a v deset jsme už byli na cestě. Počasí se měnilo a my se se štěstím vyhybali všem přeháňkám. Častý zastávky na kouřovou a tankování hlavně kvůli Mírovi, kterýmu se při 120 km/h helma snažila spadnout z hlavy. Chudák celej trip musel tu bestii držet bradou na svým místě, jo a o hlučnosti a průvanu ani nemá cenu mluvit :)

A jsme tady…Loučná …ještě dojet za město, vyjet na kopec…u spodní nádrže začalo chcát a teplota se z 15 stupňů snížila tak na 5. Pokračovali jsme na vrcholek, tam bylo palermo, u závory nechat stroje a finišovat pěšky. Vzali jsme to zkratkou, ne po silnici a ještě jsme se po kotníky brodili ve sněhu. Nahoře jsme nemohli ani mluvit, jak jsme funěli. Míra si dokonce v půlce musel poležet :)

Kdo jste nebyli na Dlouhých Stráních, tak byste měli vyrazit ať víte co u nás máme za poklady. Hora má ustřelenej vršek vylitej asfaltem a ohromný jezero. Z kopce vedou v zemi mega roury, kterejma, když je málo elektřiny, se voda z jezera pouští dolu do spodní menší nádrže. No a když je elektriky dost? No? Hádejte ! Tak tu vodu sajou zase nahoru, že jo.

Jenže během 10 minut se přihnal hroznej slejvák. Pádili jsme k motorkám, klouzali po sněhu po zadku a honem pryč… dolu po silnici (je to 8 kilásků) do nás bušil chcavec a navíc i kroupy a teplota ještě o něco klesla. Úplně promočený a zmrzlý jsme zůstali dole na ubytovně, kde jsme se rozhodli, že přespíme.

V 6 jsme začali popíjet drinky a v 6,45 jsme byli normálně pěkně nalitý. Šli jsme na zahradu na cígo, kde hořel oheň a teče tam nějaká horská říčka. Taková bystřina … voda měla takový myslím dva stupně, proto Míra neváhal a šel se vykoupat. Normální šílenec. A pokračovali jsme dál…rumíčky, vodečky…byla jsem ráda, že jsme asi ve dvanáct zalehli. Teda jak kdo, viď Zlo?  Ráno snídaně, Zlej ještě na smyk, a výjezd směr domovina. Cesta byla v pohodičce, obídek v Hlinsku s démonama a domove zlatý domove.

Tak takovej byl náš první moto výlet po dvou letech. Doufám, že jsme vás moc nenudili, ale můžete to brát jako takovej tip na trip 
                                                              
                                                                                                                  Leňour