Týden nacestě..

Je sobota, vstávám v krásných šest hodin ráno, jsem celkem svěží. Horká káva a příjemný ranní cvičení naznačují, že ve vzduchu visí perfektní týden na cestě. Dávám dohromady věci, před sedmou je pod barákem Bro a to ve společnosti Černýho rytíře. (tj. Opel Astra Caravan rv. 2001:-). Do rytíře skládáme kola, věci na lezení, stan, až jsme naložený jako trhovci. A co se dělo dál můžete číst od Jakuba uvnitř..

Za necelý dvě hodinky parkujeme u SingleTracku na Novým městě pod Smrkem. Spousta lidí na parkovišti, slušně zaplněný kemp, sociální fobie v pokročilým stádiu mě rve na kusy. Ale stavíme stan, převlíkáme se a razíme na stezky. O SingleTracku toho bylo napsáno mraky…Netřeba se opakovat. Úplně mokrý a utahaný to balíme kolem patý, dáváme koupačku v rybníku a dále jen jíme a sbíráme síly. Zkoušíme vypít pár piv, ale jsou tak hnusný, že to vzdáváme. A večer METAL. A to bez prdele-v kempu u rybníka je metalový mini festival, takže do 1 v noci bordel jak v tanku, spát se nedá, já nasranej neskutečně. Ale ráno je krásně, tak jdeme projet novější část stezek- Hejnický hřeben. A nutno říct, že nemá chybu. Jen jeho druhá část je poněkud stoupavá…. Večer opět koupačka, v děsný zimě, pak jídlo a koma.

Další den ráno se balíme a jedeme doplnit zásoby do Liberce. Následuje agónie kruhových objezdů a nákupního střediska. Pak přesun do Bezděčína u Hodkovic nad Mohelkou. Celkem rychle nacházíme Hřebenovou věž a jdeme na to. Nutno říct, že v lezení jsem měli osmi měsíční pauzu, po který jsme byli třikrát na překližce a Hřebenová věž je… je písek. Kdo leze ví, kdo neleze tak je to asi takhle – chytů málo, leze se na tření, jištění poskrovnu, morál se hodí. Ale nutno říct, že Labák, Ádr a podobně je úplně jiná liga. Tohle je vlastně pro děti.

Ale pár cest vylezeme, euforie veliká. Na řadě je oheň, klobásy a gin. A pak se to stane. Polem se blíží nejasný obrys. Tuším muže, vidím cigaretu, a hlavně lopatu. Přichází starej pán, prý že les u skal jeho, oheň nevidí rád. Nakonec si pokecáme o lezení, slibujeme uhašení, úklid, modrý z nebe a lesů pán mizí i s lopatou v temnotě.

Ráno mě nebudí vůně kávy. Nebudí mě přítelkyně. Ani budík. Ani Bro. Po ksichtě mi leze oranžový, asi 10 cm dlouhý slimák. Peklo. V botách další dva. Přestálé trauma jdu vyběhat, za necelou hodinku jsem zpátky a Bro zrovna leze ze spacáku. Po snídaní se bleskově přesouváme na Sluneční stráň, počasí je perfektní a nic nám nebrání vylézt pět cest v pevným, hladkým písku.

Pak zas do auta a jedem do Rychlebských hor. Cesta nic moc, spousta kamionů a závodníků… Odpoledne jsme ve Vidnavě, ubytovna na Náměstí za 180 Kč/noc to jistí. Skládáme kola a jdeme vytočit nohy s cíle dát Trail kolem Černýho

potoka. Nepatrně se ztrácíme, pak se nacházíme a jdeme na to . Trail je skvělej. Žádné záludnosti, jde jet rychle, na oči, takhle jsem si vždycky představoval Kanadu. Na ubytku dojíždíme téměř za tmy a celkem grogy.

Ráno nakupuju rohlíky, pak cvičím v parku jógu, romská komunita kouří a kouká na mě kouká z oken, idyla. Ta ovšem končí v 10 ráno, kdy nastupujeme na kola u základny Rychlebských stezek. V kapse perfektní mapa za 40 Kč, na řidítkách nalepovací páska anóbrž dobrovolné vstupné- podpořit tuhle věc je nutný. Čeká nás 500 výškových metrů, něco les, něco cesta, něco trail dr. Weissnera. Techniku prověřuje brod, lávky, šutry. Zadarmo to není. Za hodinku a něco jsme přesto nahoře a jedeme na Vales. Trail je…těžký. Bro má RB CRX, vidle 100 mm, ale bojuje statečně. Já na starým Banshee jedu čistotu, jako ostatně vždycky J. Po Valesu je na řadě Super Flow. Co říct ? Téměř 12 km dolů z kopce. Miliony klopenek. Tisíce skoků. Stovky lávek. Nádhera. S úsměvem idiota letím dolů, chrániče žádné, na hlavě xc helma Giro stará 10 let, v hlavě pak mantra nesmíš to položit, nesmíš, nemocnice by byla jistá. V půlce trati skáču malý posílák z pařezu, dopadám čistě, ale rána v zadní stavbě dává echo, že je něco špatně. Opouští mě patka,přehazovačka a pár drátů… V MacGyver stylu vyrábíme z kola single speed a pokračujem dále. Nutno zmínit, že jsem taky posral volbu plášťů – Schvalbe neustále prorážím, je to peklo, chvílema jsem zoufalej. Při každé výměně hostíme komáry, ze ztráty krve se nám dělá zle….

Odpoledne míříme na skály, je tu všude žula. Skalní útvar Píšťala je ale zklamání. Hodně mechu, očividně se tu neleze často, jištění málo. A hrozně to tu žere. Bro mě jistí, najednou ho obalí roj komárů a začne ho táhnout do hlubin lesa. Nedá se jinak a zdrháme jak malí kluci. Koupání v lomu Rampa nám pak zlepšuje náladu, voda čistá, studená. Celkový dojem kazí jen ožralý mlaďoši, který řvou a dělaj bugr.

Večer hospoda ve Vidnavě. Celkem groteska. Jídelní lístek alá 80. léta, z repráků řve balkánská hudba, masakr. Na tabuli nápis vepřový steak, spolu s nabídku pizz vypadá nejmíň nebezpečně. Ale není, prý nepřijelo maso. Takže pizza- v nabídce malá (32 cm), velká (42 cm). Objednávám si velkou s kuřecím masem, číšnice odpovídá : „ no jasně, ale dám Vám malou, ta velká je fakt obrovská.“ Nemám sil odporovat a jen kývám. Pak se číšnice vrací, dává mi pivo a asi proto, že vypadám zaprášeně, na mě ještě jedno pivo vylije. A to tak, že úplně. Jdu se převléct, pizza je zatím na stole. A kupodivu dobrá. Ráno tu nešťastnou ženu potkávám v sámošce, utíká přede mnou.

Další den nás opět z postelí tahá slunce, tak razíme na Traily. Po již známém výstupu jedeme na Tajemný a Mramorový. Ty nás moc nenadchly, jsou hodně

rozbitý a ne moc z kopce. Za to Velryba nemá chybu-utažený zatáčky, přejezdy Balvanů, prostě super. Pak zázvorová limonáda a kulajda v Základně, dvě hodinky leháro a knížka a zase nahoru a hurá na Super Flow. Zhruba v půlce dorážím zadní plášť a stávám se pěším turistou… Podvečer návštěva dalšího lomu, voda opět bezchybná…

Poslední den razíme na Venušiny misky, obhlídnout zdejší cesty na žule. Chvilku obligátně bloudíme, ale za hodinky je máme. ( btw. Cestou předbíháme místní zavalitý cykloturisty J Komáři žerou přijatelně, tak jdeme na to. Vybíráme cestu stylem- půjde to/ půjde to blbě/ nepůjdete to, tak se na to vybodnem. Nástup celkem těžkej, zase bez chytů, na tření mi to moc nechutná. Zhruba v 7 metrech provazuju hodiny a jsem komplet zesranej. Hodiny celkem obroušený, tady se asi padá. To mi moc nepřidává, ale sunu se dál. Zhruba v 11 metrch cvakám kruh a sevřená prdel povoluje. Bro zespodu řve, že jsem idiot, že se na to nemůže dívat. Pád byl zlej-cesta je plotna, pak kolmice s policí, pak kolmice.. U kruhu nevím, síla dochází, tak to ojebávám a s pomocí kruhu překonám rajbas a s poklidem dolézám čtyři metry na vrchol. Ze štandu dobírám Bro, který celou dobu nadává a chce vápno. Na hoře si pak říkáme, že je čas si dát padla. Dáváme sbohem žule a padáme na ubytovnu. Balíme věci a z Vidnavy se přesouváme do depa- tj. na chatu, kde nás čeká Grande Familie, hromady jídla, studený Svijany a do běla rozžhavený gril.