Monínec New trail na vlastní gumy

Konečně po desítkách hodin na brigádách nastala chvíle, kdy se otevřel novej trail na Monínu. Doposud jsme vždycky dělali různý odbočky  a varianty ze stávající trati ale bylo potřeba se posunout zas o kousek dál..

A tak už na vloni na podzim, když počasí ještě dovolilo, nahodili se hrubý rysy novýho lehčího trailu, kterej má obkroužit lesní úsek a pomoct tak rodinám s dětma dolekopcom. Prostě navrhnul se family trail pro všechny, aby se Monínec dal sjet i na pevnym kole s pevnou vidlí. Pak trochu zlobilo počasí, ale po celkem vydatnejch brigádách je tu konečně hotovo a ten nezbývá, než to zajet na vlastní gumy.

Už když jedu lanovkou nahrou, tak mám pocit, že to pekelný sucho tomu dalo zabrat snad víc, než vydatný deště, ale nebudu předbíhat. Večer mě sice ještě volal Vlčák že se dělá děsně prachu a tak je třeba ráno vymést vrchní klopky od prachu a tak beru první lano co jde a nahoře v boudě si vyfasuju koště a tak moje první jízda dolů není za urputnáho svírání řídítek, ale madla od koštěte. Jako, že tu kopem krumpáčem, hážem lopatou, hrabem hráběma a foukáme fukarem… ale že tu ještě budu běhat s koštětem?

Jenže ono to má svůj význam. V klopkách je totiž toho prachu docela dost a tak si ho jdu nejdřív vyžrat raději sám, aby se pak celej den dalo celkem v klidu jezdit a nedriftovali se zatáčky jak za mokra. Toliko k fine tuningu a zákulsním debatám o tom, že ten kopec budem nakonec luxovat..

Slunce pere a bude ještě větší peklo a tak není čas ztrácet čas. Vršek klasika a pak po velkým gapu a dlouhý lávce se konečně blíží kýžená odbočka. Klopka, skok mezi stromama a už se vrhám do otevřený části kde začínaj dřeva. Teda hned v první části je znát jak sluníčko tý hlíně fakt dalo zabrat. Práší se a drolí se jedna klopka vedle druhý a tak je jasný, že další část bezednejch dotací půjde na samozalvažovací systém podél trati. Prostě se vytáhne hadice od sněžnejch děl a bude – siply easy..  No tak easy to asi nebude ale i přes to jak se některý místa drolí, se dá trail pěkně letět. Teda letět – no je to přeci family a tak druhou jízdu už se musím sakra krotit, protže jsem na pár místech lehce rychlejší než bych potřeboval, ale stejně mě to baví.

A ten kopec je zase najednou jinej. Přibyla tady varianta co dává úplně jinou možnost ježdění. Něco co tu chybělo. Něco kde si malinko odpočineš po nakládačce v lese.

A jsem za to rád.

A tak ještě jednou díky všem co přiložili ruku k dílu!

Stojí to za to!

-a-