Nechcete trochu vody v tom vedru v ČR ? Sumbawa trip…

Sumbawa, ostrůvek ležíci kdesi v Indonésii v oblasti Malých Sund, jak jsme se někdy před léty učili v hodinách zeměpisu, a to je pro nás také jediná informace. Nasedáme na trajekt v Labuan Lombok na půlhodinovou plavbu do země pro nás neznáme, bez mapy, bez informací, bez průvodce, jen tak, prostě jeden z dalších Tesíkovo plánů bez plánu :) …. Ale proč ne, zmizet alespoň na chvíli z nádherného, ale pro nás po dvou letech až příliš komerčního ostrova Bohů, Bali, zmizet od bílých obličejů, jejich řečí a zvyků, daleko od civilizace, i když stále v dosahu.

 

Během krátké plavby lodí si nás místní zvědavě prohlížejí, se smíchem si něco vyprávějí a snaží se jejich lámavou angličtinou navázat rozhovor s dvěma bílými pasažéry, dvěma bílými opičkami v otevřené kleci. Úsměvy se stupňují po jejich zjištění, že ony opičky znají základy jejich jazyku, o to více se snaží komunikovat a my se stáváme středem pozornosti. Já se líbím paní s nejdelšími vlasy, co jsem kdy viděla, pyšně si je rozčesává v poryvu větru a při tom mě nespouští z očí, ani já ji, vytáhneme obě naše krabičky, kam si ukládáme obrázky lidí a míst. Fotografujeme se spolu a bavíme tím skupinku děti stydlivě postávajících v pozadí. Kochám se pohledem na blížící se ostrov a pozoruji poskakující Lumba Lumba, hrající si Delfíny, kteří nás doprovázejí na cestě do neznáma…. Všichni se mačkáme u zábradlí a užíváme si jejich bezstarostnou plavbu mořem… až později si uvědomuji, že bych měla vytáhnout onu krabičku a udělat si nějaký záběr, ale to už jsou příliš daleko ve svých hrách na honěnou, nevadí, vidět je na vlastní oči je beztak nezapomenutelným zážitkem.

 

Vítá nás malý přístav západní Sumbawi, malý majáček a nekonečná zeleň…. S úsměvem ve tvářích nasedáme na naší motorku a jedeme vstříct novým zážitkům dneška…. Na pravo či nalevo??? Pouhé dvě možnosti, volíme cestu podél moře, jak jinak, oba jsme velcí milovníci božské lagu :)
Cestou potkáváme různá stavení na kuřích nožkách, krávy líně polehávajíci podél silnice, davy lidí nadšeně mávajících na pozdrav dvěma neznámým a hlavně si užíváme nekonečnou volnost. Zastavujeme na různých místech, prostě tam, kde se nám to zrovna zalíbí, není kam spěchat, čas na Sumbawě pro nás není, jen my dva, naše motorka a naše touhy po dobrodružství.

 

Jsme unavení a přes motokrosovou cestu se dostáváme na odlehlou písčitou pláž. Zapomenutý Ráj? To jistě ne, ale slovo ráj toto místo zcela jistě přesně vystihuje. Nekonečná pláž kam až oko dohlédne, masivní skaliska a desítky odlišných odstínů zeleně. Šumění moře, švitoření pro mě neznámých druhů ptáků a jiných tvorečků. A pro dnešní noc jasné útočiště…. Z korálů posetých po celé pláži si vkusně vytvoříme okraj ohniště, nakoupíme večeří a po celý večer pozorujeme plápolající, životadárný oheň a nebe poseté miliony světélkujích světlušek nebe…. Pro dnešek jsme to jen my dva… tisíce komárů a celou noc kousajících mravenců,ale i to je příroda… :)

S východem slunce, však zapomínáme na všechny strasti probdělé noci…. Příroda nám předvádí své odměny… Nebe zbarvené do barev rána, od všech odstínů žluté, přes jemně fialkovou a  tmavě červenou nádheru…. Bere i dává…. A my berem a nasáváme vůně linoucí se přes široký oceán…

 

V našem malém ráji trávíme tři dny, dojedeme až tam, kde končí asfaltová silnice a začíná štěrková cesta, když i ta se mění v polní cestu, otáčíme naší motorku a jedeme zpět do přístavu, šťastni z objevení nového ostrova, plni dojmů a zážitků, naplněni splněnými sny a touhami. Těžko se loučí s tímto místem, a těžko říci, zda budeme míti tu čest se sem vrátit, oba však víme, že míst jako toto je nesčetně, jsme v srdcích velcí cestovatelé, toužící po stále novém objevování….proto si pro jistotu beru kus Sumbawi s sebou, ve svém srdci, ve svých vzpomínkách a v obrázcích…. Co mě čeká dále????…. :)

Další kus Ráje….

Napsala : Lin
foto : Lin a Tessik

A kompletní galerie od Lindy a Tessika je u mě na PYL.
Tímto vítám nového dopisovatele – Lindu a děkuji moc.

Klik na link tady : PYL