Železná ruda – letos naposled

Konečně konec tripu a je čtvrtek, a já odjíždím na trip. Jak si pak má člověk uchovat zdravý rozum ? Pořád na cestách… Jak si člověk má uchovat zdravý rozum…v práci ? Jedině být pořád na cestách…:) Více vevnitř.

Ruda Ruda Ruda – Blaženka. Když si řekneš Špičák, vybaví se ti Blaženka. Boha, tam už těch kalbiček bylo. Že to stále ještě stojí, je mě záhadou…Stejně tak i včerejší kalba byla moc. Na vše naštěstí dohlíželi karatisti,a tak k žádné demolici nedošlo, hurá.

No nic, opět je dopoledne, jak ostatně jinak po noci a ránu a my se konečně dostáváme z kár. Venku je zase zima, že bys psa nevyhnal, zapínám teplotní měřič v autě a ten mi ukazuje 7 stp. Ty voe, miluju léto.

Jdem pokoupit permanentku, a jedem na kopec. Lanovkáři jsou opět milí a příjemní lidé, na pozdrav dobrý den ti neodpoví, bože, jsou na tečku jako dycky. Fakt nejvíc. Nahoře naštěstí dělaj o poznání příjemnější chalani. No nic. 

Tak co bych tu napsal. Jel se tu evropskej šampionát a jel se na tý nejzavřenější, nejužší a nejdivnější trati co tu je. Teda, moc jsem nepochopil proč zrovinka tady, ale jinak – tisíckrát omílaný – bylo to pro všechny bla bla bla… Leš myslím, že je to pro DH závod hodně, hodně úzký. Ostatní dvě tratě jsou o poznání větší level zábavy, a tak se vrháme na ně. 

Nejdřív samo rozcvička a lehce se připravit na tu rozmrdanost, Rossmrdanost. A že tu je ! Před koncem sezony jaksi dochází síly v opravování tratí, já o tom vím své, haha – Monínec naštěstí drží a netřeba na něj sahat :) Muhahaáá. Tady vylejzaj kameny, a dělaj se slušný roletky. Leč co by vadilo…

Asi 3 jízdu zjišťuju, že rozmrdanost mojeho kola po sezoně dostala novej level – doslova třetí rozměr, a to centimetrovej vakl do stan v zadní stavbě. No to není moc pěkný, myslel jsem že spolu doťukneme sezonu – leč ta Francie je prostě zlo, ta ti kolo domrdá.

Z vidle mi teče, nohy poškrábaný do stříbrna, přední brzda zavzdušněná, na zadní teče prasátko, vakl v čepech brutální, zadní 2 měsíce stará nába v prdeli, a ložiska ve středu maj 5 let. Teda, jak píšu, je to VRAK. No tak a teď se k tomu přidalo tohleto, tak je načase to dneska zabalit. Dáváme ještě jednu jízdu, v níž mě to samozřejmě začíná bavit, a je konec.

Klasika.

a tady vídeo, opět jak jsem slíbil :)

Dole se převlíkáme a Kropitel s Lindou jdou ještě jezdit. Dělají chybu, protože se spouští brutální slejvák, haha, a oni jsou jak prasata, když dorážej dolů :) My jsme to opět vychytali, už třetí den za sebou, čistej jsem že ani nebudu muset do prádelny a bika umejvám v místní wapce, to mají ložiska rády. 

Volám Péťovi, kterej měl dorazit ale nedorazil, že udělal chybu a domlouvám si opravu ložisek v rámu v Jezdkovicích – bůh žehnej český firmě, je to hned a za pár korunek. Vlčák odjíždí dom, zjistil že ho večer přijedeme navštívit a tak musí doma uklidit. 

My ale ne ! My se balíme, s Rossem, Kropitelem a Lindou a jedem do Horaždovic do bazénu. Hodinku plavání a cachtání, káva a Ross s důchodcema ve vířivce a pak už jen rozdělovačka a my s Rossem přejezd k Vlčákoj. Jelikož je zejtra pondělí, pojede voják odsud rovnou do kasáren nA střelby (má to dvacku) a já až na 12h do práce. 

U Vlčáka skvěle je, jako dycky. Grantska, pivečko, jídlo, melounek, internet a filmík – all inclusuve zázemí. Jako vždy. 

Proč se totiž vracet dom, když to tam znáš. Leč fenoménem většiny lidí je být už v neděli ve tři odpoledne nastartovaný vmódu "musím zítra do práce" který je obírá o nejlepší zakončení skvělých volných dní – apeluji na všechny – nepodléhejte !

Kolikrát jsem už zůstal na závodech, tripech, vejletech jako uplně poslední, a dom odjížděl až v noci, nebo druhý den až do práce. Milionkrát. V klidu, rozlehnuvším se nad ztichlou lokalitou je přece něco tak magickýho, taková ta pomyslná tečka za hektikem uplynulých dní…

Aloha, brzy někde. 

čárys