Kdy jindy, když ne teď?

„Hele, to není 5. To je tak 7!“

Tak tohle jsem slyšel zespoda, když jsem stál na hraně a koukal dolu. Na nohou lyže, pod nima deset čísel tajícího sněhu. Má to smysl? Nejsem na to už moc starej? Ale jak dlouho už tohle místo mám vůbec v plánu polítnout?

Tak něco o šancích, co tajou mezi prsty goráčovejch rukavic.

Praha – sobota podvěčer.

Smráká se a tak si jdu ještě na chvíli zaběhat. Beru prcka do Croozra, navlíkám běhací hadry a v poklidu, s ženou po boku na kole, ukrajujem 8 kiláků z cyklostezky. Venku pod nulou, trochu fouká, ale zima je na membrány krátká. Tlačím Croozra a sbírám kladný body, když chválim, že vyrazila taky. Zejtra, mám opušťák, tak půjdu lítat na biku Černošický traily do zblbnutí.

Neděle ráno.

Bílo!

Všude mraky sněhu a já na to čumim jak Esterka v Punčochangu. Takže tohle kde se tu vzalo? Ale to mám za to, že jsem včera nekouk na počasí, tudíž mě čeká zkouška z improvizace. Každopádně je to velká čára přes nedělní bikovej rozpočet a tak nakonec podléhám povinnostem, zasedám ke compu a fotošopuju. Koutkem oka ale stejně kontroluju počet vloček, co venku poletuje, protože takhle se zdá, že by stověžatá mohla zase dostat pěknou deku. K večeru už to vypadá na seriózní problém pro pondělní dopravní špičku.

Pondělí.

Letní gumy pražáků zůstaly stát na suchu. Auta zapadly rychlejc, než VéHáeSky a po městě se jich pohybuje tak třetina. Né těch véHáeSek, těch aut. Jsem teď kluk z vesnice, takže já zimáky mám a do práce jedu prázdnejma silnicema dveřma napřed. Rodinej kombík v hybridu je prostě ideální driftovací kára. Skoro se mi nechce zaparkovat. Ještě jedno kolečko po parkingu a už je čas na brífing, míting, brainstorming. Zasedám k počítači, nějaký tabulky, prezošky, mítingy a čas plyne. Venku ale lehký šedivý opar střídá barva neslučitelná s kancelářským životem. Vykukuje mozol a s ním modrota! Tak a dost. Právě přišel čas rezolutně zatočit s tím půl dnem volna z minulýho roku.

Za dvě hodiny už přijíždím dodávkou na Strahov, kde si dáváme sraz s tátou. Už pěknou řádku let tu mám v plánu polítnout jednu skalku a tak bych to snad chtěl i cvaknout. Na kole by to byla jasná jízdenka blikačkama na CéTéčko, ale na lyžích by to jít mohlo. Stojím teda na hraně, koukám dolu a pocit motýlů v břiše mě říká, že tohle není málo.

“Tak kde to je?” huláká na mě táta odspodu.

“No tady. Takhle odsud a dopad vedle tý skály..” vysvětluju, máchajíc rukou.

„Hele, to není 5. To je tak 7!“zkušeným okem pilota poměřuje.
“Noo.. tak možný to je.”
Znova koukám dolu, shýbám se a hážu sněhovou kouli směrem na dopad. Jedna – dvě – plác! Cestou škrtá skálu a tříští se na prvočinitele. Koukám, jak vločky mizí a na skále zůstává bílej šlic. Tak už jsem těch legrací zažil dost, abych věděl kdy couvnout. Jako jasně, čekal jsem na sníh v Praze a správnou šanci několik let, ale tahle blbina už pro mě asi zůstane navždy zavřená.

Balíme teda věci a přesouváme se na vedlejší spot, kde alespoň sjíždim nějaký úzký pármetrový žlebíky, do kterejch se ale musí aspoň naskočit a za pár minut máme hotovo. Fotky z toho jsou ale takový divný. Nicméně na mě doléhá zvláštní uklidnění z toho celodenního neklidu a snad právě proto ještě navruhuju jít, jen tak, mkrnout na provařený místo kousek níž.

Je to malej gapík přes cestu, z portálu vstupu do Kinskejch štol. Jako děti jsme tam párkrát vlezli a naštěstí nám nikdy nedošly baterky. A tak tu i dneska můžu stát a koukat přes cestu na čistej bílej dopad tohodle poletu. Rozhodně jsem to skákal víckrát na kole, než na lyžích. Všechno má ale něco do sebe. A je jedno, jestli v tričku a kraťasech, nebo v recyklovaný kombinéze. Jedinej pražskej gap už je tu dost dlouho na to, aby si vždycky zasloužil mojí pozornost.

A tak, když přijde šance, je třeba jí využít. Třeba vás posune a zbourá některý vzdušný zámky.

Mě dneska posunula a jeden z nich zbourala. Jsem za to ale rád, protože odměnou pak bylo víc času na tenhle gap.

A my, sotva jsme dofotili, slunce zas zahalily mraky.

Takže kdy je ta spávná chvíle?

Kdy jindy, když ne teď!

-a-

Jo a moc dík za fotky tati! :)

@fotoanderle.cz