RB kemp asi netřeba představovat, bla bla bla…klasická věta z MTBS.cz, ale ne, my vám ho představíme. RBkemp, dvakrát ročně pořádanej nejdeckou freeride partičkou, odkojenou na uranu a jimž deštivé podzimní kanadské počasí není vůbec cizí, je sraz bikerů z různých koutů ČR, kteří se na výborných krušnohorskách trailech 2 dny ničí za pomocí nejrůznějšího bikového náčiní, ať už s dopomocí autobusů, nebo vlasních sil při zdolávání výšlapů. Celý to cvaká The Firm Racebike, protože vás miluje, a vy se jí za to teď odvděčíte tím, že si koupíte nějaký rám od nich, jasný ! 

Tak krásnej úvodník jsem napsal, a teď již k věci. 

Na RB kemp se není vůbec lehké přihlásit, naštěstí Kabelka to letos vzdal, a tak jsem mohl jet já. Jet někam na víkend, to už se nenosí, a tak jsem na západ (ode mě na sever) vyrazil už ve čtvrtek. Po peripetii s focením v kaolínovém dolu, která by vydala na samostatnej článek, jsem v odpoledních hodinách dorazil do Nejdku.

Brozík samozřejmě nepracuje, a Carlos taky ne, takže jsou na telefonu a na mé zavolání ve stylu : " víš co budeš dělat dneska odpoledne ? Ne. Budeš jezdit na kole. Ano. " jsou připraveni vyrazit. Dáváme si to s dodžem, nahoru, Rosou dolů, a jsme unavený. Cože ? Ano, takže jedem s Karlosem do termálů, a večer se rozbíháme za svou představou večera. 

V noci se budím, neboť mi někdo houpe autem. Chci vylézt ven, že ho zabiju, ale když se to po chvíli uklidňuje, tak na to kašlu. Myslel jsem že se vracel Brozák z hospody, a nevydržel to…a až ráno zjišťuju, že to bylo…

zemětřesení. 

Tak to jsem ještě nezažil ! 4 stupně richterovy škály – fakt něco. B.O.Ž.Í. 

V pátek jdeme zase jezdit, David Broz nás veze nahoru, a my jedem Rosu a Dead Bird trail, já Borzik a Shitsák, což je trail, kterej vybudoval on, a končí mu až v zahradě jeho domu. Je to naprostá pecka, takže když už jsme mu vjeli až do zahrady, tak neodmítáme pozvání na čaj, a karbanátky…

Při té příležitosti jsem se dozvěděl story ze života : Jsi študent na koleji, a přemýšlíš jak by jsi si zadarmo zamrdal, tzn s někým, kdo je nenáročný a chce se jen bavit. Ale musí znát, že jo, a musí mít prachy, a nesmí po tobě chtít nic jiného než sex. To si takhle sedíš, přemýšlíš, a napadne tě : to musí bejt nějaká mamina ! Prolezeš internet, a jelikož jsi vlastník certifikátu na výuku němčiny, napadne tě : budu učit němčinu v kurzu pro maminy ! A maminy, ještě lepší budou PRVORODIČKY, chceš přece křehkej salátek, ne. Tak to najdeš, zavoláš, oni jsou nadšení, vezmou tě. Je to za pakatel, ale ty to přece něděláš pro peníze. Výsledek ? 4 měsíce, 3 maminy, všechny veskrze luksusní. 

A to si neděláme prdel. Četls to, Maňasi Tomku ? Skloň se před géniem onoho chlapce….

No nic, večer se blíží, jdem se umejt do hotelu Schwarz do bazénu, a pak už na kemp. Je pátek večer, a klasická parta se sjíždí. Hýbňoš s T3 zadýmil celé údolíčko, aby pak rozptylující se směs výfukových plynů s vysokým procentem oleje nahradila od potoka blížící se mlha, přinášející chlad věštící že v noci to nebude vůbec prdel. Doráží i další aktéři proslulé páteční párty, až je nás tu kompletní kolečko. Oheň rozděláváme dost blbě, ale jedno vystříkané WDčko dává pak buřtíkům nezaměnitelnou industriální chuť. Hýbňoš se propichuje ucho odznáčkem, dezinfikujíce si ránu v zelené, dezinfikujíce se pak litránkem i zevnitř, což pak musí ze sebe dostat krásnou procházkou z Nejdku zpět, 7 km, paráda. Ostatní ztrácí zábrany, a párty nabírá na intenzitě. Naštěstí to vzdáváme před deliriem…

…ráno. 

zima. 

Mlha. Ale za ní vykukuje slunce. 

Paní Draxíková přiváží koláčky, tentokát snad 7 druhů a čajíčky, který si pak nalejvám do flašky i sebou na den. Není mi dvakrát freš, zřejmě jsem to ve čtvrtek v KV termálu přehnal – termál dle mě vypadá jinak…

Derem se do první skupiny, autobus je tu už v půl devátý, ladíme kola a mizíme směr traily. Autobusák je zkušenej, s vozejkem to roztáčí jak obsluha hranolek v KFC, a my už jsme na prvním trailu. Začněměž tedy Gunter trailem, vázajícím Sopku. Nahoře na Gunteru je neoblíbený přejezd kamenů, triala jsem nechal doma, taže to vynechávám, a pak už to mrskáme klasikou k Sopce. Bohužel tu jde vostře na držku malej Bubba, kterej si vytváří moc pěknej facelift, má teď zub jak já. Jo bejbe, pěkně jsi se pokousal :)

Celkově na to, že je to první jízda, probíhá celkem destrukce materiálu, schwara ladí, Kojc prasí, sem tam někdo lepí, ale už jsme na Sopce, a tady je to klasikcy dobré. Zavřený klopky, a šup k autobusu. A zase nahoru. Teď na Myší díru. Myší díra je ve své jedné pasáži celkem HC, hlavně ženy mají co dělat, ale zvládáme to a lehce zabahnění jedem na poslední dvě jízdy na Rosu na kolejích. Tady se ukazuje Brozákova vylítanost/vylízanost neboť tenhle trail má fakt najetej, a jede tu opravdu hroznou kládu. Zadní kolo rozptyl 1,5 m na strany, a dokonce i skáče nějaký skoky. Dobře ty, maličkej !

Péťa má novou RB hračku

AM sekce v čele s Králýkem najela asi 60 km, a z 22 lidí co startovalo, jich dorazilo na konec dne jen 7. Tomu říkám vysoká úmrtnost !

Dávám si horkou sprchu ze svého bojleru, ale ani to u mě nezastavuje vypouštění tekutin nosem z mých plných čelních dutin. (rozuměj pekelnou rýmu) Není mi holt moc freš, bro. I tedy nabaluji zásobu kapesníčků, a mizíme na párty do Hotelu Schwarz, kde se bude promítat vídeo a fotky z dnešního dne. Tomu říkám rychlost.

V hotelu Schwarz si tlustej Maňas dává dvě večeře, jednu dvojitou porci řízků a hranolek, a druhou guláš se šesti. Ty voe, takhle tu cejchu neschodíš… Ve Schwarzu seto rozjíždí, ale je to děsný vedro…a únava dělá své, jedem celkem brzy do kempu spát. 

Ve 4h ráno nám dochází baterka na bufíku, a klepeme kosu a to tak, že mnoho. V 7h zapínám vařič se slovy "to tu radši chcípnem zadušením než zimou" a kolem 8h se naštěstí z propan butanového opojení probouzíme, s krásnou růžovou barvou, a vstáváme na druhej den pojezdu…

Tentokrát se paní Draxíková vytáhla s makovým závinem, kterej by díky poctivé dávce semínek kdekoliv na US letišti spustil velkou protinarkotickou akci. Dneska je vyloženě  krásně, už od rána…

Opět první skupina a Rosa na kolejcíh, krásné počasí – podzim v horách – není nic krásnějšího. Rosa je tentokrát trošku pomalejší, neboť je dost lidí unavenejch, a taky máme pár defektů… Kolem 12h jdeme na druhou jízdu. Klasikou už snad všech RB kempů je to, že se v neděli končí poněkud dřív, než v sobotu – přeci jen to má většina lidí domů hodně daleko (Hanz – 8,5 hodiny) a nejinak je tomu i teď. Rozhodujem se že si to dáme znova, a pak už mizíme směr kemp. Asi nejrychlejší jízda…

trialový skills se neztratí

V kempu je naprosto krásně, stejně jako loni, tráva je suchá a země teplá, jak kdyby nebyla půlka října v kanadských krušných horách. Dáváme čajík, a kecáme o technice, plánujeme další akce, a já smrkám 15Otej kapesník, a není to dojetím, je to rýma, ba ne, je to dojetím, že končí další kemp, a že to bylo fakt super…

Balíme cajky, balíme sebe, zavíráme auta, a mizíme směrem k domovům.

RB camp 08 fall skončil. Díky moc všem, co ho zorganizovali, a Etbikez krewi za fotos a zázemí. Speciálně zdravím velkou mamí 100kládovic, s omluvou že jsem nepřijel. Ale bacil velel – jeď domů…

Přijedu. 

Brzy. 

See ya 

foto: ETBIKEZ.com – 100kláda a 200kláda

Tak kde bych začal. Asi napíšu nějakou omáčku, nebo ne…tak jo. RB kemp je freeride kemp pořádanej klukama z ET bikez a známým výrobcem kol racebike , a nenáviděn Kabelkou. Jinak to tam všichni žereme, a rádi tam jezdíme….a proč? Protože to je last pure freeride action vždy bezesporu dobře připravená, a kvalitní príma zábava plná bahna a slunce.

A tak tomu bylo i letos.

Takže já jsem do nejdku přijel už ve čtvrtek večer, od Katariny. 2 h / 50km vzdálenost – to byl přesun přes strašný frdelní vesnice mezi Marjánkama a Nejdkem. Nakonec jsem to dal, ale o zážitky na napsání knihy by nebyla nouze. Přes motání v pískovým lomu, až po skok přes díru bunnyhopem s dodávkou atd… Někdy jindy. 

mámo táto přesvědč mě, že jezdíme bezpečně…

Navštívil jsem (a notně překvapil) mamku 1OOklasovou i pana 100kládu. Zaparkuju ve čtvrtek v 19h kousek od jejich domu, aby mě neviděli, proplížím se pod okny, a zazvoním. Otevře pan 100klasa. Říkám : "ahoj, jsem doma" No prostě paráda…. Polívka byla moc mňam, THX mamí ! 

Večer se scházíme s Brozákem a Brozákem, a Karlosem, dáváme kávu a Karlos mi naděluje dárečky v podobě novejch gripů a velkýho kotouče – ach díky. Montujeme, další káva, hraní s fretkou, a celkem v pohodě a brzy spát. (v noci další děsivá příhoda, ale nebudu to psál, nevěřili by jste mi..)

Ráno v pátek…chčije.  Jedu ke 100kládům před barák se připojit na jejich wifinu, hehe, děkuji, dělám něco na netu, a po položení kabelu u Brozáka padá finální rozhodnutí. Hnus nehnus, jdeme jezdit ! A kam ? No přece na lávky, ať je frdel.

Takže přijedeme do Hamrů do kempu, chčije jak prostatik, a při vjezdu na louku vadí 3 vzrostlé kmeny. Chvíli se bavíme tím, že přivazujeme lano na T5 dodge a já se je snažím odtáhnout pryč. Leč bahno je drží, a tak je jen kousek neúspěšně posouváme, a pak na to v rámci zachování spojky kašleme.. Ale byla to frdel.

Lávky jsou zlo. Pořád chčije, a na lávkách je asi 1cm tlustej skoro živej bakterionální slizkej hnus – pracovně ho nazveme "slizka". Slizka nám ale nevadí, a tak hrajem hru – jeden vede, další jede za ním, a počítaj se šlápnutí na zem. Když spadne vedoucí, střídá se vedení. Kdo nejvíckrát šlápne na zem, je looser. Je to fakt frdel, v rámci dodržení akce se vrháme i za zešílevším Brozákem na slizké kladinky, dáváme trial, a celkově se dobře skoro hodinu bavíme. 

Klucí jedou zpátky domů, aby připravili věci na kemp, a já už tu zůstávám. Stan, dávám koupání v řece (na sprchu jsem línej) a je to strašný hell, tak 5 stp, bolí to. Ale po chvilce si zvykneš.. Punks moc.

A večer, kemp oficiálně vypuká. Scházej se lidi, starý známý, i nový lidi, a všichni jsou v pohodě. Pátek už je taková klasika, že se leje, a tak je tomu i letos – se leje. Sem tam leje i z nebe, ale jen trošku, Petr H. rozjíždí centrálu, takže budiž světlo, a koluje rumík a tak.. Jen kdo je tu – zvolouš, hýbňoš, PH, mora, Kulťák, Aleš ze sobíku, všichni nejdecký a tuna dalších, pár mlaďasů. Akce jede, a v jednu v noci zjišťujeme, že jsme dost. Jdem spát. 

PH nemá kde bydlet, a nemá spacák – všechno zajišťujeme,  a já mu dělám byteček u mě v dodži, topíme, a spíme…

Ráno je takový klasikcy bolavý. Ale přijíždí paní Draxíková s koláškama, letos byly fakt nejlíp, a čajík alko, čaj nealko, a káva…luskus. A je tu bus, a my znalí se tlačíme do první skupiny – neboť ta je dycky lepší hehe…

Tak je nás geng, a jedem na kopec. Na rozehřátí dáváme Sopku, k níž je novej příjezd. Musím říct, že klucí tu maj tratě rok od roku, nebo spíš kemp od kempu, lepší a jezdivější. Už je tu jen málo přesunů po ose, a skoro se nemusí tlačit. Jednička. Novej příjezd k sopce je přes takovej drop do zatáčky, kterej v kombu se slizkým povrchem, a zbytkovým alkoholem dělá problémy nejednomu střelci…

A už jsme na sopce, trocha XC, a skalka, klasická paráda na začátek.. U cesty jedem na novej trail, obsahující asi 12 klopenek, který jsou fakt super ! Kluci si neskutečně mákli, a udělali tak ze sopky jeden dlouhej naprosto dokonalej trail..

Nakonec ještě poskákáme na fourkrosce, a jedem na bus. Další jízdu dáváme Myší díru, má jinej a mnohem lepší příjezd, kousek vytlačíš, a je to tam. Takhle je to skoro lepší než ta varianta s výšlapem nahoru… Celkem se rozjíždíme, i to odsejpá – je to gut.

A na závěř rosu na kolejích, kterou dáváme 2x. tohle je asi nejlepší trail tady, hrozně členitý, dlouhý, a když se to je de v kuse, tak je to fakt trail snů. Sem tam se někdo válí, ale pan větvička se nekoná, a tak je to všechno v pořádku. Kdo jezdí fakt pěkně, je Lepo, což je Robynova škola. Má to hodně v paži, ty jo. (Robyn s Mártym srabácky unikli do boring AM sekce – hamba!) Do kempu si dáváme s Petrem hroznou silniční vložku v pekelném tempu, je to bolest, ale výhodou je, že jsme z Hamrů byli v kempu snad za 5 minut. Ha.

Sprcha, dělám večeři – těstoviny s tuňákem a kukuřicí – PH si mlaská :) Celkem rozumě se rozhodujeme, že dneska vynecháme alkehol, neboť jsme celkem jetý, a tak rozděláváme velkej oheň, a kola nula a čaje a tak… grill… ne tak někteří (že, Zvolouši), kteří si v klidu vyrazili do hotelu Schwarz, kde se pozapoměli až do pozdních nočních hodin, hehe…

PH spí u mě, leč protože jsem neprozřetelně nabíjel NTB a tel, tak nám v noci dochází baterka, a vypíná se bufík…vzbudí mě klikující Petr, kterému ve slině spacáku byla kurevská zima…Muhahahááá ! Petr si myslel že jsem to topení vypnul schválně, že prej šetřím – hahaha, to určitě. No snad to neodstůněš…

Ráno se hřejeme kávou a čajíkem zase od paní Draxíkové, a buchtičky makový, jojo, mňam. Dneska je už od rána fakt teplo, slunce svítí a obloha je vymetená – je léto. Konečně. První skupina, a nahoře jsme brzy. A jdem na to klasicky – Volcano, Myší džuzna a Róza na koleji. Katarina s Terezou předváděj peklo, lítaj jak splašený, a skáčou, zatáčej, a pořvávaj na sebe. Jak malý kluci.

pravěk v akci 

Jezdíme většinou ve skupince David Broz, PH, já, Jirka Filip, (včera Lepo) a celkem je to štřelba, Petr na XC kole, Jirka na….ano na tom…tam tom… No boží. A takhle celej den. 

Končíme klasicky dřív, a opět silniční vložkou do kempu, slunce vaří, tráva je suchá a zakončujeme dlouhou kecačnou tenhle super víkend. Petr mizí, Jirka mizí, pomalu zmizím i já…uklízím depo, klucí mi pomáhaj se stanem, prodávám nějaký trika, a tak… Je tu fakt pohoda, a ani se mi nechce domů…

No nic, ale všechno jednou skončí. A tak letos skončil další Rb kemp. Byl opět boží. SLunce svítilo, oheň hřál, a lidi byli výborný.

Tak zase na podzim, snad už s Kabelkou !  

A za fotky moc děkuji Mórovi, a další najdete u kluků, klasika. Klikejte na link nahoře… 

V pátek jsem vyrazil přes Horsefeathers sklad, nafasovat nějaký ten hadřík, abych byl fešák. Potkal jsem tam neskutečnej frmol, fakt to tam jede. S Návym jsme chtěli toho dost probrat, leč čas tlačil – musel jsem letět.
Kolem 14h přijíždím do Kraslic, k Robynovi Trnkovi, cestou mě častuje smskama jako : Ty už dneska nepřijedeš, viď?“ nebo „Tobě to nějak nejede.“ A třeba : „to jsi mohl zůstat doma, to už nemá cenu abys jezdil.“ A podobně si mě vodí, fenečka jedna. Nicméně jen s hodinu a půl zpoždění jsem tam. Ubytko v holobytě, hážem věci do Humdrum káry a jedem na první spot –  4X v Kraslicích.

Ta je pěkná. Po startu mají nějaký ten prošapávák, pak dva doubly, nic mega, pohoda. Votáčka, a valí to na takovou dvoj pasáž, buď skok přes kopenkáč a nebo klopenkou postupák, votáčka, simmons náskok a seskok, klopka, gap, 7m lavice, klopka, 4m lavice, cíl. Klopky v kopci, získáš rychlost, fine. Naskákaný je to vše za chvilku, čímž jsme se rozjeli, a jedem na Monkey trail, což  je věc, kterou tu Robyn stvořil. HA.

Monkey trail bych spíš nazval Monkey TRIAL. Je to v krásný přírodě, leč nehoráznej pomalej trialová zvěř, nou MX. Na sjezďáku je to podle mě skoro nejetelný, teda některý pasáže, jdeš převodníkem o zem, a zdvihem do země, vše v 5kmh. Hodně zavřený zatáčky. Je to spíč na nějaký malozdvih, ale Robyn mě varoval… Zde asi hodinku blbneme.

Další co jedem , je autem hodně nahoru, někam na louky vysoko nad Kraslice, zbytky sněhu a otevřený pláně, mega rychlost po loukách, jsem mu v patách, pure FR, a spíd jak prase. Boží…

Dál jedem na Filipa, zupa trail, ne dlouhej, jen asi 600m, v lese, ale velká rychlost, sem tam i přírodní polet a votáčky a i část s bordelem. Zde se k nám přidává Marty, a lítáme si to, Zuzanka nás vozí nahoru, ach den je krásný. V nevyslovené shodě dnes neberem foťáky, nic, prostě jsem si přijel hlavně zajezdit, nechtěl jsem sem vyrazit na dva dny focení, a myslím že to Robyn i uvítal, prostě pohoda vládne a my si nalítáváme lokace, kde zítra uděláme nějaký to foto.

A začíná se pomalu stmívat a my jedeme ještě na 4Xsku, se dodělat. Ty jo, 6h ježdění v kuse, to jsem dlouho nedal, a jsem celkem jetej, i proto, že jsem najel 300km v autě, nicméně to ještě netuším, co mě bude čekat v sobotu. Klucí plánujou vstávat v 8, od devíti jezdit, celej den. Ty krávo, to nezvládnu ! Leč neberou ohled na můj pokročilý věk, a trvaj na svém…

A je to tady. Sobota ráno. Je 7:30, svtáváme, Robyn dělá snídani, je to mamka jak má být.

Plán dne : Filip trail, fotky a pojezd. Pak přesun do Nejdku, na Sopku, kde už to trochu znám a vzhledem k tomu, že tu kluci byli jen kdysi, jedem. A tady vím, že tady se dá nafotit řádnej motocross,

Na Filip trailu děláme nějaký fota, zatáčka po zadním s plynem v plným, a nějaká ta klopka a jedem směrem Nejdek. Sem přijíždíme po obědě (tatrance u benzínky) a po shlednání s místníma (zdravím tímto paní 100klasovou) jdem na tlačenku na Sopku, což je výživné jako vždy.

Po hodině jsme nahoře, a začíná pojezd. Je tu Radek Broz, Draxík, Vít, Robyn a Márty, Zuz, a jedinej draxík nemá RBčko, fuj fuj. Vliv pana H je zde víc než patrný, hehe. Dáváme si to pěkně odshora, fotíme nějaký zatáčky, já chvílí dělám s Robynovo foťákem, teda, je to kultura, ty voe, to fotí nádherně, ach. Dávám si to trochu MX, nějaký potlumovačky, a tlačení k zemi, přijde mi že tohle na fotkách ještě nikde nebylo, pořádnej race, je to samej polet a tejbl a beko, ale MX nevidět. Tak doufám, že něco vyjde. Márty nafocuje něco pro Hdrum, prostě tu chvíli pracujem, chvíli jezdíme, myslím že to bylo do pohody.

Nakonec se přesouváme na ten velkej skok (K120) a já si tam jdu párkrát skočit. Leč se jim nějak propadá odraz, a taky na to rubu celou rovinku, chtělo by to opravit, a zvětšit, aby to bylo bezpečnější. Ale moc mě to baví, je to morocross. Polet tak 10m, a vejška jak kráva,koukáš ze svahu do údolí, boží. Škoda že je tu tolik stromů, fotky z boku moc nevycházej…

Nakonec jedem takovým krátkým trailem plným skoků bez dopadů dolů, a dole ještě krátký gapík, potok, a DOST znavený končíme.

Je asi 18h, ty jo, mám toho dost, my všichni. Domlouvám si ubytování u 100kládů, Mamka prej udělala večeři, to se neodmítá, a taky nechci Robyna zdržovat víc než je nutné. Jedem zpět do Kraslic, ještě na 4X, dodělat nějaká fota, a já se balím, a kecáme a tak… 

Kolem 20 h dorážím do Nejdku, dostávám baštu a říkám paní Stoklasové, že je to moje MAMKA, v hospodě s Radkem a Vítem, já kola, stále no alkehol, řeči se vedou, trendy, weby, focení, a nakonec ubytko a spaní. A v neděli, mám trip směrem Děčín, domluvenej s Kaschtanem a Kubajszem, že mě tam provedou. Ale to až zítra.

Co říct závěrem. Super dva dny na západě, a to focení. Není to jen tak, je to práce, což jsem ostatně věděl už podle toho, co se dělo v MC. Ale baví mě to, a myslím že jsme si to i přes to do velký pohody užili. Děkuju Robynovi za fota, ubytování, žrádlo, Zuzance za vození autem, a 100kládům za zázemí.

A co se dělo třetí den tripu, vám napíšu zejtra, ok?

Motocross všem!

Za fotky veliké díky Robynoví a Zuzance !!!  

Vyrážíme s Mórou, Kateřinou a Johan, a já jako předjezdec v Hjundaji. Solba, klasika, valím to tak, až se chce holkám blít. Ve 22h jsme na místě, v Novejch Hamrech. Zde nalézáme tlupu kamarádů největších (Petr), nejvyšších (Vítek), a nejzlejších (Andy). Ohen bojuje statečně s vlezlou zimou, boj probíhá i pomocí nečestných Alko-hulových prostředků, a zima tak prohrává. Jdem s vidinou zítřejší bahnení lázně do hajan kolem 1h… 

Ráno se budíme do pravého kanadského počasí. Je mlha, že bys jí mohl krájet, a možná ještě dál, paní Draxsterová (čti Draksíková) přiváží koláčky, čajík v kýblech a mnamózní buchty, s kokainem, tvarohem, a povidly. Děkujem, rezignujem na první skupinu a čekáme na druhej vývoz.

Na NHT kempu je vyvážení nahoru busem, kdyby jste to nevěděli. Zacáluješ dvě kilča, a už jí frčíš celej den po kopcích. My jsme vylosovali tu pomalejší skupinu, obsahující všechny ty, kteří včera přebrali a nebo jsou v panku. Podle toho taky vypadá naše ježdění, jde to pomalu, ale jde. Přítulky Andyho a Filipa jezdí s náma, a dávaj si to v klidu, obvzláště na Vendulce je vidět, že je to holka od koní, co se nebojí…

Tratě. NHT camp by měl mít podle mě pro příští rok na plagátech vsuvku – NORCO HAMMER TRAIL CAMP – prvosjezd zaručen. My pod vedením Králíka se vrháme cestou necestou dolů, spíše necestou, občas se i něco přenáší. Bahna je požehnaně, ale po 5 ti minutách to už nikomu nevadí. Mlha je teda řádná.

Dávámě Paindl, Hemry, Sopku. Ta trať nad Hemrem, je fakt výborná, malej výšlap, teda celkem malej, a pak už jí valíš samá votáčka a sem tam skok. Sopka je už teda výšlap horší, ale za to se ti dostane fakt dobrýho sjezdu, se spoustou votáček a skoků. Zde háže Andy luksusního křiváka, zakončeného smotkou, při které si roztrhává koleno. Muhahaá, hodně dobrá práce.

Jedem na dva skoky, zvané K-90 a K-120. Ten menší je malej, ale ten větší se dá celkem dobře proletět. Bejt tam ještě prudší dopad, hua, bylo by to MEGA. Já s vidinou freeridu si neberu žádnej chránič, ani kolena, páč nepadám přeci už, a tak se nepouštím do žádnejch větších triků.. No a tratí nad Hemr trejlem zakončujem kolem 17h tenhle fakt výživnej pojezd. Znavený, ale super. Druhá skupina dává o jízdu víc, ale přijíždí v tom největším slejváku, prostě jsme to vychytali. Jo, jen tak mimochodem, mr. Heinnas sayz : "Základ je mít lokty široko vod těla, a povolit, jasný?"

A taky se trefit na lávku, hehe. 

Večer grilujem, 3h prší, ale 100klados bros se nenechávají odradit totálně prochcaným dřevem, a že prej uděláme táborák. Nějak to nechce hořet, až dostáváme spásný nápad, že to rozfoukáme vapkou. Což činíme, je to fakt kovářská výhen, hučí to, a po hodince je vatra jak na čarodějnice. Přijíždí Čáryfuk aus Pilsen, byli serfovat na Nechrankách, probíhají zasvěcený debaty co je lepší, kde víc fouká, jaký plachty na co, o pádech a zraněních, Kitech, atd, příjemná změna po tom všem bikingu… V noci zima jak kráva, topím vařičem…

V neděli je nádherně. Slunce, sice studenej vítr, ale nádherně. Obsazujeme strategicky první skupinu, berem pití a vyrážíme nad Hamry na ten super trail. Baví nás moc, jde to dneska rychlejc. Je tu Pádlista s Renčou, a se svou fenečkou Mace, která voe dává trať  jak z kanadskejch videí. Kouká kudy jedeš, skáče skoky, pouští tě. Nekecám. Voe, jednu jízdu ho dojíždím, bere zatáčku předemnou, podjíždí mu to, tak to pere klopkou, super stopa, za votáčku jí beru zleva, kouká na mě, a uhejbá vpravo. Ta čubka je boží !

Jedem sopku,  dáváme s Petrem a Andym MX pro fotografa Vítka. Mám super stopu, kolo mi drží, Petr má ale horší a tak jde k zemi, muhahá. Andy taky.

Celkově jse tento den předjet asi 3x Petrem, vždy číhá za mnou, a pak mě někde straště zmotokrosí. Fakt super zábava. Na K 120 dnes již opravdová polety, víc už to na to naprat nejde, Myslím že jsem z toho vymačkal max speed. Hlava chce ruce, ale tělo jí neposlouchá, a tak dávám krásnýho vytuhláka. Jsem pochválen. Dolů ještě přes skočíky, je to tu fakt pěkné. Nad Hamry, Saki se supersmotkává na rychlý lávce, a za totálního slunečného nasazení končíme dnešní bomba den.

V kempu ještě klasickej dojezd, mejem biky, kecáme, sbíráme odpadky, já jim ukazuju invalidní značku, což mi nikdo nevěří, že jsem invalida, dokud nezaostří na ochranou známku a Tomášové neuvěří.. Moc děkujem klukům, že to zase uspořádali, bylo to klasicky super, a já jsem si to moc užil.

 Unterklokodákn ! 

Tuna kvalitních fotek v několika galeriích je na ETbikez . Moc díky. Super…