FunDH Lipno 2014

Je sobota čtrnáctého, tedy den po pátku třináctém a všichni pověrčiví nešťastníci mohou konečně vyrazit ze svých domovů, aniž by se báli, že je za prvním rohem posere ne holub, ale rovnou čáp, (což už by byla pořádná sprcha hoven) a můžou s klidem vyrazit pohoupat se na nejpohotovější, ale zároveň nejvyhrocenější závody sezony a to na Lipno Fun Downhill 2014, které pořádají FRbikes.cz

A tak se i já v přesvědčení, že dneska už se mi nic hrozného nestane, vydávám na Lipno, prohnat svojí Ninju v pohodovým race modu. Přijíždíme na parkoviště okolo desáté, říkám si, to už tady všichni budou, ale opak je pravdou, lidí je tu zatím celkem pomálu. Tedy parkujeme, a hned jako mnozí další dostáváme pojeb od pána hlídajícího parkoviště, který svou svědomitostí ušetřit co nejvíce místa pro další auta připomíná spíše majitele areálu, než parkoviště vládce a pána. Nicméne necháváme ho vládnout v téhle své džungli, nejsme chuligáni, zmenšujeme mezeru mezi auty jako spořádaní občané a můžeme se vrhnout k registračnímu stolu. Kde fasujeme od Kámy čísla a od Kojce mínus 150kč ve šrajtofli. Ještě permice, doplnit energii v místní Jednotě a může se vyrazit na kopec. Bikerů už taky dorazil pěknej houf, a tak se nestačíme zdravit a usmívat, tu prohazujeme slovíčko sem, tu pozdrav tam, protože je fakt, že se tu prostě skoro všichni známe. Ale než bychom se vykecali, byl by den pryč, takže mažeme na lano.

Jedem vzhůru, na Lipenskou lanovku až nezvykle rychle ono je to asi tím, že turistů je tu takhle dopoledne zatím pomálu, ale nechval dne před polednem že? Dáváme první jízdu a je to děsná pohoda, počasí je očividně objednané, trať je tvrdá, prašná, rychlá, závabná a hlaďoučká jak dětská prdelka, jen sem tam vykukuje nějaký zákeřný kámen z klopenky. Dáváme první jízdu, myslím, že psát něco k trati snad ani nemá smysl, protože o Lipenském bikeparku toho bylo napsáno již mnoho a trať zůstává stále stejně hravá, rychlá, hodná a příjemná bez jakýchkoli změn. Proto se s ní ani my nijak nemazlíme, první jízdu jedem hned v plným a rychle opět na lano. Samozřejmě než jsme vyjeli nahoru a sjeli dolu, dorazily tři autobusy narvané důchodci, toužících po neuvěřitelném zážitku z výhledu na stezce v korunách stromů, ale nejdříve se tam musí dostat a využít místní lanovky. Teď začíná ta pravá zábava, lano se zpomaluje a zpomaluje a zpomaluje, až co chvíli stojí, lidé ve frontě se tlačí, lehce nervózní, cesta nahoru se stává nekonečnou a opravdovou výzvou, kterou ne málo bikerů vzdává a raději nahoru tlačí nebo ji už ráno vyřešili permicí na pět jízd.

My se ovšem sveřepě perem s ještě sveřepějšími důchodci o pořadí na lanovku (myslím, že každý ví, jak jsou důchodci nebezpeční a odhodlaní, při slevách v Kauflandu), až po těžkém boji získáváme svou sedačku, a nakonec to není ani tak dlouhé utrpení. Ovšem nahoře přemotivovaná a asi příliš natěšená na trať zapomínám, že mám brzdy a pouštím to co nejrychleji dolu. Ono proč ne, vždyť to tu znám i poslepu. Ale tak je to vždy, to na co si nejmíň dáváš majzla, to tě vyškolí. V první klopně chytám šmejra předním kolem, v plný rychlosti si zavírám předek a dostávám výchovnýho facana od trati. Kupodivu celá, i když bolavá se zvedám, zjišťuji, že moje rameno, řidítka a rozervanej grip dostaly asi nejvíc a jedu po louce rovnou do místního servisu.

S pomocí svěráku se snažíme aspoň trochu narovnat moje stylová řidítka, načež je u gripu akorát ohybáme znova, jen opačným směrem než jsem je ohnula při pádu. Takže výsledný efekt jsou opravdu originální rozvlněná řidítka. Ale jak tak koukám v servisu kolem, nejsem v tom sama. Vlastně se nestačím divit, kolik lidí Lipínko proškolilo, kolik lidí si zapíchalo, nebo se zbavovalo váhy přehazky, tlumičů apod. Nevím, že by ještě dozníval pátek 13, nebo má tolik lidí blbou karmu? Nebo je Lipno fakt tak drsný? No nic, koukám na hodinky, start ještě stíhám a nejsem posera, nějak to dolu splužím. Nakonec se posouvá start a dokonce stíhám ještě jednu tréninkovou jízdu s novými řidítky. Cestou nahoru zjišťuji, že diváci jsou na svých místech okolo trati a kupodivu, světe div se!!! Zjišťuji, že tihle diváci mají oproti divákům na ČPDH nejen hlas, ale dokonce velice hlasité pomůcky na vytvoření pořádné závodní atmosféry, proto přidávám svou troškou z lana a snažím se hlasem co nejvíce podpořit, nebo vynervovat každého bikera pod sebou.

Nahoře chvilka čekání na zpožděný start, ale pak už to všechno jede rychle jako ferrari na okruhu, nastupují Junioři a všechno to otvírají, pokračují ženy, muži v nejlepších letech, tedy muži nad 40 let a Open kategorie, která musela pojmout i těch několik elitních jezdců, kterých ovšem nebylo dost na vlastní kategorii. Já si zajíždím svou jízdu v race modu, takže kašlu na ohnutý řidla, bolest v rameni a letím jak býk na červenej hadr, hlava nehlava, černo před očima a dojíždím na pohodu. Přičemž se hned vydáváme s holkami udělat na trati mezi fanoušky pořádný kotel. A nejsme sami, kdo fandí, což je fakt super vidět, že to baví i lidi okolo. Druhá jízda se jede jen moment po tom, co dojel poslední jezdec z open kategorie a celý závod i když na dvě kola tím opravdu svižně ubíhá, tedy zajíždíme ve stejném pořadí druhou jízdu, ten kdo v první jízdě hodil krysu, snad vylepšuje, ten kdo v první jízdě žádného zajíce nehonil, třeba naopak trikuje teď, někdo dává nekompromisně i bez pádů, fanoušci řvou pořád neúnavně z plných plic, prostě atmosféra jak má být.

A vítězové? Za juniory od 12-15 let zalítl na prvním místě Vojta Havránek, druhý Jirka Mach a třetí místo zabral Tomáš Král. Následovaly ženy, kde se na prvním místě od minule nic nezměnilo a mohla jsem si konečně taky jednou bouchnout šáňo a postříkat ostatní já. Ovšem překvapení čekalo na druhém místě a to v podobě slečny Ebi Neumannové, musím podotknout, že ta dívenka jezdí od podzimu a má najetý celý Lipno s prstem v nose. Myslím, že má přirozený talent. Třetí statečnou ženou se stala Petra Legátová. Nejrychlejší muž nad 40 byl se stylem a grácií Robert Loos, jinak tuto kategorii zabrala rakouská výprava, tedy druhý byl Reindl Andreas a třetí Johan Neumüller. A co se týče kategorie elite/open na prvním místě zůstal od minule bezkonkurenčně kapitán Alexandr Sidor, vteřinu po něm dojel Eric Neumüller, třetí zalítl Jan Kříž, alias Cruzo, ale vyhlašovalo se dále, čtvrtý byl Milan Brůžek, pátý Pavel Schwára Schwarz, který celý závod odjel na enduro kole s 27,5 kolama a to tak že nevynechal ani volitelnou mnohem horší variantu skoku z kamene a vyslal 9ti metrového ultimátora, no jo tatík od rodiny. A pátý byl Michal Říha, řekla bych trochu černý kůň, ale lepší jízdu od jízdy. Kdo by rád přesné výsledky, přesune se sem

Nebo na web FRbikes.cz , kde už visí report z akce.

Závěrem bych asi poděkovala všem zhruba 90ti zúčastněným. FRbikes.cz za uspořádání báječné akce a doufám, že se příští rok všichni sejdeme na Lipínku opět v hojném počtu.

Nebo se můžeme vidět už dřív…

V pátek vyrážíme opět do Polska na polský pohár, takže doufám, že se potkám s co největším počtem z Vás. Nebo že se uvidíme i na jiných závodech, tedy kdo dorazíte, protože jak tak na to koukám, účast na posledním enduru přes 180 závodníků a sjezdové závody ať už pohár, 3DH cup nebo malé lokální závody na Lipínku už navštěvuje vždy tak do stovky jezdců, což tu naší DH scénu moc nepodpoří.

Přeji všem krásný den, mějte se pěkně a snad těch pár písmenek ode mě příliš nenudilo.