Já osobně jsem se rozhodl, že to chci zkusit před dvěma lety a tak tedy jsem si pořídil Hondu 4t 450.

No a tím se dostávám k tomu jak začít.

Potřebujete motorku, takže si vezměte úspory, popř. řekněte rodičům a zajděte do krámu kde je prodávaj a nebo zhlídněte bazary, což do začátku je určitě „levnější“ varianta, ideální je znát historii motorky, protože na trhu je 95% motorek finanční past.

Takže a co teď, jakou motorku… 2t, nebo 4t.

Každý, kdo umí dobře jezdit, doporučí do začátku 125 2t a já teď přesně vím proč. Motorka je hodná a hlavně furt se musí točit, jinak prostě nejede. Dále motorka nebrzdí motorem, takže před zatáčkou nestačí pouze polehtat přední brzdu a zaklapnout plyn… Prostě si to na tom odpracujete, ale naučíte se.

Já jsem zvolil jinou cestu a to hlavně z důvodu, že když jsem motorku kupoval, tak přišla nabídka, která by byla blbost odmítnout a tak jsem si jako první MX pořídil výše zmíněnou bestii.

Pro shrnutí… Kdo má hodně času a chce se opravdu naučit, ať si pořídí 2t a kdo je pohodlný tak ať sáhne po 4t (lepší do začátku asi 250cm3, ale ty bývají hodně vylítané… 450cm3 bývají zachovalejší, protože tolik lidí, kteří využijí její potenciál zase není, takže motor nebývá tolik vytočenej)

Dalším a ne nepodstatným faktorem výběru budou provozní náklady na případný servis, které jsou u 2t nižší.

A už jdeme jezdit

Před prvním usednutím jsem toho měl hodně naježděno na silničních motorkách a samozřejmě na sjezdovým kole taky… tak jsem si řekl, že to spojím a bude to ten motokros, o kterém se tolik povídá.

Ehmm, NENÍ !!!

Naopak, všechno je to úplně obráceně…

Za sebe doporučuji všem kteří začínají, jezdit vždy s někým, kdo poradí, protože čím méně věcí na začátku budete dělat blbě, tím lépe, protože špatné návyky se hodně špatně odstraňují.

Vůbec nejlepší asi je v první sezóně ježdění se zúčastnit nějakého MX campu, kde minimálně 4 dny sedíte na motorce a někdo nad vámi stojí s klackem a poradí. Já jsem toto podstoupil u Mitvalských MIKMAK racing v Nihošovicích až v druhé sezóně a už jsem měl pár špatných návyků. 4 dny u nich mě ale posunuly v průjezdech zatáček, ve skocích a obecně v jízdě o neskutečný krok dál.

No takže víte jak začít

1. Kopuit si motorku

2. Jezdit, jezdit, jezdit, jezdit

3. Zůčastnit se MX školy a jezdit, jezdit, jezdit

4. Jezdit

5. Zkusit nějakej závod… je to velká zábava

Z MX campu a od zkušenějších přátel vám na závěr řeknu pár rad do úplných začátků, na které se snažte myslet

• Motorku držet nohama
• Čumět hodně dopředu… určitě nekoukat na přední kolo!!!
• Stát stabilně ve stupačkách
• V zatáčkách těžiště dopředu, sklopit motorku pod sebe… prostě koule na nádrž a co nejdřív Gaz a znovu stoupnout a motorku srovnat
• Krizové situace se v 90% řeší plynem
• Doporučuji si semtam objet kolo na dráze pouze s pravou rukou na řidítku (při tomto cviku skutečně zjistíte, jak máte držet motorku nohama a tělo dostanete do polohy, kde má být)

Pokusil jsem se vám stručně popsat, jak to v začátcích dělám já. Věřím že existuje spousty jiných metod, ale tahle vcelku funguje.

Nečekejte, že to hned půjde. Chce to trpělivost a respekt k síle motorky. Chyby opravdu bolí.

Tak někde na motorce, nebo na kole!

Po několika změnách naší sestavy jsme nakonec vyrazili z DH racing teamu já s Plamenem a do auta nás doplnili Jouda, Oldflame a Plamenova přítulkyně.

Vyrazili jsme ve čtvrtek večer přes Železnou rudu, kde jsme nějak usoudili, že do cíle nelogicky dorazíme v noci a co tam budem dělat za tmy??? a tak jsme se sekli v místní hospodě a během několika minut z pěti střízlivých řidičů zůstal jen jeden. Kolem půlnoci už jsme my ostatní čtyři byli řádně připraveni na cestu, tak se mohlo vyrazit…

Po několika kilometrech po německých cestách nás zařízla našláplá A8 se světelným nápisem polizei za zadním oknem. Halt u krajnice, příslušníci nejprve ke kaučovi (řidiči) dokaldy… klasika. Pak na nás zasvítěj baterkama dovnitř a už si to sypou ke mě (ke spolujezdci). Krásnou češtinou mi povídá „Opšanski bitte“… „Ja, opšanku mám“. Chvíli si naše doklady prohlížej ve svém voze, pak trochu vyptávání proč tudy jedem z plzně do švýcarska, jaký máme drogy atd atd. Naštěstí se nepodívali na kaučovy pneumatiky, které své nejlepší období mají už dávno za sebou. Nakonec usoudili že jsme schopni cestovat dál a pouští nás… Auf weidersehen.

Na parkoviště ve Scuolu za stálého deště dorážíme kolem 6h. Zde nacházíme již zaparkované Dickovo auto a auto Charvatbros. Všichni spí, tak se snažíme potichu postavit stan a připravit se na spánek před odpoledním tréninkem, což se nám docela i daří až do okamžiku, kdy plamen začne nafukovat svou matraci… To byl takovej kravál že by probudil i mrtvýho… Ještě si dáváme (v 7h ráno) jednoho ruma na spaní a během vteřiny jsme, za tlukotu kapek deště do střechy, všichni mrtví. Probouzíme se do azurového počasí a zdravíme se s zbytkem české výpravy, která to pojala jako dvoutýdenní trip spojený s mistrovstvím evropy, které je odtud vzdáleno asi 150km, další víkend.

Po obědě se jdeme zaregistrovat… Startovné 55eur, docela dost, ale je v tom lanovka, sprchy…. a kurz eura je příznivej, takže to není úplně nejhorší… Vyjíždíme lanovkou nahoru, a už z lanovky je vidět, že tahle trať nebude málo… organizátoři naštěstí závodní trať nepustili až zeshora z v. 2100m n.m., což by znamenalo převýšení 900m do cíle!!! Ke startu trati se tedy od lanovky sjíždělo takovou přibližovací DH tratí (nazvali jsme ji Klínovec).
Samotná závodní dráha začínala krátkou rovinkou po paletách a hned po 20m v první levé se válelo docela dost lidí, jelikož byla dosti zavřená, odkloněná  a předcházel jí mírný schod. Pak se pokračovalo v řádném sklonu v samých točkách a postupně vybržďovaných roletách. Největší překvapení nás čekalo v jednom nájezdu do lesa, kde se zasedne za sedlo, spustí po kořenech v pořádném sklonu a co to jde koriguje směr jízdy. Jsou tam možnosti několika stop. Buď přes půl metrové schody na jistotu, nebo rovně po kořenech, nebo chvíli po schodech a pak traverzem přes kořeny, což v mém případě nebyla moc bezpečná stopa. Ve chvíli, kdy už sis oddychl že jsi tuhle pasáž odjel, tak následoval přes horizont druhej level, kterej končil odrazem z kamenu do slušné komprese do zatáčky. Tato asi 15m (odhaduju převýšení 8-10m) pasáž lesem měla objížďku po sjezdovce klopenkama, ale byla tak o 5sec pomalejší, takže ji nikdo nevyužíval.

Dál se pak pokračovalo zase klopenkama po sjezdovce, nájezd na dřevěný odpalovák bez dopadu. Když se to pustilo, tak to bylo docela daleko, ale nijak příjemnej skok to nebyl. Pak zase klopenky, rozbitej les, zase zatáčky, kde už se docela dobře vyjely vnitřky a pak už se vjíždělo na takovej singletrack, kde si ruce trochu odpočinuly na závěrečnou pasáž, která začala velkoryse dřevěným odpalem, s prudkým a dlouhým dopadem, ale zakončenou trochu nebezpečným esíčkem a nájezdem na skalku (dropo-gap) tak 2x3m, rychlé klopenky a závěrečné tři skoky, které byly od dob natáčení již zmíněného illusionary lines lehce sedlé. Já i přesto jako většina volil v tomto místě bezpečnější variantu a skákal pouze poslední. Top 20-30 to sice skákali a vypadalo to jednoduše, ale takové ambice já neměl :-).
Jo skoro bych zapomněl… Po celonočním dešti byla trať úplně suchá a docela dost to prášilo…tomu nerozumím!

Odpoledne doráží ještě bráchové Čižinský se svými karbonovými speciály a tátou. V pátek si dáváme jednu pěší procházku trati a dvě jízdy. Po těchto jízdách jsem z toho měl takový pocit, že dvě třetiny trati vůbec nevím, co se mnou děje. Trochu mě uklidnilo, že Plamen i ostatní alespoň říkali, že jsou na tom stejně :-).

Večer grilujem zásoby, Číža mi řekl že mám moc tvrdý péro, tak hned beru Maveho (on má totiž měkký) Číža měl pravdu, druhý den se mi jelo o moc lépe (původně 650, teď 450 pružina a stále ještě bez dorazu. Jak jsem na tom mohl jezdit…?). Mimochodem Mave jel bez řidičáku do Švýcarska!!!

V sobotu se budíme opět do azurového počasí a volné tréninky máme do 14h. Mě se však stává nemilá příhoda kdy na přibližovací trati DH Klínovec prorážím. Při pohledu nahoru raději usuzuji, že bude lepší jít dolů po cestě, která křížuje sjezdovou trať. To se bohužel ukázalo ta nejhorší varianta, protože vhledem ke sklonu sjezdovky to ta cesta křížila hodně daleko a byla z toho dvouhodinová procházka. Nebyl jsem však sám, kdo se dostal do prekérek…

Mave zase zničil tlumič a odpolední seeding run jel na freeridovym Banshee, takže se trochu trápil. Plamen zase zničil patronu ve vidlici, tak mu Mave půjčil svou dva roky poctivě ničenou, ale dalo se jet.
Odpolední seeding run (měřák) jedem všichni tak nějak na jistotu. Jouda 4:16, já 4:31, plamen s nechodící vidlicí 4:41, Hany proráží, Čížové to nějak zazdili, Matěj dobře (myslím nějak 3:50..). Šimon a Ori kolem 4minut. Vítěz 3:35!!!

V nedělním finále bych se chtěl zlepšit tak o 10-15sec… Víc už by asi v mém provedení bylo přes závit, ALE… po nedělním dopoledním tréninku, kdy bylo stále jasno, se obloha neskutečně zatáhla a ze západu se táhlo černé zlo a déšť. Ke konci tréninku si to jdeme ještě s Plamenem zkusit trochu za mokra, ale ještě to nebylo pořádně promočené a jelo se jak za sucha. Další vydatné proudy z trati udělal docela dobrou skluzavku. Tímto pro mě skončily ambice na nějaké zlepšení času a tím i 62 místo z tréninku, ale mají to přeci všichni stejné tak proč by to nešlo. Zkusil jsem si poprvé v životě půjčit spika na přední kolo a na příjezdovym Klínovci to docela drželo… Dobrý, to by šlo.

Píp, a jdu na to. Vše mi docela vychází, řekl bych lépe než za sucha až do jednoho místa, kde jsem se odrážel přes horizont od vystupujícího kořenu.. ojj ztrácí se mi kolo a letím jinam než boxter… Škrábu se docela dlouho pro kolo… v tu chvíli už mi ani nešlo moc o čas, ale o to, že o tom, že se tam válím, niko neví, protože pískač na mě neviděl a v okamžiku kdy už bych viděl jezdce za mnou by bylo pozdě. Naštěstí to stíhám nasednout a zmizet, ale jak už to bývá… jakmile upadnu, tak ztratím motivaci a soustředění a tropím jednu chybu za druhou. Pak raději zastavuju a pouštím borce za mnou… On se pak zválel taky, takže jsme si místa zase prohodili… no komedie. Snad příště!

Výsledky ostatních našich si vůbec nepamatuju. Plamen stejný čas jako v seeding run, což myslím vzhledem k podmínkám úspěch. Smůlu měl Jouda, kdy v poslední zatáčce s nadějným časem slíknul zadní kolo. Dobře Hany, který byl myslím 9-tý v juniorech.

Po dojetí všech uklízíme depo a opět vysvítá sluníčko a my vyrážíme 5 a půl hodiny cesty domů.No závěrem zase děkuji všem, kteří tam byli. Byla to prostě paráda. Dráha jedna z nejnáročnějších, na které jsem jezdil a ke konci (nepočítám finálovou jízdu na blátě) už jsme jí měli i docela najetou.Fotky fotil Kauč + pár dalších od Plamenovy přítelkyně v magazínu na bikestuff.cz.

Nějaké informace pro všechny, kteří se chystají na nějaký IXS Downhill Cup:
1) Všichni (včetně elity) musí mít chrániče zad, loktů, ramen a kolen (helma jasný)…rozdíl proti WC
2) Registrace je online předem, ale platbu startovnýho doporučuji až na místě (nebo jedině PayPal), jinak si účtují poplatek za přijetí platby

toť vše ! Raf. 

Já jsem naložil auto a z Prahy jsem vyrazil v úterý odpoledne, kdy po cestě k místu srazu s Plamenem jsem se ještě v Plzni zastavil v bikestuffu pro nové brýle a sklo. U Mrázka jsme se tedy nakonec sešli až téměř za tmy a věci ze tří plných aut jsme se pokusili naložit do jednoho transportera.

Na středu byla naplánována pouze prohlídka trati. První dojmy byly trochu rozpačité, protože nám to přišlo dosti úzké a poměrně jednoduché a relativně krátké. Toto vše byly ale opravdu jen dojmy, protože to co s tratí udělal déšť a tři dny tréninku se těžko popisuje, ale takhle rozbitou trať s vyjetými koryty (hlavně druhou část) jsem dlouho neviděl. Start trati byl na konci lanovky ve výšce cca 2150m. Z rampy párkrát šlápneš, první odkloněná pravá zatáčka, skalnatý wall, další odkloněný na sjezdovce a nájezd do uzavřených klopenek několika za sebou, ze kterých se vyskakuje na přejezd další sjezdovky a přes horizont do lesa, kde začíná slalom mezi stromy, kořeny a kameny a následně se trať zase vrací traversem přes sjedovku do dalšího lesa.

Sklon trati se ve své druhé části podstatně zvětšil a především po dešti v neděli to byla velká zábava a nebylo úplně snadné se udržet mezi páskami. Konec trati byl už jen v lese s kamennými přeskoky, vyjetými koryty a cílový skok do cíle, který díky vytrvalému dešti také od středy dost změnil svůj profil a hluboké koleje na dopadu nebylo moc příjemné trefit.

První večer jsme po cestě dosti unavení, takže pouze nějaký těstoviny, trochu debilních keců a jdeme brzy spát, abychom měli sílu na dopolední trénink.

Čtvrtek ráno vstávání do slušnýho počasí, avšak z minulého dne všechno bylo hodně mokré, ale věřili jsme že to bude dále vysychat. Na trati nebyly příliš záludnosti, takže kromě několika srážek se stromy jsme se s tratí seznámili a dojmy za první den po 7mi jízdách byly poměrně příjemné. Stopy jsme měli vybrané a na další den už jsme si plánovali zrychlovat.

Večer zapínáme centrálu, grill, pár piv a opět jdeme brzy spát, protože v pátek je trénink zase od 9ti do 14h, tak chceme být čerství a užít si ježdění.

V pátek se budíme do krásného dne a slunce pálí a trať už hodně vysychá. Většina závodníků postupně přezouvá na suché pláště a dosti se to zrychluje. Koryta už se ale vyjíždějí a na mnoha místech je trať tak úzká že prostě jiná možnost než jet korytem není. Já toho mám docela dost a za dnešek 5 jízd končím cca o hodinu dřív a jdu se podívat na top 80. V jejich podání to vypadá opravdu jednoduché. Zjišťuji, jak v některých místech jedu úplně blbě jinudy. Načítám si stopy co kde a jak projíždět a na další den plánuji to vyzkoušet.

Odpoledne se jdem podívat na kvalifikaci 4X, kde se žádné překvapení nekonalo a většina favoritů postoupila. 4X trať byla bohužel také dosti poznamenána deštěm a v některých místech s tím měli jezdci velké problémy.

S plamenem se jdem projet ještě na místní lávky, FR tratě a vedlejší DH. Tratě jsou hezké, hravé a hodně zatáček. Ani jednu trať nejedem dvakrát, protože jich je tu tolik a chceme toho vidět co nejvíc. Takže pokaždé něco nového a vždy pouze na oči. Na přescesťáčku z lávky jsme se na chvíli zastavili a zkusili něco vyfotit. Dále jsou tu další slušné dřevěné konstrukce, převážně lávky, dropy různých rozměrů, macaté wallridy na obě strany, klopenky atd.

Vcelku unavení končíme až za šera, junioři s Káťou se jdou podívat na umělé jezero na kopci a nafotili tam docela povedené snímky. My s plamenem a kaučem zapínáme centrálu, pouštíme grill a otvíráme lahvinku. Zanedlouho se k nám přidává Pavel Čep a vzhledem k tomu že v sobotu se jede XC a tréninky máme až od 12h, tak dnešní večer trošku protahujem a jdeme spát až lehce po půlnoci. Ráno v sobotu se ale budíme do nepříjemného deště, chvíli řešíme co obout za pláště (u mě to bylo snadné mám jen pláště do sucha). Nakonec jsme se rozhodli tak, že jsme dnešní trénink šli jen pěšky zkouknout, jaké se vyjížděly nové stopy a řekl bych že nám to dalo mnohem víc, než těch pár jízd, které bychom za 2hodiny tréninku stihli. Trať se opravdu měnila každou minutou a to tak že hodně.

V podvečer se jdeme kouknout na 4X, podpořit Kamila v boji o pódium. Rozjížďky mu vycházejí s přehledem až do semifinále, kde na poslední tři doubly najíždí za Brianem L., který však před jedním z nich lehce přibrzdí, Kamil musí taky, ale už neměl rychlost a ztratil tím postupové místo do velkého finále. V malém finále už nenechal nic náhodě a dojel si tak pro celkové 5té místo… Gratuluji. Vítězem se stal Dan Atherton.

Mezi holkami Katarina Tóthová také postoupila do malého finále, kde skončila na 2, respektive krásném 6tém místě celkově.

Káťa mimochodem posouvá veškeré mé představy, jak se dá cestovat na závody. Přijela s Frantou Kusovským autem s tím, že nevěděla jak pojede zpátky (1700km!!!). S sebou si přivezla dvě kola, spacák, batoh a dva pytle piškotů. Obdivuju, na to já bych neměl.

Sobotní večer už jsme jen dogrilovali poslední maso a šli hned spát. V noci se každou chvíli budím tím jak kapky (proudy) deště tlučou do střechy a trochu mě přepadá deprese.

V neděli ráno naštěstí přestává pršet, takže alespoň na lanovce nemokneme. První tréninková jízda celá trať podmočená, ale mokré je to tak, že to jen cáká a vcelku to i dobře drží. Bylo to zábavné, ale druhou jízdu už se z toho stalo takové to mazlavé bahno, které se nám lepilo do gum a tam už se v mém případě nedalo mluvit o jízdě, ale spíš o takovém zběsilém kličkování korytem. Při pohledu na ostatní jsem se trochu zděsil, když jsem viděl, jak někteří na tom jedou jak za sucha. Kdepak asi dělám chybu :-( No nic, jdu umejt kolo a popřemýšlet jak co nejlépe jet semifinálovou jízdu. Dole po dojezdu nám říká Adam, že vršek máme dupat, co to dá, že v lese už jen plynule sjet a zbytečně se s tím neprat. Jdeme na řadu až ke konci startovního pole.

Za mnou nějakej australan, říkám mu ať si hodně zařve, kdybych se poválel a dojel mě. Kolem 13h mi to pípá, beru si Adamovu radu k srdci a vršek šlapu, co můžu. Odkloněný zatáčky mi vycházej, už se v nich vyjely trochu drážky, takže se dá slušně opírat. Nájezd do klopenek trošku chybka, ale dobrý, asi jsem moc neztratil. Klopenky mi taky vycházej, mám dobrej pocit, jen ve 2000m.n.m. začínám funět jak lokomotiva. Blížím se k horizontu, jen tak lehce brzda, lepím se od země, letím dolů uff, dole to bylo just, ale rychlost super. skáču na cestu a první les. Odraz z kamene na bahně mě to táhne doprava, hodně doprava ještě více doprava ojj, tam už je strom a trefuju ho, zastavuju se, znovu rozjíždím. Traverz přes sjezdovku mě snáší dolů chybuju, dost, říkám si, uklidni se, ale už se pomalu začínám otáčet kdy mě chytne australan, nerad bych ho brzdil. V lese pak chvíli docela dobrý kořeny fajn, bahno z plášťů vylítalo, takže to docela drží, kamenný schody mi tak nějak vycházej, ale rychlost nic moc. Pak přichází prudší pasáž v korytě držím se v něm, ale velmi pomalu, gumy zase plné bahna, takže se tak nějak kloužu. Poslední lesní pasáž už zase vcelku dobrý, skok do cíle a cíl. Mám to za sebou, ale ze sebe radost nemám.

Ostatní, Plamen taky né moc spokojenej, Tomáš vcelku slušně, Mrazík přetrhl řetěz hned v první zatáčce. Z české elity do finále postoupili Adam Vágner, Matěj Charvát a těsně na 79místě Vlasta Hynčica. Ani jeden z nich ve velkém finále svou pozici příliš nevylepšili. Celkově v obou jízdách nejlépe zajel Gee Atherton před Samuelem Hillem. Hattrick rodiny Athertonových dovršila Rachel, kdy vyhrála DH mezi ženami.

Ihned po skončení finále DH jsme naskákali do auta a vyrazili na dlouhou cestu domů, kdy jsme po cestě ještě nakoupili ve free shopech nějakou tu lahvinku.
Já děkuji celému DH Racing teamu za skvělé zázemí, atmosféru v depu i v autě, Pavlovi za půjčení dresu na závod a především Kaučovi za odvoz.

Trip to byl pořádnej, jen jsem čekal, že když jedu na jih, že jedu za teplem, ale ranních 5°C bylo dost. Atmosféra světového poháru byla parádní, řev i v semifinále kolem trati super a určitě i přes tu dálku to stálo za to!

Omluvte kvalitu fotek, snad se jednou zlepším, až se s tím naučím :-)

Filip

a teď hledáte asi galerku, no prostě jsem jí udělal po svým, takže pro fotky klik sem tomaass :-)

Multivan T4 nebo T5?

Recenze multivana T4 tu byla… Recenze T5 (sice transportera) tu myslím od Čáryse bude taky… Takže co napsat jiného. Mám pro vás přímé srovnání T4 a T5. Rozhodně toto povídání není o nějakém tuningu a jsou to prakticky seriovky (ono ani nic moc tunit není potřeba) s mírným přizpůsobením pro mě, ale bez žádného vrtání… jen vše co lze jednoduše vyndat a přehodit do jakéhokoli jiného většího auta. (sprcha, lednice na plyn apod.)

Tak a teď co porovnáváme:

VW multivan T4 (model 99)
motor (5-ti válec)  2,5 TDI
výkon  150 hp
kroutící moment  295 Nm
5 rychlostí manuál
Tohodle mám skoro dva roky a nalítal jsem s ním cca 110tis km a co se týká servisu, tak až na chvilkové zaváhání turba, které jsem nechal vyčistit běhal vždy bez jakýchkoli problémů.

VW multivan T5 (model 04) Highline
motor (5-ti válec) 2,5 TDI
výkon  174 hp
kroutící moment  400 Nm
6 rychlostí manuál
No toto mám cca 5 dní a najeto s ním asi 1500km a zatím bez údržby… No ještě aby jo :-)

Z toho je vidět že spolehlivost samozřejmě posuzovat ještě nemůžu… to až třeba za rok…Takže tedy jdeme na nějaká fakta, co se týká praktičnosti jednotlivých aut…

Uvnitř jsou auta co do objemu zhruba stejně velká, ale vzhledem k trendům zvyšování bezpečnosti prostě němcí museli přidat nějakej materiál kolem, takže T5 je zvenku na každou stranu o něco větší a sedí se o trochu výš.

Výhodou na první pohled jsou pro T5 šoupací dveře na obou stranách… V mém případě elektricky ovládané… kua to je kultura.
T4, kterou porovnávám, neměla druhou řadu sedadel kotvenou ve vodících lištách což dosti omezovalo variabilitu vnitřního uspořádání… no prostě buď tam druhá řada nebyla, nebo tam byla a cestující cestovali pozpátku (T4 od r.2000 už byly vybaveny kotvícími vodícími lištami, ve kterých jsou uchyceny sedadla a je možnost tedy jimi různě posouvat, otáčet, vyndat…). T5 multivan je již takto vybaven v základu… (v mém případě stejně tyto sedadla půjdou asi ven, takže žádný rozdíl).

Další výhodou pro T5 je umístění řadící páky, se kterou se jednak lépe řadí a především nepřekáží při průchodu do zadní části auta.
VW Multivan obecně patří mezi auta které je určené pro cestování na delší cesty a proto jsem u T4 nechápal, proč není kam si odložit lahev na pití… V T5 už toto konečně vyřešili a u řidiče jsou hned 2 schránky na 1,5l lahev, které jsou dokonce klimatizované, což beru v létě jako velké +.

V zadní části co se týká úložných schránek na různej bordel bych řekl že T4 je na tom líp, ale je to dáno především tím, že v místě kde T4 má schránky, tak T5 má druhé šoupací dveře. (U T5 verze s dveřmi pouze na pravé straně je řešení dost podobné jak u T4)

Postel je řešena stejně u obou verzí, jen v T5 se zadní lavice skládá přes nějaký „převod“ a postel je tam cca o 10cm výše.
Hlavní výhodou T4 je při porovnání těchto dvou motorů průměrná spotřeba, která se u T4 pohybuje od 6,3l/100km (když ji hodně šetřím) až po nějakých 10 l/sto při 170km/h na dálnici. T5ka je spotřebou cca o litr víc. Jede ale jako kráva, rozhodně víc odspoda, kde turbo zabírá už tak od 1200ot a na dálnici na půl plynu máš na tchm 180 a otáčky jsou u 3000!

No nic.. já stejně jezdím jen poctivě 130km/h…mrk mrk

Náhradní díly a servis… prostě je to VW.. to je stejný pro oba modely a dílů je všude spousta.

No nějaký verdikt na závěr?…

- T5ka je prostě novější, bezpečnější, pohodlnější a co se týká interiéru, tak je o krok dál… Z venku se mi líbí víc, ale to je věc názoru.
- T4ka výhodou je určitě spotřeba a cenově lepší dostupnost, ale už je dosti těžké sehnat auto které nemá nalítáno přes 200tis…

Určitě tedy neplatí že T4 je levnější než T5, protože je horší nebo co… ale prostě jen protože je starší a obvykle má víc najeto… stačí se jen podívat na různé inzeráty a zjistíte že poslední T4r.v. 03 a první T5 jsou prakticky za stejnou nebo hodně podobnou cenu.
Na závěr bych chtěl poděkovat Old Kubajszovi – carfi, který mi před dvěma lety přitáhl z dojčlandu T4ku a teď pomohl s nákupem novýho modelu také od našich západních sousedů.

Rozhodně ať jsou skopčáci jaký chtěj, tak o auta se starají mnohem líp než my a servis je pro ně věc přirozená a tedy téměř každé auto má servisku a je možné si ve VW ověřit původ a servis auta, což u nás tak běžné není…

Tak a to je konec recenze. Ona to není ani tak recenze, jako přechod mezi dvěma recenzema – T4 od Kuby, A T5 kterou chystám já. Každopádně děkujem moc Filipovi, a co vy, už jste potunili svůj dodž? Chcete nám o tom napsat? Vydáme všechno, jsme mediální mrdákové se mnou v čele ! 

Jediná podmínka je, že daný člověk musí být biker a auto používat k cestám s kolem… Enjoy

Předpověď počasí neslibovala nic příjemného, ale to nás samozřejmě neodradilo a v pátek odpoledne 1hodinu přes Prahu 20km a další 2hodiny 150km do Krkonoš a večer již za tmy hledáme vhodné alespoň trochu rovné místo na parkování. Večer se ještě potkáváme s Hubanem a Móňou, dávám si jedno pivo a jdem spát…

Ráno chci stihnout před kvalifikací 4downu pár jízd, takže na lanovku (za 100Kč/den
… paráda) jdu jeden z prvních. Oproti loňsku trať doznala několika úprav především ve spodní části, kde byla výživná zíďka a pak docela slušná komprese, kde dole to bylo nemálo rozbité a nejednomu závodníkovi to dělalo problémy a několikrát na toto místo vyrážela horská služba s nosítkama.

Celkově bych řekl že letošní trať byla více sjezdová.
Dalším rozdílem oproti loňskému ročníku byl bezesporu počet účastníků, kde číslovka přihlášených převyšovala 160… Do kvalifikace postupovalo 64, takže skoro 2 třetiny závodníků se po kvalifikaci zařadila do řad diváků, kterých také přišlo dost a vytvořili podél trati slušný kotel.

I přes špatnou předpověď počasí se na nás během sobotního dopledne podívalo sluníčko a modrá obloha a takto to vydrželo po celý víkend…paráda.

Systém vyřazování a startovací rampa byla stejná jako při ČP 4X. Možností na předjíždění na trati pár bylo, avšak zpravidla rozhodovaly starty. Na toto jsem doplatil i já protože jsem se nechal vytlačit po startu na kolík a v první zatáčce jsem byl na posledním místě. Během trati jsem ještě jednoho borce předjel, ale na víc než třetí místo z rozjížďky v top 64 to nestačilo. Huban dopadl podobně, takže jsme se vydali na trať fandit.

To co předváděla česká elita prostě nechápu… jsou prostě jinde.

4down nakonec vyhrál Adam Vágner před Kamilem Tatarkovičem. Holky jely pouze 3, takže se poskládali do své finálové jízdy, kterou zaslouženě vyhrála Káťa…

Dalším závodem o tomto víkendu byl na spodní části sjezdovky postavený slopestyle. Překážky byly různorodé, avšak rozhodně stavěny pro pevný kola. Jediným zástupce pravého motokrosového stylu byl na velkém stroji poletující Gaspi. Na dirtech klucí předváděli neskutečný motanice kolem všech os, ale co jsem vůbec nepobral, byla Damjanova téměř odjetá 360 ze simonse, kde Gap dolů měl poctivých 4X4m…

Na skocích u nás nemá konkurenci a "bojovalo" se až o další místa. K vidění byl i neskutečně dotaženej Heiník na největším dirtu… Chlapec asi studoval tricktipy na tomto webu… Moc freš rozhodně nebyl, ale doufám že vše zásadního na těle vydrželo.

Vyhrál Damjan, a druhej byl Klauz, za což mu celá 720.cz velice gratuluje! Jsi mistr, kamaráde, nej štýlo…

Večer po sportovním vyžití opět proběhla afterpárty a kolem páté hodiny už jsem šel spát. V neděli jsme se vydali na již tradiční výlet na černou horu. Brno crew jsme potkali na parkovišti vracející se ze sněžky, takže prostě nedělní idylka…

Na závěr bych chtěl jen popřát zraněným brzké uzdravení. Ti co spali v autech bez topení mají můj neskutečný obdiv, protože kosa přes noc asi byla velká… 10lvody v kanystru, který jsem nechal přes noc venku byl zmrzlý na kostku !

A úplně nakonec díky Michalovi za pořádání dalšího velice povedeného víkendu. Celkově to mělo velmi vysokou úroveň a v zásadě není moc co tomu vytknout. Snad jen možná úvaha 128 postupujících do pavouka… no nevím… I takto se finále jelo dost za šera…

Díky! 

Raf

A my ze 720.cz děkujeme Filipému za brzký a rychlý a čtivý čtení + fotky! ! THYKS! 

Jo a jednu fotku jsem ukradnul z rajče -od lamy. tady je link k nim, fotky moc gut. Kdyby jste se zlobili, tak to smažu, klucí. Kdyžtak napište…

FOTKY TADY  

A další fotky třeba TADY. 

Nakonec však Andy se zrakvil minulej víkend, Plamen nám dal košem a navíc se to krylo s 3DHcupem, takže jsme nakonec v pátek večer vyrazili s Bobem a Frantou do Strakonic, kde jsme se setkali s Hubajzem, Krchym a čejenem.

Zašli jsme jen tak na pivko do místního lokálu a v 1h už ležím v multivanu a topím. Bob a Franta přespávají u Čejena doma, takže všichni máme pohodlí. Ve 4h se budím, nevím jestli horkem, nebo tím rachotem deště na střechu, ale každopádně od této chvíle prší až do rána a když mi v 7h zvoní budík, tak je mi jasné že dnes se prášit příliš nebude.

Zajíždíme k Hubajzovi a vymýšlíme co a jak. Na netu chekujem všechny možné předpovědi, ale všechny se shodují, že v JČR a v nedalekém německu je prostě hnusně a minimálně celou sobotu bude.
Déšť za jízdy a ještě navíc v lese bychom přežili, ale na lanovce by to asi nebylo to pravé, tak se shodujem, že dnes pojedem do Sušice na Svatobor a do Gaisu až v neděli.

erem tedy auto ve složení Já, Krchy, Hubajz, Bob, Franta a Čejen jako řidič, protože nemá korunky na vidli.
Lokaci asi příliš popisovat nemusím, protože ta je všem na jihu poměrně známá. Já jsem tu však byl poprvé a líbilo se mi to moc. Chybí tady sice nějaké skoky a tak, ale na mokrém povrchu mě to opravdu prověřilo.

Je tu více variant kudy jet, takže zábava. Celé je to v lese, poměrně dost kořenů a sem tam šutr. Mimochodem vyzkoušel jsem jak držej ty Hutchinsony  na mokru a můžu říct, že je to labůžo a v zatáčkách i při brždění se chovají velmi jistě (rozhodně jistěji než já, hi).

Dali jsme asi 6 jízd a chystáme se pomalu domů Bob však v další jízdě chytá nohou nějakej kořen a není fresh… naopak, teče mu z toho krev a přemýšlíme o šití… Nakonec šití ne, ale další ježdění pro něj tento víkend končí, protože se nevleze do boty…

Na závěr už jen nakládáme kola… Vedle nás stará octavia, která už sama o sobě je docela raritka, ale po cestě z obchodďáku vidíme babču jak o holi za sebou táhne nákup… Neberem ji nijak v potaz, až do okamžiku, kdy z kapsy vyndavá klíče od té octavie, hodí hůl na zadní sedadlo, nasedne, protočí gumy a zmizí… Tyjo, dohromady jim bylo tak 170let… respekt jim.
Domlouváme plán na neděli, protože počasí se už umoudřilo, ale nakonec jsme solidární vůči Bobovi a jedem už v sobotu domu, aby nemusel na nás koukat jak se vozíme a do Gaisu se vypravíme jindy až bude zdravej.
Další den poježdění nakonec v Pha okolí, ale o tom zase až příště…
raf

Vzhledem k tomu, že okolí Znojma je na mapě kresleno zeleně a už ve vlastivědě na obecní škole mi říkali že zelená je nížina (mnno a etbikez tedy…), tak DH jsem nechal na pospas prachu v garáži a vzal slalomáka. Místní lokalita je tak nějak plynule rozdělena na část dualky, která je v mírném kopci a část dirtová, která je dole spíše (bohužel) na rovině.

Nejprve popíšu dualku. Start a první rovinka je pochopitelně nahoře, kde je jedna taková boule a dvoják, který jsem neskočil, ale od místního Romana, kterej mě tam dále prováděl, jsem se později dověděl, že se skáče jen při závodě když je tam startovací vyvýšená rampa… Hned za ním je nízká klopenka a následuje roleta o čtyřech celých vlnách vcelku malých a pod ní už mírná votočka napravo a nájezd na dvoják tak asi 3-3,5m. Jediná záludnost skoku spočívá v nájezdu ze zatáčky a při rychlejším nájezdu letíš lehce do bočáka… Při pomalejším nájezdu nedoletíš… (Obě varianty jsem vyzkoušel :-) ).

Obdobný problém je u dalšího dvojáku o trošku většího, ale z dopadem mírně „lavicovitým“, který následuje za další klopenkou (místní mu říkají amerika – nevím proč)… No a to už je vlastně začátek cílové rovinky, kde za tímto dvojákem je odraz, kde čím rychleji jedeš tím dál a hlouběji letíš protože dopad je takovej vyhrabanej zářez do země a je možný se tu opravdu tak 7-8 m proletět… pak už začíná rovina a protisvah… (skok bych nazval K-10). No a pak už jen cílová lavice. Dirtová lajna čítá dva dirty pak klopenka a další dva…

Hele já nedokážu odhadnout jak jsou velké, ale řekl bych ten první byl pro mě akorát (pro srovnání vo fous větší než v čerčenech). Druhej je co do velikosti podobnej, pak klopenka, třetí dirt mini a čtvrtej házel řekl bych úplně nejlíp a velikostí zase jak v čerčanech. Já povzbuzen z dirtů z předchozích výletů jsem se zkusil rozjet na první… dobrý háže pěkně, ale zjišťuju první mínus lokality… na druhý dirt ikdyž jsem sebelíp doletěl první, kvůli příliš vysokému odrazu druhého dirtu a mezi dirty krátká rovinka, ztrácím rychlost a tedy je fakt těžké druhej dirt doletět… (soudím to podle sebe… já osobně bych druhému dirtu snížil odraz, nebo zvětšil první skok aby se muselo najíždět rychleji a bylo by to celé mnohem plynulejší).

Nakonec jsem zde na čtveřici dirtů asi 3 hodiny předváděl můj oblíbený trik „ztuhlý nothing lehce do bočáku“… Ani eMtý takovýho nedokáže a to točí z nudy beko… a pak už jsem byl docela unavený a jen od místních zjišťoval jaké je zde další vyžití…

Ještě vlastně úplně na konci byly tři dirty s jedním dopadem, ale ty mi přišly ještě nedodělané, ale rozměry skoků ve mě už předem vzbuzují respekt, ale já se nedám a až přijde jejich čas, tak se na ně při další návštěvě prarodičů přítulkyně rozjedu a uvidíme…

Teď tedy nějaké shrnutí… Je zde spousty možností skákat z klopenek, napříč lavicema, transfery atd…. řekl bych, že jsem rozhodně všechny možnosti nevyzkoušel…. Dualka je taková dobrá, nevím co bych vymýšlel jiného, snad jen škoda první rovinky, která je bez rampy, alespon pro mě neskočitelná… Pak možná z K-10 by se mi více líbila K-12, kdyby se odraz mírně posunul, udělal stejně vysokej, ale s mírnějším rádiusem, aby házel více do dálky a né tolik do výšky… prostě více MX.
…

Dirty se mi co do velikosti líbily, jen ty první dva by chtělo nějak sladit, aby se k sobě více hodily. Další plus je, že již jsou v přípravách další odrazy dirtů a časem bude možno transferovat. Největší plus celé lokality v okolí Znojma je vůbec nejmenší roční množství dešťových a sněhových srážek z celé ČR a JČR. Mě osobně se tam líbilo, ale jen tak na výlet bych sem nejel, leda že by se výlet spojil s okolními freeridy kolem Dyje a případně druhý den do další jihomoravské metropole u Zamilce, ale o tom zase až příště…Jo, sorry za kvalitu fotek… je spousta faktoru, proč vypadají takto…

Be free…RAF

Letos se Majkl rozhodl vrátit k původnímu modelu a uspořádat i vskutku zajímavou Race, a proto se i místo konání přesunulo do Velké Úpy, kde sjezdovka Portášky naskytla trať nebývalých rozměrů. Pravidla závodů i startovací rampa byly totožné s ČP 4X. Trať však měřila okolo 1500m s převýšením cca 300m, takže vcelku slušné DH.

My s Andym, Hubajsem a Vendou s Monikou jsme na místo dorazili v pátek večer, našli místo na parkování rozbalili HorseFeathers depo a šli se podívat jakže to žije v místní hospodě kde byla už na pátek zajištěna live hudba. Bylo nám jasné, že se nesmíme moc zdržet, protože ráno chcem jet hned na kopec abychom to párkrát před kvaldou zkusili, takže 1h a už žhavíme bufíky v dodávkách a vklidu usínáme. Jediné rušení nočního klidu nám kolem 4té hodiny připravila Brno crew, vracející se z párty a hledající své auto :-)

Ráno zima jak v ruskym filmu, převlíkáme se do chránítek a jdem se zaprezentovat… Všichni tři se zúčasnujem pouze závodu 4down, takže zaplatíme 3sta, dostanem číslo, triko MRSN a permici na celej den… supa! Jedem nahoru a už z lanovky je vidět že to bude výživné.

Pár slov k trati… Start je již ze zmíněné 4X rampy umístěné u zahrádky horské chaty portášky dupeš jí dolů po sjezdovce a po 50m je prudká odkloněná votáčka na pravou ruku… říkám si… tak tady se asi bude rozhodovat závod (většinou to tak taky bylo), pak je to namotaný přímo pod lanovkou s několika zatáčkama za sebou, které jsou dost zavřené… Vlítne se do kořenové pasáže kde už se pomalinku nabírá slušná rychlost a valíš jí na takovej jako postupák zpátky na sjezdovku… Pak několik táhlých zatáček, zídka na banyhopa… tam bylo dobrý pozorovat ty rány… Neviděl jsem tam nikoho kdo by jí vyskočil čistě. DH stroje to vždy pobraly, ale byla to strašná Mr*a… Dál pak cesta, paleťák, na kterým sem dával dorazy na odrazu.. dopad už pak byl lepší. Zase táhlé zatáčky a cílové esíčko a konec.

Shrnuto, trať rychlá, kouskama i technická a hlavně zatáčky… chjo, já ty zatáčky furt neumím :-(.

Z kvaldy postoupili kromě dvou všichni jezdci a byli zde i 4 holky, které si to pak dali společně v jedné rozjížďce…
Rozřazujeme se do jednotlivých rozjížděk. Já jsem psaný v druhé rozjížďce, ale z první se na někoho moc dlouho čeká, tak nás pouštěj první. Naše kvarteto je jeden z charvátů, íček, já a jeden týpek se zrcadlovýma brejlema. "Riders ready, watch the gate…píp" jedinej sem z nášlapkama, takže na startu vcelku dobrý… valím jí na úrovni Charváta, ale pak mě zavřel na kolík, přibržďuju a tím se v prní zatáčce přede mě dostává i Íček… Sakra, třetí místo mi nestačí, jedu jim v závěsu, trochu se tam dohadujou a říkám si že mám na to abych jednoho předjel, zkouším to v jedné zatáčce, ale nevyšlo to jak mělo a končím mimo mlíko… Tímto pro mě závod asi skončil, ztrácím motivaci a přemýšlím zda mám jet dál… V tom vidím čtvrtého týpka, tak ho nechávám předjet a říkám si tak ať si aspon zazávodíme spolu… Nechávám mu trochu náskok a pak že ho někde předjedu… V kořenové pasáži volím stopu, kterou jsem ještě nejel, zašlapal jsem a před výjezdem na postupák už jsem byl před ním… V cíli jsem dostal do ruky redbula a jdu se koukat na ostatní.

Andy jede v poslední rozjížďce a má tam frkyho, feifra a ještě nějakýho typa… Nedaří se mu start, ale začíná předjíždět v kořenové pasáži je třetí…solí ji tam slušně, ale v dýmu prachu přehlíží ulízanou anakondu a STRAŠNĚ se tam smotává… získává nekompromisně největší aplaus diváků…

Z nás nejlíp zajel Hubajs, když postoupil až do 16ti nejlepších, přičemž získal několik fakt cenných sklapů. V top 32 si moc dobře zazávodil, kdy na mojí radu zkusil druhou stopu v kořenový pasáži a dává tam F.Matuše a jde na první místo. V top 16 už to bohužel nevyšlo, ale i tak velkej respekt.
Největší show na trati předvádí MRSN… Skoky velké na placáka… Vždy o parník vpředu…

Podobně suverénně si vede 4Xboss MP, který taky vyhrává všechny rozjížďky a především starty…
Ve finálku MP poráží marosanu, kraba a charváta…

Po skončení 4down se ještě na nově postavených dirtech mocných rozměrů začíná rozjíždět peklo, kdy tam jezdci sypou z rukávů triky jak nic… Jen pro příklad série 360 doleva – 360 doprava – beko – wallride, nebo 360x-up – TABLE – tailwhip – wall…. No comment.

V tu chvíli už se pomalu vracíme k depu, děláme večeři, Huban s Mónou jdou na jídlo do hospody. S Andym a Vendou otvíráme hruškovici a hruškový kompot… po smíchání vzniká neskutečná mnamka a asi po hodině odkládáme prázdnou lahev a jdem do hospody… Tam už párty v plném proudu… V chodbě překračuji odpadlíky. U kuchyně vidím frontu.. jdu se tam podívat co se děje, a uvnitř kuchař nad hlavou talíř s jídlem a volá do davu kdo dá víc… Borci na něj mávají kilem… Kuchař volá to si nech… Borec vyndává litr… Dobrý tak to beru… těstoviny za litr super!

Živá hudba zatím není protože maj moc silnou aparaturu a nezvládá to místní elektrika. Jeden z elektrikářů se toho ujímá a tahají pomocne kabely se šťávou z okolních chalup. Pravda kapela začla hrát až hodně po půlnoci, ale zato tam už zůstalo takové to zdravé jádro a párty byla mnohem intenzivnější… S Hubajzem zpočátku stojíme v bezpečné vzdálenosti a občas se tak kouknem kolem sebe, vyhlídneme si nějakou oběť očividně slabší a menší než jsme my a vhodíme jej do kotle mezi zmítající se holá těla bikerů a stopujeme mu za jak dlouho se dokáže vymotat ven :-) Když už párty téměř končila a i kuchař už měl vyděláno, pomalu se chystáme také domu, ale ještě chcem nahlédnout do kuchyně… Nic jsme nenašli, ale za námi stál borec hodně veliký skoro jako Eli a povídá co tady děláme. Nevědíc co odpovědět abych ho ještě více nerozčílil hbitě odpovídám otázkou "Kde je záchod?" Borec nechápe a dříve než to pochopil tak s Hubajzem mizíme…

Na neděli máme naplánovanou XC vyjížďku na černou horu… Po noční párty to bylo to jediné rozumné co jsme mohli udělat… Počásko vyšlo nádherně. Místní traily taky hezké, nafotili jsme pár fotek a vracíme se do našeho depa.
Před odjezdem ještě Móna zjišťuje, že má vybitou baterku, tak hledáme startovací kabely… Přes kabely to nechytá, tak přendáváme baterku z Multivana… Móna startuje, baterku vracíme zpátky ke mě do auta, zpět zapojujem vybitou baterku a jedem. Cestou domů řídí Andy a na dálnici řádně prověřuje 180 kobyl a za chvíli jsme v Praze.
Na závěr bych chtěl poděkovat Michalovi, že se postaral o pořádání závodu i párty takto vysoké úrovně a popřát mu hodně štěstí v manželském životě. Díky ti!!!
Raf