WC Andorra

Na středu byla naplánována pouze prohlídka trati. První dojmy byly trochu rozpačité, protože nám to přišlo dosti úzké a poměrně jednoduché a relativně krátké. Toto vše byly ale opravdu jen dojmy, protože to co s tratí udělal déšť a tři dny tréninku se těžko popisuje, ale takhle rozbitou trať s vyjetými koryty (hlavně druhou část) jsem dlouho neviděl. Start trati byl na konci lanovky ve výšce cca 2150m. Z rampy párkrát šlápneš, první odkloněná pravá zatáčka, skalnatý wall, další odkloněný na sjezdovce a nájezd do uzavřených klopenek několika za sebou, ze kterých se vyskakuje na přejezd další sjezdovky a přes horizont do lesa, kde začíná slalom mezi stromy, kořeny a kameny a následně se trať zase vrací traversem přes sjedovku do dalšího lesa.

Sklon trati se ve své druhé části podstatně zvětšil a především po dešti v neděli to byla velká zábava a nebylo úplně snadné se udržet mezi páskami. Konec trati byl už jen v lese s kamennými přeskoky, vyjetými koryty a cílový skok do cíle, který díky vytrvalému dešti také od středy dost změnil svůj profil a hluboké koleje na dopadu nebylo moc příjemné trefit.

První večer jsme po cestě dosti unavení, takže pouze nějaký těstoviny, trochu debilních keců a jdeme brzy spát, abychom měli sílu na dopolední trénink.

Čtvrtek ráno vstávání do slušnýho počasí, avšak z minulého dne všechno bylo hodně mokré, ale věřili jsme že to bude dále vysychat. Na trati nebyly příliš záludnosti, takže kromě několika srážek se stromy jsme se s tratí seznámili a dojmy za první den po 7mi jízdách byly poměrně příjemné. Stopy jsme měli vybrané a na další den už jsme si plánovali zrychlovat.

Večer zapínáme centrálu, grill, pár piv a opět jdeme brzy spát, protože v pátek je trénink zase od 9ti do 14h, tak chceme být čerství a užít si ježdění.

V pátek se budíme do krásného dne a slunce pálí a trať už hodně vysychá. Většina závodníků postupně přezouvá na suché pláště a dosti se to zrychluje. Koryta už se ale vyjíždějí a na mnoha místech je trať tak úzká že prostě jiná možnost než jet korytem není. Já toho mám docela dost a za dnešek 5 jízd končím cca o hodinu dřív a jdu se podívat na top 80. V jejich podání to vypadá opravdu jednoduché. Zjišťuji, jak v některých místech jedu úplně blbě jinudy. Načítám si stopy co kde a jak projíždět a na další den plánuji to vyzkoušet.

Odpoledne se jdem podívat na kvalifikaci 4X, kde se žádné překvapení nekonalo a většina favoritů postoupila. 4X trať byla bohužel také dosti poznamenána deštěm a v některých místech s tím měli jezdci velké problémy.

S plamenem se jdem projet ještě na místní lávky, FR tratě a vedlejší DH. Tratě jsou hezké, hravé a hodně zatáček. Ani jednu trať nejedem dvakrát, protože jich je tu tolik a chceme toho vidět co nejvíc. Takže pokaždé něco nového a vždy pouze na oči. Na přescesťáčku z lávky jsme se na chvíli zastavili a zkusili něco vyfotit. Dále jsou tu další slušné dřevěné konstrukce, převážně lávky, dropy různých rozměrů, macaté wallridy na obě strany, klopenky atd.

Vcelku unavení končíme až za šera, junioři s Káťou se jdou podívat na umělé jezero na kopci a nafotili tam docela povedené snímky. My s plamenem a kaučem zapínáme centrálu, pouštíme grill a otvíráme lahvinku. Zanedlouho se k nám přidává Pavel Čep a vzhledem k tomu že v sobotu se jede XC a tréninky máme až od 12h, tak dnešní večer trošku protahujem a jdeme spát až lehce po půlnoci. Ráno v sobotu se ale budíme do nepříjemného deště, chvíli řešíme co obout za pláště (u mě to bylo snadné mám jen pláště do sucha). Nakonec jsme se rozhodli tak, že jsme dnešní trénink šli jen pěšky zkouknout, jaké se vyjížděly nové stopy a řekl bych že nám to dalo mnohem víc, než těch pár jízd, které bychom za 2hodiny tréninku stihli. Trať se opravdu měnila každou minutou a to tak že hodně.

V podvečer se jdeme kouknout na 4X, podpořit Kamila v boji o pódium. Rozjížďky mu vycházejí s přehledem až do semifinále, kde na poslední tři doubly najíždí za Brianem L., který však před jedním z nich lehce přibrzdí, Kamil musí taky, ale už neměl rychlost a ztratil tím postupové místo do velkého finále. V malém finále už nenechal nic náhodě a dojel si tak pro celkové 5té místo… Gratuluji. Vítězem se stal Dan Atherton.

Mezi holkami Katarina Tóthová také postoupila do malého finále, kde skončila na 2, respektive krásném 6tém místě celkově.

Káťa mimochodem posouvá veškeré mé představy, jak se dá cestovat na závody. Přijela s Frantou Kusovským autem s tím, že nevěděla jak pojede zpátky (1700km!!!). S sebou si přivezla dvě kola, spacák, batoh a dva pytle piškotů. Obdivuju, na to já bych neměl.

V neděli ráno naštěstí přestává pršet, takže alespoň na lanovce nemokneme. První tréninková jízda celá trať podmočená, ale mokré je to tak, že to jen cáká a vcelku to i dobře drží. Bylo to zábavné, ale druhou jízdu už se z toho stalo takové to mazlavé bahno, které se nám lepilo do gum a tam už se v mém případě nedalo mluvit o jízdě, ale spíš o takovém zběsilém kličkování korytem. Při pohledu na ostatní jsem se trochu zděsil, když jsem viděl, jak někteří na tom jedou jak za sucha. Kdepak asi dělám chybu :-( No nic, jdu umejt kolo a popřemýšlet jak co nejlépe jet semifinálovou jízdu. Dole po dojezdu nám říká Adam, že vršek máme dupat, co to dá, že v lese už jen plynule sjet a zbytečně se s tím neprat. Jdeme na řadu až ke konci startovního pole.

Za mnou nějakej australan, říkám mu ať si hodně zařve, kdybych se poválel a dojel mě. Kolem 13h mi to pípá, beru si Adamovu radu k srdci a vršek šlapu, co můžu. Odkloněný zatáčky mi vycházej, už se v nich vyjely trochu drážky, takže se dá slušně opírat. Nájezd do klopenek trošku chybka, ale dobrý, asi jsem moc neztratil. Klopenky mi taky vycházej, mám dobrej pocit, jen ve 2000m.n.m. začínám funět jak lokomotiva. Blížím se k horizontu, jen tak lehce brzda, lepím se od země, letím dolů uff, dole to bylo just, ale rychlost super. skáču na cestu a první les. Odraz z kamene na bahně mě to táhne doprava, hodně doprava ještě více doprava ojj, tam už je strom a trefuju ho, zastavuju se, znovu rozjíždím. Traverz přes sjezdovku mě snáší dolů chybuju, dost, říkám si, uklidni se, ale už se pomalu začínám otáčet kdy mě chytne australan, nerad bych ho brzdil. V lese pak chvíli docela dobrý kořeny fajn, bahno z plášťů vylítalo, takže to docela drží, kamenný schody mi tak nějak vycházej, ale rychlost nic moc. Pak přichází prudší pasáž v korytě držím se v něm, ale velmi pomalu, gumy zase plné bahna, takže se tak nějak kloužu. Poslední lesní pasáž už zase vcelku dobrý, skok do cíle a cíl. Mám to za sebou, ale ze sebe radost nemám.

Ostatní, Plamen taky né moc spokojenej, Tomáš vcelku slušně, Mrazík přetrhl řetěz hned v první zatáčce. Z české elity do finále postoupili Adam Vágner, Matěj Charvát a těsně na 79místě Vlasta Hynčica. Ani jeden z nich ve velkém finále svou pozici příliš nevylepšili. Celkově v obou jízdách nejlépe zajel Gee Atherton před Samuelem Hillem. Hattrick rodiny Athertonových dovršila Rachel, kdy vyhrála DH mezi ženami.

Trip to byl pořádnej, jen jsem čekal, že když jedu na jih, že jedu za teplem, ale ranních 5°C bylo dost. Atmosféra světového poháru byla parádní, řev i v semifinále kolem trati super a určitě i přes tu dálku to stálo za to!