V lednu 2014 jsem byl s Bro u Martina na kurzu freedivingu v Osečný. Pocity z vlastních výkonů byly špatný, touha všechno lépe pochopit, zlepšit se a topit byla silná. Delší čas plný povinností, práce, školy, sám to znáš, příteli. Nicméně touha přetrvala. Uběhl rok a pár měsíců, přetrvalo nekonečný čekání na neopren…a stáli jsme na břehu lomu.
Viditelnost je slušná, připravujeme se a jdu pod vodu. Cítím tíseň. Technika zoufalá, motám se, najednou je okolo mě zelená mlha. Dobře vím, že u dna čeká Bubák. Pozoruje. Ve chvilce na mě skáče, chytá mě a pevně tiskne. V plicích ubývá vzduch, nohy těžknou. Otáčím to, zavírám oči a směřuju na hladinu… Ponor od ponoru je lepší. Bro je relaxovanej a klidnej, dodává mi jistotu. Bubák mě pomalu pouští a schovává se do zimy a tmy tam dole. Bude tam pozorovat okouny, usazovat kal, spát. A čekat na Tebe, příteli.
Tak to je naprostá pecka : )
Voe, vam musela bejt zima : )
Miličín znám jak svý boty, takže jsem rád, že jsem po dlouhé době zahlédl budku střelmistra…popravdě, ta viditelnost nebyla až tak špatna…znám tam horší.
Díkys moc za videjko !
Voda měla dle budíku 10 stupnu. Přičemž já se vofrňuju když má bazén 26…takže pro mě skoro polosmrt :D.
V neděli jsme byli okouknout Bořenou Horu a vrtulník s “pilotem” mě fakt dostal.
Já teď tam vlez bohužel poté, co vylezlo 10bubláků – no vidět bylo tak na 3m max jak to bylo zvířený.. a bubák byl všude.. a nejvíc v budce střelmistra! :D
Už se na vás těším do CHorvatska, guys. Budete zocelení, psychicky určitě ! : )