NEIN!!

Stejně jako Andy si chodí skialp na Ještěd, tak já sem tam dojedu na Monínec, člověk potká lidi, slovo dá slovo a náhle je pátek, po práci. Já nastupuju do auta, kterým mě vyzvedává Lukáš, Marta a Jirka…

Původní skialpový plán vydat se na Großer Priel padá. Kluci ve čtvrtek volali na tamní chatu a zjišťovali podmínky. Skrz silný vítr túry nedoporučují. Nicméně je náhradní plán a tak se vydáváme na Kasberg. Ten se nachází kousek za Lincem, a proto jsme pod kopcem už v 7 večer. Na kopci se nachází chata, kde je možnost přespat ve Winterraumu, takže k jídlu, oblečení, lavinovce přibalujeme ještě spacáky. Padesátilitrovej batoh se pěkně zaplnil. Blíží se osmá večerní, zbývá jen nalepit pásy, zapnout čelovku a dohrabat se ke sněhu. Při pohledu na oblohu není co dodat, úplné jasno. Jirka s Lukášem tu již několikrát byli, tak se necháváme vést. Kus sjezdovkou a lehkým traverzem se dostáváme na boční cestu, která se klikatí vzhůru.

Občas se sejde do lesa ve stylu je to dál a o to horší cesta, ale samozřejmě je to zkratka. Po cca hodině míjíme hotel a dostáváme se zpátky na sjezdovky. Lesy už jsou řidší a odbočky do nich jako z pohádky. Z první nižší půlky areálu do druhé jezdí gondola a my jsme právě pod ní. Jsou tu skály, které lemují sjezdovku, po které teď musíme, ale po chvíli se zase odbočuje do lesa. V jednom místě se musím vycvaknout z lyží, protože se v jednom místě nějak nedokážu vytočit. Nevím, zda je to obrovskými prašanovkami nebo stylem. Za pár minut nás po sjezdovce míjejí rolby a my se dostáváme do poslední nejzajímavější části. Jde se v podstatě po hřebenu, kde pofukuje a místy se stoupá dost zprudka. Chce to hodně držet rukama, alespoň já tak jdu. Na konci této části si dopřáváme lehký odpočinek, abychom ve chvilce pár tvrdě vybojovaných metrů ztratili sjezdem zpět na sjezdovku, kde se nad hangem nachází cílová chata. U té jsme někdy po jedenácté. Bereme za kliku očekáváného winterraumu. Zavřeno.

Naštěstí se svítí, tak klepeme na okno. Vychází chlapík, Jirka se ujímá slova, my už myšlenkami uvnitř vaříme. To nám ovšem chlápek hodně rychle vysvětluje, že prostě uvnitř NEIN. Že tam spát nebudeme, ani za peníze, prostě ne. Říká něco ve stylu, že dohoda s Alpenverein byla uzavřená před 30 lety a teď už se na to nehraje. Debata se dost stupňuje, ale stejně prohráváme. V půl 12 v noci, v horách, se spacákem. Obcházíme chatu, že někde v závětří zabivakujeme. Já říkám, že jestli spát někde tady, tak v lese, trochu „ve stylu“. Znovu do lyží a jde se hledat místo, nějaká převějka, kde se půjde zahrabat. Sněhu je málo, ale přeci nacházíme. Lukáš s Jirkou tasí lopaty, já beru pilku a jdu ořezávat větve, ať máme alespoň nějakou izolační vrstvu. Marta rozjíždí kuchyň, aby bylo něco teplého do žaludku. Ešus několikrát koluje a prázdný padá do sněhu, připraven na ranní čaj. Probíráme batohy, co půjde ještě do spacáku, pod spacák atd. Já si jako jediný vkládám do spacáku i vnitřní botičky. A konečně se projevuje výhoda XXXXL hadrů a bunda pod spacákem je lepší jak karimatka  Tři hodinky spím bez procitnutí, až mě ve 4 budí lehká zima, trochu s ní bojuju, nebo je to poletující sníh co mi padá do obličeje. Kdo ví.

Řekl bych, že tak v půl 5 opět zabírám a spím až do rána. Ranní pohled na oblohu už není takový jako v noci, je zataženo a stále poletuje sníh. Dobrou hodinu povídáme a samozřejmě se nám z teplých spacáků nechce. Nedaleko je vidět sněžné dělo a na druhé straně krájí oblouky první lyžaři. Ano, zakempili jsme to mezi sjezdovkami. Po jednom se soukáme ze spacáků. Každý hází kus žvance do placu a máme obložené stoly, či spíš sněhy. U vykopané stěny ještě zkoumáme sněhový profil a pokračujeme do původního ubytka, kde kupodivu chlapík vítá lyžaře s otevřenou náručí. Sedáme si na bar, ohříváme se a na dotaz zda si něco dáme, odpovídáme ne. Chvilku se díváme, jak na nás házejí kyselé ksichty a radši se klidíme ven, zpátky do lyží. Čeká nás 250 výškových metrů na vrchol Kasberg.

Skialpinistů je všude mnoho a tak naskakujeme ze sjezdovky do stopy a pěkně v traverzu a po hřebenu si to šlapeme k vrcholu. Počasí nám vcelku přeje, i když předpověď slibovala jasno. Kousek pod vrcholem se Lukáš nechává zahrabat a cvičíme s pípákem a sondou. Rozehříváme sníh na vodu a občerstvujeme se. Na vrcholu pěkně fouká, tak to dost bodne. U vrcholového kříže si dáváme skupinové foto, zacvakáváme patky, sundaváme pásy a sjíždíme větší kus tudy, kudy jsme přišli. Ale jakmile zbystříme lajnu přímo dolů, využíváme toho a sjíždíme k lanovce, odkud vzápětí musíme vybruslit kus modré sjezdovky a od ní směřujeme zpět na parkoviště. Věci skládáme zpět do kufru a další zastávkou bazén v Třeboni….

Jandy