3 lokality v jednom dni, ne protože jsme chtěli, ale protože je třeba to natočit, že…vůbec nás to nebavilo a už tam nikdy nepojedem :) Sranda na jihu vevnitř ! 

A tady je to veledílo :)

Pravděpodobně jsme měli poslední víkend, kdy se slunce vrátilo na skok od vysmažování jižní polokoule, sem k nám na sever…bylo léto, a my jezdili a lezli jako zvířátka v očekávání dlouhé zimy…

Sbalil jsem se tentokrát kompletně. Kompletní lezení, kompletní kola, DHčko i 4xsáka. Předpověď lákala a zvala ke koupání, lezení, léto se na chvíli vrátilo a já musel bejt u toho. V pátek jsem se teda dobalil vykoupal se kolem 22h v bazéně a noční střelbou si dovrkal Dodže na louku ve Velký.

Hvězdy, teplota, tma jako v pytli, tak jsem se šel projít do lesa, v rámci psychického zocelování…a popravdě mě tlačil bobek. Když se vrátím za hodinu zpátky, rozdělávám si ubytko v dodži a lezu do postele. Nestačím ještě ani otevřít knihu, přijíždí auto.

"ťuk ťuk ťuk."

"Koho to sem čerti nesou?" táži se směle, ale neodmykám, páč příběhů o vykradenejch obytkách a zmlácenejch kemperech už sem slyšel hodně a radši hledám přežíváka/dranžíráka…

"Policie ! " zvolání z venku mě malinko od mého nápadu – vyřítít se ven ozbrojen a kotrmelcem, jak mě Ross tolikrát učil, odrazuje. 

"Ok, jdu ven s rukama nad hlavou " ! Hahahah…humor mi nechybí

Tak otvírám, a že prej kontrola, že místní chalupáři tu viděli přijíždět dodávku a že volali policii, že se tu občas vykrádaj chaty tak mě museli přijet zkontrolovat. Hážeme řeč, říkám že jsem tu na skály a že kdyby to vadilo (ač je tahle louka s místníma domluvená) tak že odfrčím. Prej ne, v pohodě, jim šlo jen o to, jestli to není zloděj.

Hledám doklady, abych se identifikoval a v tom dorazí ten druhej cajt, a prej…" Ty si Čárys, že jo." Tak valím bulvy, ale prej seznáme přes MX a že nás čtou a tak podobně. Takže prej tím by byla identifikace uskutečněna, takže si říkáme pápá a oni odjíždí podat zprávu do vesnice, že jsem čistej a neloupím. Jdu teda spát. 

Ráno doráží Petr Heiníků a Andy…a později i Duchna. Na dnešek jsme si totiž naplánovali lezení na Velký (pro Marcito). Sjíždíme z kopce klasicky po prdeli a už koukáme na ten skvost. Slunce paří, ptáci řvou, všichni jdeme do triček a jen Petr je opět nabalenej v craftu, triku, mikině, dvojitejch kalhotech, občas nandá i kulich.

Já tu mám pro dnešek jasnej ukol. Všechno klukům vytahat. Takže lítám jak fretka, nahoru a dolu, já táhnu, Petr to dá po mě, pak to necháme klukům a jdeme na další stěnky. Největší komedie je Andy, kterej má prostě neuvěřitelnej příběh. Ano, podělím se. 

Tak tenhle kluk, jo, nejen že jezdí dobře na kole, na všech kolech, že naskáče zlý gapy , a umí, ale on je kompletně vylízanej i třeba takhle, kdy skočí dvojitý salto z mostu přes zábradlí, na laně, s odrazem přes bedničku s nářadím…a tenhle kluk, jo, vyleze 3metry nad zem na skále, cvakne jednu presku…a končí. Prostě se prej, a teď pozor, BOJÍ VEJŠEK. To si ze mě snad děláš prdel, ne ? Ty ? Vejšek ? Kamaráde, tohle prostě nechápu. 

Takže ten den už jen fotí, a krásný fotky jsou od něj. Děkujeme, a příště…třeba…k druhý presce ? 

Já říkám Petrovi, že je třeba to udělat, že dáme ty tři dlouhý cesty. Je nadšenej. Lezu teda první, onu 6stku, (Voko bere?) a jsem nahoře celkem hned. Petr jde na druhýho, a dává to směle…leč nahoře mi řiká, že je mu od 1Om blbě. S dotazem – copak, břicho ? odpovídá : "Ne, strach z vejšky" Muhahaáá. Dolu ale slaňuje, převazuje se, vše pod dohledem, exscelentně. Vidím posun, dobře ty bro ! 

Doráží i Franta a Teta, jdou na oblast vpravo a my se realizujeme dál. Když mám vylezenou 8 cestu, řikám Petrovi, že bych chtěl tu 7+ (žabí vřesk) a že je super a že jsme jí lezli minule. Takže jako jo.

Všechno jde skvěle až do chvíle, kdy jsem cca 3m nad jištěním v převísku a Petr na mě volá zdola :

"Počkej chvíli, teď nelez !"

No děkuju, protože teď prostě čekat nemůžu,  tak dělám ještě asi 3 kroky a když se konečně vmačkávám do místa kde jsou super nohy, čekám…minutu, dvě…tři…a klucí dole zatím rozmotávaj lano jak fretky. Muhahaááá, to je vono ! Když na ně párkrát zavolám, že už bych rád dál, že eště ne. 

Nakonec tahle silová cesta byla opravdo SILOVÁ. Ale klaplo to. Moc fajn zážitek, hehe. 

Stmívá se, Andy s Duchnou to balej, Petr si vytahuje ještě další jednu, dvě cesty (dobře on) a šero je tu dřív, než bys řekl dober. Tak k autům, sprcha, Petr jede dom a my všichni s Frantou, tetou, andym a duchnou odcházíme na louku nad skály dělat oheň. Je neskutečný vedro, popíjíme vínko, buřtíky, hermelínek, a poslední letní kempování s válením se v trávě, spaním venku a tak, je zřejmě dnes.

Ráno se naše party rozdělují.

My s Andym a Duchnou jedem na celej den na kola. Do soběslavského lomu, kde přibyla lajnička super boulí a nějaký ten skok, je to slabá hoďka. Zde již čeká první motokrosová vložka s autama dne – bahno na cestě vol.1.

V lomu už je Cruzo a Ross, oba jsem je dlouho neviděl, tak shledání jak po letech. Koukám na to co je tu nového. Dirt dostal pěknou motivační hranku, a za ním váže lavici a ještě takovej bočáček. Vše je luksusně tvrdý a evidentně to pojede. Hranku trochu kypřím, protože vím že bude má, a moc se nerozmejšlím a jdu to tam naklikovat. 

Rozjezd, sestupák, a hrana je tu ! Muhahahá. Hrozná sranda. 

Duchna je z místního skoku spíše rozpačitý, tak si tam mačká blouličky a skáče lavici na konci, Ross si nepochopitelně vzal jen Htčko a tak nekecám, nakládá tenhle celkem pěknej dirt na HT. Velice dobře on..až do chvíle, kdy mu těsně před sestupákem přeskočí řetěz a on jí po hlavě háže dolů do díry.

Smějeme se mocně, Duchna je z toho trochu vykulen, až do chvíle kdy se s Andym připravujeme, že si natočíme dirta. Takže kdo se směje naposled, ten se směje nejvíc. Rozmetáváme to, andy je trochu kratší, a pak už je to jasný…JE TŘEBA TY LIDI ROZJÍŽDĚT ! 

Ross se válí smíchy a Duchna opět o stupěň pobledl. 

Jedem o dům dál – Dráchov. Dráchov poslední rok děsně chcípal na úbytě, jenže to by tu nesměl bejt Cruzo – opět vzal lopatu, smontoval skoky, a Dráchov po děsný dřině hodné partičky UKček opět oživá. Respektive žije.

Andy naskákává celou velkou lajnu, malá je dost skrz první rozřazovák a já mám hodně velký problémy s HT na dirtech, páč sem na to neseděl, cca rok. No paráda. Nakonec s dopomocí první velkej zaskakuju, ale tam i končím. :) cruzo tu samozřejmě lítá neskutečně, vejšky, triky, no on je gumídek. 

Kolem 14h volám Vlčákovi, co u něj. Prej "přijeďte ! "

Takže skáčeme do aut, který se díky další MX vložce obalily slušnejma baheníma protektorama a po výborným Dráchovským pojezdu jí valíme 20km směr Bechyně. Dneska byly dirty, byl písek a teď ještě trocha těch dřevěnejch sviní. 

V Bechyni, co dodat. Tvrdo, zameteno, lehce vlhko – nic ultimátního. Vlčák s Márou tu budují další kus tratě, tak my to jdeme rychle pojezdit, a jdem makat taky.

To co následuje, je největší infarktový ježdění letos. Vlčák předělal pár věcí, odstranil nějaký dopady a vše je to teď opticky hezčí, ale fakt těžší. Na akci Gap do centrifug budu dlouho vzpomínat. Shrnu rychlej příběh. 

Náskok na šimona, stejnej. Ale seskok, delší, takže rychlost…vyšší…jedeš na lávku do zatáčky, gap do centrifugy s odstraněnou půlkou dopadu…macatější. Na lávce při jízdě č.2 zjišťujem, že máme příliš velkou rychlost. Brzdíme just. Při jízdě č.3 jedeme radši pomalejc…kurva, moc pomalu !!! Strašnej křivej banán, do bočáku do prava, řítím se na wallride, moc vpravo dole, to bude rána, Andy křivýho banána z gapu, moc doprava, řítí se na wollo, moc vlevo nahoře, to bude rána, nakonec se tam zázrakem nějak vejdeme. Zastavujeme. Stojíme, koukáme na sebe a mlčíme. 

bam BAM, bam BAM, bam B.A.M….konečně mi na skočilo srdce. Krve by se ve mě nedořezal. Uplně sem viděl, jak jsem letěl na ten kůl hrudníčekm…

Tak povídám : "Asi bysme to měli udělat ještě jednou, ne?"

Vyjeveně kouká: "Cože?" přemýšlí chvilku…"tak jo, jdem na to."

Jízda číslo 4 je přesně to, jak to mělo vypadat. Sice na druhým wallu (Petře, takhle se najíždí na wollo kolmo, ukáři na videu pozítří, muhahahááá) se mi dost žvejká zadek, až si myslím že pujdu, ale zase to doháním velkým speedem, kterej tě na wallu dycky podrží…a celou trať až do konce, s novým "mr.Přesnotka" gapem, kterej má skejtovej radiusovej dopad a konec.

Nadechujeme se až na konci, stříkáme jak švestkový knedlíky, a shodujeme se, že tohle bylo to nejvíc, co jsme letos udělali. Celá nová Bechyně je za náma, pěkně na podzim, hurá ! 

A pak už jen hodinka a půl pěkné brigádky v pohodovém složení, při níž jsme zničili celou jednu starou 15m lávku přes potok, rozřezali stojiny, a materiálu je teď na nové stavby až kam. Vlčák buduje fest, a vy se můžete těšit na příští rok na poježdění – bude zbrusu nová lajna ! 

Tak a to byl můj víkend.

Co bych napsal závěrem. Opět bych nepochopil, jak jinej sport je lezení od ježdění na kole. Můžu lézt na skále ty moje čísla celej den, nic mě nebolí. Nenateče. Večer jsem jakoby UTAHANEJ. Při lezení se rozhoduji v poklidu, na vše je relativně dost času. 

Naproti tomu kolo, je totální soustředění v setinách sekundy, kdy každá chyba bude děsně bolet, a uděláš jí prostě hned. Rozhoduješ se ve zlomcích vteřiny, náprava chyb většinou již nemožná. Večer jsi neuvěřitelně UMLÁCENEJ.

Oba tyhle sporty miluju. Každej má svý a každýmu něco chybí. Sem rád, že je dělám oba a díky lidem, který mě k tomu přivedli. Díky Petrovi za super jištění a že je ochotnej dělat všechno, Tetě za to že me k lezení přivedla, Andymu za nej hecovačky a omluva že jsem tě přejel a poděkování žes mě nepřejel ty, a všem co jsem s váma byl tenhle víkend za super společnost.

Bylo to maňifik ! 

čárys.

Foto Andy, já, Cruzo.

Minulej víkend jsme se s Pospim a Máárou a Vlčákem a Rossem vrhli na dráhu. Měli jsme na to dvě hodinky, protože byla na plánu brigáda na Monínci, a tak jsme rychle pojezdili a něco potočili…

Bechyně opět ožila po dlouhé zlé zimě. Hlavně taky tím že Vlčák s Márou doházeli většinu dopadu tak krásně, že je to teď už skoro doměka…kdyby…ale o tom až později.

Už večer jsme přejeli k Vlčákovi, neboť u něj byla naplánovaná grilovačka – u něj doma na zahradě. Masíčko, hermelinky, Ross teda samozřejmě hlavně klobásu a rohlíky s tatrkou, děsný komba. Grilujeme, klucí balej zelený což vynechávám, slivovičku ale koštuju – brr, ta je teda. Doufám že zejtra uvidím :)

V noci zima zlá, přeci jen kemping u vody není jen tak – je jasno a ráno pod nulou. 

Ale hurá na dráhu. 

Bechyně se teď stala jediným freeridovým spotem v celé ČR, kterej má dirtový dopady. Je to fakt něco. Například první simmons se o metr posunul dál – Vlčák se s tím nesere – přejeli kluci z vesnice s bagrem, a CELOU tu konstrukci prostě zvedli a přesadili o metr dál. A že je to velký hovado, to vám nemusím říkat. On se prostě vyzná ! 

Takže je třeba doladit dopady, a tak se jen zvedly, a jsou teď fakt hodně prudký. Vyletíš si tak z gapu, prohlídneš si jak jsi dlouhej, a když na to máš morál, pošleš to tam po palici, pěkně do radiusu, muhahaáa. Fakt něco, brácho ! 

A tak jsme se tu dvě hodinky realizovali. A dokonce z toho vzniklo i vídeo. Takže dost keců, a vy se koukněte, jak to dopadlo. Sestřihal Máára z Kláánova.

A tady už je to ! 

Ps: Povedlo se nám nemožné – byli jsme v jednu chvíli 3 lidi na šimonu nahoře. Ještě že jsem to neviděl, neboť jsem jel první – ale Vlčáka jsem v zádech doslova cítil :) Viz 24 sekunda videa…

4 lokace v jednom dni, jen teda pořádně poježděná jen jedna…ale budiž. Stejně 4 lokace, jak kde bylo a tuna fotek vevnitř…

Přejel jsem ze středu světa (čti Praha) na balkán (čti Jih) a s Máárou si dal moc pěknou neděli – srazem na Monínci, v noci. Fakt už jsme hodně kempový, sám se sobě směju, proč se potkat ráno, když se můžeme potkat v noci :)

Ráno je nádherně, slunce, zima nikde. Na Monínec ale postupem času nikdo nedoráží – PH nám dává košem skrz nechu´t drtit na Moníci HT, Vlčák se vožral, zbytek jezdí ve středu světa a blízkém okolí. My si dáváme plán na dnešek – vezmeme to přes Milevsko do Bechyně. Všechno pojezdíme.

Na rozehřátí se vezeme nahoru na Monínec, neboť stejně jedem přes vršek do Milevska, tak není důvod proč si to jednou nedát. Jedním autem anhoru, druhý čeká dole na parkingu, a pak oběma zeshora pryč. Pohoda… Je to zase na mikinku, skoro až na triko, a povrch je hodně suchej, a tvrdej – prostě parádní. 

Trať je vyjetá, až jsem to nečekal – už i louky jsou celkem tvrdý, dobrý ! V lese trocha listí, a spodek je metalovitost, prostě nádhera. Dolítáváme na parking, a jedem do Milevska, na bikrosku.

Milevská bikroska je celkem zklamáním – když už si kluci dali tolik práce s klopenkama, a podobně, co to udělat trochu logičtěji, bezpečněji…takhle moc nerozumím trendům – velkej odraz, malej dopad (nejlépe o kus níže ještě) atd…horní dvojitý hrby skoro nesmyslný, první dlouhej jak kráva a váže druhej koplej kraťas s minimálním rozestupem…nerozumím. Spousta práce, z těžko hledatelným bodem zábavy. Dřív to tu bylo fakt pěkný, poslední dobou to nestojí za zaježdění. 

Mizíme směrem Vápenka. Tady je bohužel hodně, ale hodně zazimováno – koukáme na to, klucí to maj fakt zle vychytaný – obrovský plachty, zatížený špalkama, přikrytý dopady, krásná práce. Bohužel je tu není uplně tvrdo, a to by jsme i ty věci, co jsou volně ložený, celkem rozjezdili – nesmysl. Tak jen fotím Mááru, jak brečí. Já se vrátím ! 

Okej, tohle teda nevyšlo, ale jeden telefon Vlčákovi, co Bechyně : "Ach vole, sem vožralej, teď jsem vstával, přijeďte, shrabal sem listí, je to datelný, sucho…" Jedem ! 

V Bechyni jsmei s jední zákazem vjezdu za 15 minut, smykem točíme k lávkám, a ž se to sjíždí – Mladej M, vlčák, z Č.B. doráží Ross (zlitej) a jdem to lehce okouknout. Je to fakt suchý, a v pohodě. Povrch před wallridama, radši nezkoumáme, a budu věřit, že je to jen černá hlína, a ne bahýnko :)

Následuje obvyklý Bechyňský řádění – skok sem, skok tam.  Gap váže gap, váže klopky a waalridy, je to fakt pěkný.Něco fotíme, když tu jede Ross…řvu na něj : "SPADNI, SPADNI!!" a von ty voe, si dává hroznou tečku o wallride, muhahaháá, to sen neviděl. Děsnej lazy boy. 

Jo, taky jsem vymysleli novej trik, převzatej samozřejmě z motocrosu. Jmenuje se Dead body. A je to můj signature trick (česky čteno vytuhlák). To jen tak abych byl in, a mohl hlásit ty US názvy… Takže je sázím kde se dá :)

Poklízíme tu nějaká věci, aby je lidi nekradli (prkýnka totiž mizej, ochlazuje se, a pak ještě asi hodinu krmíme, fotíme, a nasazujeme dead body. Vlčák je mám obstojným následovníkem, především na prvním stepupu ! :)

Nakonec kecačka u dodge, a protože nám zase začínaj zhasínat, a to je teprve půl čtvrtý (děs) tak to pomalu balíme. Já Tábor, Máára Klánovice, Ross ČB, a Vlčák hospoda. 

Dobře bylo, moc dobřa. 

Díky všem ! 

Míla a Cartman na jihu podruhé…podruhé jsme vyrazili do Bechyně. Na trail se superflow a mnohýmy obstikly, kde se člověk nenudí – plán byl jasnej.

Tentokrát jsme se sešli o trošku dřív, na stejném místě, já zavřel shop a odletěli jsme do Bechyně. Ta Bechyně, ta Bechyně – mám to od baráku slabejch 20 minut cesty, takže kolem 18hodiny už jsme v chráničích (krom Míly, neboť on si jede "Matuštýl") a jdeme to okouknout. 

O Bechyni jsme tu už toho napsali věru dost, ale většinou takovou tu omáčku, a nikdy jsem ještě nepopsal celou trať. Protože jste ale viděli video, je to skoro zbytečný, že jo. Kdo neviděl, je to tady :

trail "tobogánovej"

 a trail "bočákovej" aka track 1, track 2.

Začínáme náskokem na Šimona, Milhaus jako zkušenej dirtař neváhá a nasazuje, dolů ladíme rychlost (spíš pomalost) a pak tu jedničku, se seskokama a vólem. Až do konce trati to pan M sází s přehledem, a jediné do čeho se mu úplně nechce, je Volo s naskokem. Přitom je to fakt laskomina – a potom, co nasadil a odjel Cčkový volo v Turnově, nechápu, jak se může něčeho bát. 

Takže když trať číslo jedna kompletní, jdeme na trať číslo dvě. Tady je začátek mnohem jednodušší, jen seskok do rokle je takovej trochu na morál. Za ním navazuje tobogán a hned další tobogán, kterej ale ještě nešel (už jde) a tratě se sbíhaj v původní jednu. Kartmen nám dělá luksusní fotos, ani o něm nevíš, schován ve vřesu, dycky jen blikne…

Jsou tu s náma místní – Vlčák s Mladým M a tak nás po doježdění jedem do města do putyky, kde si dáváme pivka a kofoly, a opět, jako včera, končíme družnou konverzací a oceňováním vnad paní servírky tenhle krásný vlahý teplý večer. 

Bylo krááásně. 

Tím návštěva kluků u mě skončila, neboť jsem na víkend odjížděl pryč. Celkem hodně mě to baví, když sem přijede taky konečně někdo na návštěvu, a ještě takhle z daleka. Prohánět se jinak než sám na lokacích v táboře a okolí má něco do sebe. Takže děkuji ještě jednou klukům za návštěvu, a příště vás vezmu zase někam jinam – tak doražte. 

Třeba už bude Moninec ready. 

Tak Vlčák v Bechyni potunil kus trailu, přidělal nový Wollo, dodělal dirt, udělal náskok do klopenky, a tak je další trail protaženej až dolů. Je to hrozná, hrozná střelba.

Povšiměte si prosím přestřelu s gapu až dolů na placáka. Stojí to za to. Bolí mě všechno ještě teď. Druhé volo je kolmák s odskokem, pak už to znáte – takže jen pro představu tady.

Bechyně je super, všem doporučuju – a nic není zamčený :)

Tak mám od bratra půjčenou GoPro cam, kterou má jakožto team jezdec k dispozici, a co by nepůjčil bráchovi, že jo. Tak jsem s tím vyrazil do Bechyně, za Vlčákem, potočit vám lávky.

Jelikož se mi v autě blbě střihá video na kompu, tak vám to sem hážu jen tak nesestříhaný, fakt nemám čas se s tím dělat. Ale o to asi ani tak nejde, hlavní je, že teď budete vidět, jak to kde vypadá. Můj velkej projekt pro letošek bude teda zmapovat vám tratě v ČR, aby jste viděli, jaký je to kde online. 

Pohodlně se tedy usaďte, začínáme Bechyní. Klik.

A další bude Tankáč. Stay tuned. THX. 

Čárys.