Rampage roadtrip 2013

Když sme se po létě ve Whistleru rozhodovali kam na roadtrip, Utah, potažmo Rampage byl jasná volba. O takovém malém výletě, více uvnitř…

Plnit si sny, to je moje heslo poslední dva roky. Napřed to bylo dostat se do Whistleru, pojezdit na Shoru a dát si lajnu jak ve Where the trail ends. To sem si splnil a tak bylo načase oprášit ty starší. Kdo z vás nekoukal na Drop IN tv show, kde týpci jezdili autobusem po lokalitách, o hodně přišel. Rampage byl dobrej duvod se hecnout a prozkoumat Utah. Co by to bylo za výlet bez party dobrejch kámošů. Sestava je tedy následující – kapitán a navigátor Skaut, šéfkuchař a ubytovací delegát Aleš, milovník malých žen a velkých drinků Mouras a dva puberťáci Mára (z Bechyně) a Mára (z Klaanova). Plán je károu do Belinghamu, odtud letadlem do Vegas a dál obytkou. Vyjíždíme v uterý večer, pěkně rovnou z párty. Po cestě stavíme ve Vanu, kde nás s otevřenou náručí vítá spící Skaut s Mourem. Pěkně je budíme, naházet věci do druhý káry a hurá na čáru. Zde lehčí zádrhel, po tom co mi buřtojídní US fízl bere bez mýho vědomí workpermit z pasu. To zjištuju až na dálnici. Panika, otáčečka. Blbě zatáčim, takže končim na jinym přechodu, zde znovu procedura, naštěstí rychlejší a už to trefuju. Buřt se směje, že sem si toho nevšim, já radši sem ticho a honem na letiště. Zde prekérka pro změnu s kolama. Platíme navíc 50 babek a už si to svištíme do Vegas. Zde prekérka opět z kolama. Do Vegas očividně lítaj všichni na lehko, neboť nemaj přepážku pro nadměrný zavazadla. Takže volání, ptaní se, zmatky až nám zřízenec konečně dotáhne krabice. Další problém je shuttle na hotel. Sice ho máme předplacenej, ale jen co nás Joe uvidí, už nás fakuje, že se nevejdem. Berem teda tágo směr hotel Excalibur, ve středověkém stylu. Plán je jasnej, kola zustávaj v krabici a my si dáme hezky noc ve stylu Fear and loathing in Las Vegas…

Ráno se probíráme a razíme do půjčovny. Zde na nás čeká největší dostupná obytka Ford F-450 s obsahem 6,8l. Tahle skoro 10 metrová svině uvnitř nabízí komfort panelákového bytu. Zastávka ve Walmartu. Zde nakupujem jídlo a pujčujeme campingovou výbavu. Již za tmy dorážíme po 150 majlích do mestečka Huricane, kde je bike shop. Parkujem pěkně před a dem spát. Ráno jdem pro rady, mapu a podobné. Na dnešek plánovaná kvalda se přesouvá až na sobotu, takže na programu je konečně ježdění. Ještě se stavujem na parkáči kde fasujem redbully, kupujem trička a podobný. Pak pár kiláků zpět, na starou Rampage site, kde se jeli první ročníky. Zde se na rozdíl od tý nový, dá zajet károu až k tomu. Obytka sice nedává dirt road přímo pod kopec, ale i tak bydlíme asi 300 metrů. Sestavujem kola a dem na to. Pod kopcem je slušnej camp. Milion lidí, muzika, grill. Kopec sám o sobě je něco neskutečnýho. Všechno se skládá z hřebenů, ze kterých vede miliony cestiček. Všude skoky, posíláky, dropy nebo jen prostě lajny plný technických sjezdů. Zkrátka hřiště na který chcete chodit s mámou po škole. Dáváme na rozehřátí jednu skočkovou lajnu a pak už hike nahoru. Cesta je drsná. Občas se tlačí, občas se nese, občas si už kola musíme podávat, neboť je to prudký a sypký. Heslo dne: ze zdola to vypadá hrozně, ze zhora ještě hůř. Celej hřeben sestává z několika plošin. Pokaždé se jede z kopečka, mírnýho či prudšího a pak přijde prudkej sjezd či drop. A tímhle stylem je to pořád. Mění se jen dýlka a sklon. Pokaždý se zastavujem na hraně plošiny a studujem kudy. Zda skočit či sjet. Rozhodně nechceš, aby se ti to dole rozjelo a tys další plošinu použil jako odraz. Po stranách sráz, míst na chyby moc není. Problém je, že takových plošin je tam tolik, že nahoře nevíš kde je drop a kde sjezd. Dolejzáme pod vrchol, dál už je to moc. I tak nás čeká zhruba kiláček sjezdu. Všichni sme pěkně nervozní. Dolů je to na prašnym povrchu na kterym sme nikdy nejezdili. Velkej sklon a hrany, za který nevidíme. Po stranách místy jasná smrt, do toho fouká, no prostě ideální stav. Dem na to. Nakonec je to vcelku v klidu. Jede se pomalu, na jistotku. Sjezdy občas trochu infarktovky

ale přežíváme všichni. Dole totální euforie. Jeli sme naprostou baby line a přesto to bylo dost. Takže od ted ještě větší respekt všem co kdy jeli a jezděj rampage. Nakonec dáváme ještě pár lajn a pak blbnem dole na dropíkách a skokách. Atmosféra skvělá. Lidi fanděj, hecujem se. Je tu i pár buchet, jedna z nich dává slušný pekla, na který se musíme hecovat i my. Do toho tu lítá malej Jackson. Vedro k padnutí ale jen co zaleze mozoul, pěkně se ochladí. Sprcha, véča, pívo a spát. Ráno jedem mrknout na kvaldu. Auto musíme nechat na parkáči a je to asi 5 majlý k sitě. Cesta zlehka do kopečka, do toho polední sluníčko, co víc si přát. Dojíždíme slušně splavený. Kola do šatny a dem to obhlídnout. Jestli stará site je hřiště kam chceš chodit s mámou po škole, tak tohle je hřiště kam chceš chodit s holkou na rande. Je tu pár malejch skoček, který bysme možná dali aj mi a pak spousta nesmyslů z jiný planety. Nad tim všim se tyčí Ikon sender. Rozdělávám židličku u jeho upatí a čekám. Celej závod se jede ve dvou sousedících udolí. Jezdci sou seřazeni podle zvolený lajny. Startuje se zprava do leva. Začínaj střelci typu R dogg, T Mac, který brousej pravej ridge, končící pár skokama. Pak pár střelců dává menší Ikon sender a už se přesouváme do druhýho udolí kde nás čeká lahůdka v podobě Canyon gapu. Zde maj týpci co dělat to ustát. Lítaj se hrozný koně a občas to někdo před dopadem zkroutí do mini whipu. Rozhodně podívaná jak se patří. Sluníčko pálí, my pálíme. Dojíždí poslední a hurá zpět. Tentokrát je to celou dobu z kopce, takže u káry sme hned. Večer ještě lehkej pojezd. V noci se spojujou všecky ohně do jedný velký redneck párty. Na jednu buchtu tu výchází asi 50 borců, takže je to boj. Skáče se přes oheň, do ohně, s kolem i bez. Beer bongy a podobný srandy nesměj chybět. My to ale brzo vzdáváme, neboť ráno brzo vstáváme. Budík řve v nemilosrdných 6 ráno. Všude tma tmoucí. Berem čelovky a dáváme východ slunce na vrcholku naší oblíbený lajny. Po východu chvíli pořváváme na lidi dole v campu a pak hezky rozespalý a vytuhlý jedem dolů. Károu opět na parkáč, Hc XC přes poušt kouknout na finále. Tentorkát se startuje až z vrchu. Horní část je ve znamení techniky. Zde si to nejvíc dává Faircloth. Hoch je to uplně vylízanej, asi mu nahoře neřekli, že to není na čas. Jízda ve stylu. Dole tablety, whipy a už je fuč.

Lacondeguy davá monstr supermana, Agazis beko z dropu na držku. Pak chvilku pauza. Ríša Schlej zpovída Ronniho Rennera, kterej tam prohání elektrobiky. Cpem se do záběru a sme slavný.) A pak to přichází. Strait jede hezky, o tom žádná ale nevim nevim. Po jeho suicide z největšího dropu nabíhaj organizátoři a dávaj na hranu odrázek. A už je to tady. Vylízánek Zink za to na hraně škubne. Přistává pár metrů od nás. Na čisto. Mizí v dál a lidi se mužou posrat. Nepochopíš nic. Pak už se de zase vedle. Pár hezkých jízd. Opět vytuhláci na gapu. Ale na trati je Mcgarry. Beko nahoře a už ji žene k rozjezdu na gap. Všichni najíždej přes boční drop do svahu, kdyžto on jede na skálu asi o 10 metrů vejši. Huláká to dolů. Kolečko pod nim vypadá že se každou chvíli rozletí. Řikám „pičo má hroznou rychlost, to přestřelí“. Jenže on za to na odraze škubne a vodjíždí beko jakoby nic. Lidi řvou eště asi minutu co už je dávno v tahu. Nikdo nechápe už vůbec nic. Jen se rozhlížim na ostatní, jestli se nám to nezdálo a řvem jak malý. Ten kluk je fakt mimo. Tim končí první kolo. Na druhý vychytáváme lepčí fleky. Takže když Lacondeguy vysílá svýho MX superman seatgrab, skoro ho hladíme po koulíchJ pak honem k dropu, počkat si na Zinka. Jenže těsně před Kylem se na dropu hrozně vyndavá Binggeli. Po beku z menšího dopadá docela ok, ale je rozhozenej a dopad je kurevsky uzkej. Vyjíždí mimo a už letí po držce dolů, kde sou naházený šutry co se nepoužili na dopad. Nezvedá se a nevypadá to vůbec dobře. Běžej k němu medici a netvářej se moc nadšeně. Do toho se tam cpe taková polobuzna s copánkem a náušnička. Media pásku a už to fotí. Organizátoří nás držej v odstupu, ale on fotí jak o život. Je tam hrobový ticho, tak začnu řvát, jestli si ze mě dělá prdel. Že tohle fotit nebude. Všichni na mě koukaj, koukaj na něj. Nakonec organizátoři uznávaj, že to není uplně košér a týpka vyhazujou. I Ríša Schlej s filmovym štábem radši otáčej kameru na nás. Zhruba hodinu přijížděj akorád doktoři. Nakonec týpka nakládaj na čtyřkolku a vezou k helikoptéře, která tu byla celou dobu ready na tyhle situace. Týpek se směje a lidi ho vyprovázej až k heliportu. Nasleduje dlouhá pauza, kdy chvilku fouká, pak sice nefouká ale heli s kamerou není ve vzduchu, takže se nesmí jet. Pak je ve vzduchu ale zase fouká. Tahle komedie se opakuje několikrát, až to nakonec vzdávaj. Kyle je samozřejmě rád. Lacondeguy s T mackem už tolik ne. Vubec se jim nedivim, ale stim už ted nikdo nic neudělá. Koukáme na vyhlášení a hurá k autu. Zážitek to byl tak jako tak velikej. Velkej respekt všem co to sjeli a brzky uzdravení těm to se rozstřelili. Tohle je největší mazec co se dá na kole jet.

Noc na sitě ale ráno jedem do města. Poptat se co a jak. Dáváme pak offroad po dirt road z druhý strany. Obytka je statečná. Huř je na tom Skautova vidlice. Parkujem blízko. Skaut to po chvilce neřeší a dem na to. Prohlížíme toho docela dost. Nakonec končíme u již vyhlídnutýho dropu. Mouras ho vyslal už večer předtim, pro ostatní premiera. Má to tak 4 na 5 Dkey metrů. Dopad je hrozná placka. Ostatně jako většina zdejších dropů. Dávám krásnýho Heiníka, ale ustávám. Skaut s Mourasem skládaj kola do podivných tvarů viz foto:D

Pár lajn a zpět ke káře. Zapadá slunce a my tu máme ještě vyhlídnutej gapík přes cestu. Já se vyndavám na skoku vedle, takže už jen točím. Mára, Skaut a Aleš bez problému. Mouras lítá bez řetězu skoky vedle. Otvírá si nohu pedálem, takže jedem na tour do hospitál. Zdejší doktoři fakt profíci. Radost pohledět. Za chvilku sme venku a jedem přespat k pujčovně. Ráno fasujem Dodge Ram 1500 5,7l. Já s Murasem zustáváme v roli řidičů a shuttlujem kluky na Flying monkey. Tenhle hodně technickej trail je kapitolou sám pro sebe. Všude skála, sráz, místa je tu tak pulmetru, do toho technický sjezdy. Nic pro rodiny s dětmi.

Dolů si s Mourasem dáváme rally, vyzkoušet co všecko to umí:D Dole romantické focení, loučení a zpátky do půjčovny. Týpek byl moc rádJ A odsud již pojízdným domovem do Vegas před Walmart. Vrácení campingové výbavy, nákup duck tape. Balíme kola, sebe a ráno již do hotelu. Poslední den noc ve Vegas a ráno záživná cesta autem přes hranice zpátky do KanadyJ

Tejden utek jako voda. Ježdění neskutečný. Příští návštěva určitě obytka a bydlet na starý site. Pujčit lopaty, hrábě a plácat si bábovičky.)

Díky klukům za super vejlet!!!:)

Maara z Klaanova