Příběh z bouře

Tak dnešek byl takový zvláštní, celý den…den o vodě.
Ráno se vzbudíš, dáš si jogu na hodinu, pak přijde déšť a ty se vyzevlíš…
Do vody jdeš v jedenáct.
Padáš do modrejch hloubek v proudech že vlaješ na bojce jak kus hadru…
A pak toho není dost.
Vezmeš kajak…a zábava ve vodě v kompletu pokračuje…

O jednom neobyčejném zážitku fotogalerie vevnitř…

Takže nalezeme na kajak, a odpádlujeme asi 3 km na Alan Batu, na lokalitu kde chceme vyzkoušet nový dvě kamerky a jejich porovnání, ale o tom až třeba jindy.
Jde o Gopro HD 3 black edition a Magicam.

Legrace už začíná hned na začátku, kdy Tessík, co by zkušenej mořskej vlk mi ukazuje jak se správně sedí na kajaku, hehe. Mno, ten výraz byl moc a já se smál až jsem málem spadl do vody taky.

Cestou padlujeme tak nějak na pohodu, choděj vlny a obloha se tmí.
Je to paráda.

Jsme na lokalitě, beru obě kamerky a chodím s nimi do hloubek kolem 10 – 25 metrů, aby jsme zjistili, která dává víc a která méně.

Nakonec po session nabíráme cajky do kajaků a začínáme pádlovat vstříc evidentní bouři.

To co nádleduje pak, je totální nádhera, kterou jsem ještě nezažil. Tessík řve :
“Už je to tady !!!!” a k nám míří stěna deště a vody…a už je to tady !

Lijavec, vichr, voda se stává konzistencí neodlišitelná od rozhraní hladina/vzduch a ty plaveš nebo pádluješ, nebo nevíš vlastně už kde končí jedno a začíná druhé…
Je to božský.
Řveme na sebe, výskáme, jak malý děcka a jediné co nás sklidňuje, je blesk kousek od nás…ale jen na chvíli. Přál bych vám vidět, jak ta voda vypadala, byl to jako asfalt, prostě nejůžasnější povrch vody s miliardou kapek, co jsem kdy viděl…

A my pádlovali, a chvilkama ne…a nebejt takovej vichr, zustal bych tam doteď, stále bych ještě seděl v kajaku a měl úsměv dítěte v cukrárně na obličeji…

Inu, někdy ten den dá občejné radosti, z vody, dechu, blesků a dá toho tolik, že se to nedá přijmout celé, a musíš to napsat, abys to vyventiloval…

Byla to nádhera.
Díky za pozornost.

Tohle bylo pro vás.

Martin,
Bali, Indonesia.

A celá galerie je tady : )