Ha – a protože mě z nějakýho důvodu nejde video vložit tak se omlouvám a prostě klik na youtube lik zde: https://youtu.be/Fj45Gip1nmw

-a-

To slýcháme tady v Kanadě často, tak proč tak pěkně nepojmenovat náš projekt ze sezony 20/21, na kterém jsme s Koubkem Steklým a dalšími usilovně pracovali. Už několikátý rok se pohybuju kolem městečka Revelstoke a pořád se ne, a ne zbavit chuti lyžovat a topit se v prašanu. Navíc, když se parta stejně smýšlejících lidí rozhodne, že filmařsky zmapuje svoji zimu, tak prostě do těch hor neustále musíte. Vlastně nemusíte, vy tam chcete, potřebujete, a to je o dost větší motivace.

A vy se na to určitě chcete podívat!!

Jandy

Tak pár BMXovejch pohledů tady..

Rider: Jakub Hendrych

Komedie v lese uvnitř..

Tak klik!

pozn. Andy: Omlouvám se Jonášovi za zpoždění – nicméně dál už story Jonáše Stehlíka inside!

A jo – stojí za to přečíst!
..a třeba se i občas zamyslet..

Dnešek je pro mě hodně speciální tím, že to jsou 2 roky od mého veledržkopádu v Riegrových sadech, kde se před dvěma lety jelo něco, jako downtown, ale spíš to byla destrukce lidí a materiálu.

Já jsem se tam bohužel zničil tak, že mi to už navždy změnilo život a málem mi ho to vzalo. Je strašně zajímavé, jak dokáže jedna vteřina všechno přetočit naprosto naopak a veškeré priority v jednu chvíli přesunout na naprostý konec, jako největší nicotnosti a nutí Vás soustředit se jen na to, jak vybruslit z jednoho ohromnýho průseru, no a že to průser byl zatraceně velký.

Ve zkratce bych to popsal takhle pád -> odvoz sanitkou do nemocnice Královské vinohrady (největší chyba) -> okamžitá operace roztržených jater -> probuzení (údajně jsem měl štěstí a vše bude v pohodě) -> komplikace -> další vyšetření -> další komplikace -> po týdnu revizní operace (díky panu docentu Oliveriusovi, kdyby mě neoperoval on, tak tu prý nejsem) -> při operaci zjistili, že při první operaci přehlédli to, že byla poškozená tepna, která vyživuje játra (takže jsem v podstatě žil týden bez jater) -> jediná šance transplantace (v tenhle moment už si nic nepamatuju a jedu jen z vyprávění -> převoz do IKEMu (jsou to strašní borci všichni! a navždy jsem jím dlužníkem, že to se mnou nevzdali a neuvěřitelný respekt patří zejména manželce a rodině, že to zvládli -> 1. transplantace jater, které ale zničila infekce z krve, která mi z té poškozené tepny tekla do břicha -> pár týdnů úmělý spánek a spousta dalších patálií a o měsíc později druhá transplantace.

Takhle nějak bych popsal celou tu situaci. Možná se v nekterých věcech neschoduju s vyprávěním, jak říkám mám to dost pomotané a moc si toho nepamatuji, každopádně při takhle dlouhé době v poloze ležmo a tolika operacích dostane tělo strašně zabrat, takže k prvotnímu šoku, když mě probudili a viděl jsem, jak mi z břicha trčí strašně moc hadiček spolu vyšitým znakem MB, se přidal i šok, že mi nefungují nohy. Pár dnů jsem na tom byl psychicky tak mizerně, že jsem i rodinným příslušníkům řikal, že mě měli nechat umřít, že to bude všechno špatný a že můj život skončil atd…

Tohle období trvalo pár dnů, ale jakmile jsme mě s rehabilitačníma pracovníkama rozfungovali, tak přišla úplně nová chuť do všeho. Uvědomil jsem si, že jsem dostal druhou šanci, respektivě několik druhých šancí, protože dle lékařských zpráv a operačních záznamů jsem byl 3x doslova mrtvý a když dostaneš tolikrát další šanci, tak ji prostě musíš využít a s tím jsem do všeho šel, no a čas, tak nějak plynul a ejhle jsou to už 2 roky a já musím říct, že jsem nebyl nikdy šťastnější a když pominu tu tunu léků, které musím polykat, tak skoro nepoznám rozdíl. Díky za to.

Poprvé doma vyšel schody

Říkal jsem si, že tohle video natočím, jako důkaz toho, že když je šance a možnost, tak se musí vždycky zkusit zvrátit nepříznivý vývoj situací a chytit příležitost za pačesy. Já jsem za tuhle příležitost neuvěřitelně vděčný a děkuji za ní.

Díky všem, že jste to dočetli až sem a klidně mrkněte i na video.

Jonáš.

Tak jedna cesta zde..

-a-

Nebo to řečeno nebude?

Nebo jak je to?

A co na to Jan Tleskač?

Jedno ale vím jistě – s tim zvukem je třeba něco dělat! :D

A taky – take it easy..

-a-

Prostě #necosechysta

Tak klik..

-a-

Takže se pohodlně usaďte, celovečerák je zde..

Třeba kolikrát jsem píchnul, nebo šel přes klacky?

Tak klik na play..

I přes ty zimní superlativy, jsem se ale letos nedostal k tomu, abych ty svoje nový prašanový zbraně vyzkoušel, takže proběhlo sice nějaký to chození, ale hlubokej pudr chyběl. Tahat do kopce na nohách pár kilo navíc, ale mělo i určitý benefity. Třeba do prvního patra v práci se mě teď chodí o poznání líp.. Ono ale nezůstalo jen u mě a najednou přišla možnost pořídit skialpy i pro Hannie. Ne tak těžký, ne tak prašanový, ale pro začátek víc než dostačující. Takže vyzkoušíme jak moc to bude bavit a pak se uvidí. Když se teda najednou jeví krásnej den na obzoru a zima u konce, moc jsme neváhali a vyrazili za sněhem. Nikam daleko, ale Monínec opět pro vyzkoušení ideál. Ráno teda brzdíme po dkopcem a já jdu rychle zkusit svah, abych po dvou jízdách stejně skončil u pana Brambůrka v půjčovně a nechal si malinko vytunit lyže brouskem za pár mega (Kájo díky! J ). Pak už ale rychle do auta, kde se Hannie s Jonášem chystaj na expedici.

Domluva je taková, že zkusím vzít Jonáše do klasickýho nosítka oproti našemu vytuněnýmu Croozeru na sníh. Croozer sice prckovi poskytuje super komfort a dá se tam naložit i spoustu věcí sebou, ale já jsem pak na hraně udržitelnosti, protože s tou zátěží vyjdu kopec spíš menší, než větší. Jít kolmo nahoru sjezdovku je s tímhle setupem mimo realitu. Prostě na těch nejprudších částech jako je třeba přemostění na Monínci, se mě i minule trhal sníh pod pásma a i tak už jsme dělal vzpory o hůlky, jinak bych stál na místě a hrabal jak rolba v japonskym prašanu. Berem teda všechny cajky a já Jonáše do nosítka a jdem na svah. Dole u vleku nás sice lákaj prázdný sedačky co jezdí nahoru, ale kvůli tomu tu dnes nejsme. Lepíme teda oba pásy, nacvakáváme se do lyží a jde se vzlínat.

Hannie se zdá v pohodě, ale já sem trochu v očekávání co bude. Včera jsem ještě seškraboval starý lepidlo z druhejch pásů, který už mě párkrát zklamalo a nanášel nový, tak snad to bude všechno držet. Sám mám pásy bez lepidla od Gecka, tak alespoň budeme moct porovnávat ve stejných podmínkách jestli se něco bude dít. Každá tahle technologie má něco do sebe, tak uvidíme. Každpádně to vypadá, že pro dnešek a na to, abychom si kopec vyběhli jen jednou bude vše ok. Jdeme pěkně vedle sebe a než by se člověk nadál, už je tu přemostění a i přes to, že kecáme, tak koukám, že mě ten „batoh“ vepředu usnul. Jonáš spokojeně chrní (však jsme to taky dobře načasovali) a tak ten kopeček na přemostění jde vyjít v pohodě, bez zbytečnýho vrtění.

Je mi teda trochu vedro, protože teď nerozepnu kombošku a tak musej stačit větráky v podpaží a na stehnech. V půlce kopce dáváme menší pauzičku, napít, rozkoukat a pak v poklidu pokračovat až nahoru. Hannie je totiž rozjetá jak lokomotiva a vždycky vyrazí jak jamajskej sprinter, aby po pár metrech funěla. Takže jí trochu brzdim, ale nakonec jsme na kopci oba v poklidu a máme celý panorámata pro sebe.

Hele co víc, sedačky se zůstaly točit na prázdno, mraky se honěj po obloze a výhled do kraje uspokojující, nebo spíš nad očekávání dobrej? Jo to bude ono, nad očekávání dobrej! Fantrastickej!

Když totiž vylítneš na kopec lanovkou 20x za den, stane se z výhledů rutina, ale když si kopec zasloužíš, je to stejně nejvíc.

A my si ho dnes zasloužili.

Tak vyražte taky.

Zasloužit si kopec..

-a-

Takže se pohodlně usaďte, a koukněte se na tu akci, kde Toyota kvičí v omezovači a sníh lítá vokolo monitorů…

Martin a Andy
720 krew

Takže zapnout pásy a jedem roztočit ten rollercoaster uvnitř!

Jen pro silný nátury!!!

Dvě minuty absolutního sebetrýznění, kroucení na židli a zoufalých úšklebků z vnitřního neklidu a bolesti. Jak jinak totiž popsat ty rány osudu co jsou uvnitř..
Takže zvuk naplno a příjemný zážitek!
Muhahahahaaaaaa….

Tak uvnitř jedno video, jen tak, z radosti, že mám zpět vrtulník a že neděle a mý kolo je modrý.. hihi..

-a-